Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Velký cirkusový spektákl podle Bulgakova
Eskamotáž, artistka, klauniáda, činohra, loutkohra, magie jako na starodávné pouti. Anebo jinak: burleska, groteska, vaudeville, ale i temné drama. To vše nabízí cirkusový spektákl nitranského Teatra Tatro podle Bulgakovova mefistelovského románu Mistr a Markétka.
Cirkusový spektakl nitranského Teatra Tatro Mistr a Markétka FOTO JAROSLAV PROKOP
Bulgakovova próza je v jádru „nestylová“ – kombinuje různá témata, syžety a žánry – a její transfer do podobně nestylového divadla atrakcí je jistě možný. A v provedení volného sdružení herců pod taktovkou režiséra Ondreje Spišáka neobyčejně divadelně účinný. Těch atrakcí je tolik, že jdou oči kolem: od jednoduchých kouzelnických triků, přes rychlé, sotva postřehnutelné proměny postav, po famózní davové skrumáže. Třeba dokonale zvládnutý „let“ polonahých herců a hereček, cosi jako sabat čarodějnic, ukončený příjezdem opravdového trabantu na jeviště je scéna, kterou v divadle hned tak neuvidíte. A neopomeňme ani hudební doprovod: od profánních sovětských hitů třicátých i dalších let (Oči černé) po sborový živý zpěv šlágru Somewhere Over The Rainbow spojeného s ruskou písní V lesu radilas joločka – soudě dle reakce plzeňského publika možná vůbec nejdojemnější okamžik nitranské produkce.
Všechny ty divadelní eskapády a fígle naštěstí nejsou samoúčelné, slouží příběhu, neilustrují jej, nýbrž dotvářejí jej jinými, divadelními prostředky. To podstatné z Bulgakovova románu, z jeho děje, je sdělováno – i pomocí brechtovských cedulí a vyprávěním „mimo obraz“. Primitivní? Nemyslím. Některé situace je na jevišti vždycky lepší vyprávět než složitě rozehrávat. A představit Bulgakovovu pilátovskou interpretaci formou loutkohry, s olbřímími loutkami Piláta a Ježíše, je v řádu zvoleného divadla – cirkusu – atrakcí.
Bulgakovův Mistr a Markétka je ovšem také (především) skrytou metaforou krutého, stalinského Sovětského svazu. Tvůrci inscenace si tohoto dobového podloží látky byli vědomi. Přítomnost doplněné postavy Stalina v divadelním dění je ale pouhý ornament. Mnohem víc vypovídající o této nelidské době je četba autentického, zoufalého Mejercholdova dopisu z Bulavu tehdejšímu předsedovi sovětské vlády Molotovovi – to byl zas pro mě nejsilnější moment představení.
Špičákův spektákl staví na kolektivní herecké souhře, a přece – už vzhledem k rozsahu a důležitosti postav – někteří herci pouhou vzájemnou služebnost přesahují. Zejména Lukasz Kos jako Woland, ďábelský šarmér s lehce líbezným pomalým hlasovým projevem, mnohovrstevná postava, herectví téměř werichovské ražby. A také Markétka Zuzany Konečné – ne krásná, ale jímavě půvabná, fyzicky hbitá (když jakoby létá prostorem), a tajemně nejednoznačná ve svém citu i odhodlání jít za svým Mistrem až do pekla. A do třetice: kocour Behamot Mariána Miezga umně animující plyšového kocoura se sebou samotným, ozvláštňující svou figuru drastickou komikou.
Abych jen nechválil. Nitranští se rozhodli, že cirkus plus Bulgakovův román Mistr a Markétka je pro jeviště málo. A tak svou inscenaci doplnili aktualizacemi. V publiku sedí herec, který neustále atakuje obecenstvo a napadá a kritizuje dění na scéně. Na představení se dostaví „slovenský prezident“ a vyhodí ze sedadla diváka (je to samozřejmě herec), který zabral jeho místo. Ďábel nefunguje jen v Bulgakovově době, nýbrž i „teď a tady“ v televizních zábavných a charitativních show, jež jsou na jevišti předvedeny v groteskní zkratce.
Škoda. Bez těch prvoplánových aktualizací by Špičákův bulgakovovský spektákl byl stylově čistší – a působivější. Aspoň pro mě.
Teatro Tatro, Nitra – Michail Bulgakov, Ondrej Spišák: Mistr a Markétka. Režie Ondrej Spišák, scéna František Lipták, kostýmy Katarína Hollá, hudba Andrej Kalinka, loutky Andrej Czech. Premiéra 27. září 2013. (Psáno z reprízy 12. září v Šapitó U Ježíška.)
Komentáře k článku: Velký cirkusový spektákl podle Bulgakova
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
