Cool čajíček
Mladoboleslavské městské divadlo se rozhodlo opepřit repertoár dávkou „coolness“ od současného kanadského autora Brada Frasera. Ve hře Teď mě zabij, protkané motivy tělesných postižení, sexuální asistence či eutanazie, rozvíjí osudy pěti postav.
Jake (Roman Teprt) po smrti manželky pečuje o postiženého syna Joeyho (Milan Ligač) FOTO ANNA HLADKÁ VAŠICOVÁ
Bývalý spisovatel Jake se po smrti manželky věnuje péči o syna Joeyho, postiženého dětskou mozkovou obrnou, a jeho soukromý život je omezený na tajnou „rychlovku“ jednou týdně s milenkou Robyn. S péčí o Joeyho pomáhá i jeho sestra Twyla a Joeyho přítel Rowdy.
Do tohoto stereotypu vstupuje několik vyhrocených situací – počínaje Joeyho sexuálními touhami, které kvůli postižení nemůže uspokojit, až po náhlý kolaps Jakea a jeho následnou invaliditu. To je ale bohatě protkané dojemnějšími momenty – třeba když si Robyn po dlouhém odmítání péče o postiženého syna svého milence najde k Joeymu cestu anebo když Joey láskyplně pomůže bolestmi utrápenému otci důstojně odejít ze světa.
V dramaturgii Lenky Smrčkové a režii Petra Mikesky sentiment převyšuje šokující či explicitní výstupy, u kterých byly navíc obroušeny hrany. Tvůrčí tým se snažil příběh zjemnit a tím zanechat u diváků především pozitivní dojmy z odvahy a čistých vztahů. Režijně je inscenace vedená jako herecká, scénografie Michala Syrového je proto především funkční a nijak zvlášť výrazná. Na jevišti se nachází náznak pokojů bytu Joeyho a Jakea a navíc i exteriér, v průběhu představení proto nejsou potřebné přestavby. Byt má zřejmě působit zanedbaně a chaoticky, ale je pouze jakousi nesourodou směsí tuctového nábytku, designového retro stylu a nedokončené rekonstrukce.
Přesně v tomto (nesourodém) duchu jsou vedeny i herecké výkony. Otec (Roman Teprt) působí jako spořádaný pán s pocitem velkého závazku vůči svému synovi a nečekané odhalení jeho bohémské umělecké minulosti do tohoto dojmu nezapadá. Herec se navíc musel vyrovnat hned s několika výstupy záchvatů, které nebyly zcela povedené a jejich „hranost“ vyrušovala. Sestra Twyla (Malvína Pachlová) v inscenaci taky poodhaluje svou temnou stránku – alkoholismus. U jemné herečky s decentním a submisivním projevem se ale z hlubokého alkoholismu stává spíše úsměvná neřest půvabné holky. Žádný pád na dno nevidíme, dokonce ani balancování na hraně. Kamarád a pomocník Rowdy (Jan Hofman) je také prezentován skrz růžové brýle jako dobromyslný a žoviální prosťáček, byť jeho diagnózou je fetální alkoholový syndrom. Místo postiženého kluka ovšem vidíme spíše šaška, jehož image nespoutaného a střeleného baviče je podtržená třeba i nagelovaným „čírem“. Z milenky Robyn se v podání herečky Lucie Matouškové taky stala spíše jednoduchá a nevýrazná paní. Přes poměrně luxusní oblečení a sebevědomý projev v ní nevidíme vášnivou „femme fatale“, která by mohla být milenkou bohémského spisovatele, ale spíše manželstvím unuděnou paničku ze střední třídy.
Nejvýraznější a nejpropracovanější výkon podal Milan Ligač v hlavní roli postiženého Joeyho. Herec evidentně důvěrně zná druh postižení a jeho projev je velmi autentický a přes velmi omezené pohyby i mimiku dokázal do své role vnést širokou paletu emocí – humor, nadhled, vztek, žal i lásku.
Z možná šokující předlohy zbyl spíše čajíček, který by mělo bez problémů strávit i široké publikum. Přes jistou nedotaženost ve vykreslování jednotlivých postav a situací nelze inscenaci upřít poutavý příběh a potenciál otevřít jistá tabuizovaná témata – byť velmi opatrně. Od začátku až do konce můžeme navíc sledovat famózní výkon Milana Ligače, který vnáší pointu a napětí i do méně nosných výstupů.
Městské divadlo Mladá Boleslav – Brad Fraser: Teď mě zabij. Překlad Pavel Dominik. Režie Petr Mikeska, dramaturgie Lenka Smrčková, scéna Michal Syrový, kostýmy Agnieszka Pátá-Oldak. Premiéra 23. února 2018.
Komentáře k článku: Cool čajíček
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Lukáš Pelc
Právě jsem se z inscenace vrátil domů
a čajíčkem bych to rozhodně nenazval. Zdejší kritika mi zní jako neduhy prvního nálevu, kde se ještě nestihnou plně vyvinout všechny chutě. Kdyby některý z čajomilců chtěl vědět. na co se těšit, vidím to na pu-erh. Dnes, zhruba 3/4 roku po premiéře, již řádně uzrálý. Hořký, však konejšivý svou zemitostí. Moudrý stářím, však veselý svou energií.
Chuť, kde není místo pro slzy, ale pro život.
PS: Poté co si zvyknete brečet v mezihrách, vám tuto hudbu pustí do celého divadla, což se ukázalo jako výborný nástroj na vyklizení prostor, neb každému je stydno postávat a dívat se po sobě vlhkýma zarudlýma očima.
19.10.2018 (0.54), , Trvalý odkaz komentáře,