Tejnorová: Slova a kamera jsou novým typem zbraní
Na konci března bude v prostorách Jatek 78 uvedena derniéra unikátního projektu Putinovi agenti, který se věnuje infiltraci ruských zvědů do českého prostředí. Za vznikem této inscenace stojí divadelní režisérka Petra Tejnorová a investigativní novinář Ondřej Kundra, jehož stejnojmenná kniha se stala předlohou celého projektu. Slovy Tejnorové je tento live cinema projekt příležitost, jak si uvědomit, že i v digitálním prostoru je třeba hájit svobodu a demokracii a že manipulovat informacemi a lidmi se dá velice snadno a nenápadně.
Petra Tejnorová. Foto: Marek Bartoš
Koronavirovou krizi vystřídala další zásadní společenská událost – ruská agrese na Ukrajinu. S Temporary Collective Vás teď v dohledné době čekají derniéry Putinových agentů. Dokumentární inscenace vznikla v roce 2019 a reflektuje působení ruských agentů na českém území. Jak si myslíte, že bude inscenace rezonovat s diváky nyní?
Pokouším se to představit, ale neumím mít názor, jak asi bude inscenace rezonovat. Začali jsme zkoušet už v roce 2018. Velkou inspirací byl příběh Roberta Rachardža, zkušeného ruského agenta, který na území České republiky operoval řadu let a napojil se na špičky české armády. Vypracoval jejich psychologické profily a předal je ruské rozvědce. Případ byl ukázkou, jak lze ohrozit důvěryhodnost lidí, najít jejich slabá místa.
Během zkoušení jsme pak hledali způsob, jak tento příběh divákům zprostředkovat, aby ho mohli opravdu zažít, najít průsečík mezi divadlem a špionážním thrillerem, mezi napětím a fakty. Soustředili jsme se zejména na povahu obrazu v době, kdy internet, informace, slova a kamera jsou novým typem zbraní. Byla to příležitost, jak si uvědomit, že i v digitálním prostoru je třeba hájit svobodu a demokracii a že manipulovat informacemi a lidmi se dá velice snadno a nenápadně.
Ovšem premiéru měli Putinovi agenti v říjnu 2019, tedy v době, kdy velká část společnosti měla tendenci vliv ruských tajných služeb a dalších konspiračních akcí Ruské federace na území ČR spíše bagatelizovat. Od té doby ale navíc proběhlo odhalení přímého zapojení Ruska do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích a nejčerstvější invaze Ruska na Ukrajinu. Myslím, že jak inscenace rezonuje teď s diváky, zjistíme 29.března.
V Putinových agentech využíváte techniku live cinema, kterou jste využila i ve svých dalších inscenacích jako například Nick nebo Nevina. Jak jste k této technice přišla?
Po studiu DAMU jsem točila svůj první krátký film, ale zjistila jsem, že mě baví víc samotné natáčení, než hodiny ve střižně. A tak jsem začala zkoušet svoje první live cinema s pracovním názvem BELAMI, aniž bych věděla, že je to live cinema. Až během procesu zkoušení Neviny se můj scénograf Antonín Šilar vrátil ze zahraničí a řekl, že se s někým bavil o našem zkoušení a pro tento způsob tvorby a práce s technikou se používá označení Live cinema.
Putinovi agenti, Temporary Collective. Foto: Michal Hančovský
Můžete vysvětlit, o co přesně jde?
Je to doslova „živé kino“. Pro diváka to znamená, že sleduje, jak vzniká film a to přímo před jeho očima. Divadelní kulisy jsou filmové kulisy a mezi nimi se pohybují herci a kameramani. Z kamer se obraz přenáší do střižny a ta vše živě edituje. Výsledek vidíte na plátně, které je součástí scény. Až střih definuje žánr live cinema. To je takový tradičnější výklad. Ale ještě je tu další linie, která nemá herce, ani kulisy, naopak experimentuje a zpochybňuje běžný pohled na filmovou produkci. Co je film, co je kino, kdo je divák? Hlavním rysem této linie je experimentování a improvizace ve výběru už existujícího obrazového materiálu, tak zvaný VJ-ing.
Proč by pro českého diváka mohlo být atraktivnější přijít na live cinema divadlo, než aby zamířil do klasického kina?
Zatímco v kině sledujete výsledný film, v našem případě vidíte, jak filmová iluze vzniká. Vidíte, co z reality se objeví na filmovém plátně. Konkrétně u Putinových agentů vnímám spojení politické a špionážní kauzy a filmových a nových technologií jako ideální. Je to jedna velká hra, ve které účinkuje jeden herec a v komparzu se objeví tak trochu celá naše země a její občané.
Vaše inscenace vychází z politicky orientovaného díla Ondřeje Kundry. Jaký je váš vztah k „politickému divadlu“?
Nevnímám to tak, že politické divadlo je pouze to, které v sobě obsahuje explicitně politická témata nebo politickou debatu, či postavy politiků. Každé divadlo se týká toho času, ve kterém se děje, ve kterém probíhá. Každé divadlo je vlastně politické. Je to obsaženo i v tom nekonečném hledání: jak být spolu? Spolu s celým týmem spolupracovníků při přípravách a zkoušení, ale i spolu s diváky. Jak můžete fungovat se skupinou vzhledem k nepravděpodobnému výsledku?
Putinovi agenti, Temporary Collective. Foto: Michal Hančovský
Inscenace Putinovy agenti je také unikátní v tom, že pro adolescentní publikum je součástí vzdělávací projekt Mezi řádky – jak média někdy lžou, kde se mladí lidé mohou zúčastnit interaktivních workshopů a diskuze s umělci, novináři a experty na vzdělávání. Kde se vzal nápad připojit edukační projekt?
Za vznik a realizaci vzdělávacího projektu Mezi řádky může hlavně celý můj inscenační tým. Já jsem psala supervizi do grantů, pak fungovala jenom jako konzultant. Takže s tím přišel Mišo, Erik, Nina, Honza, Petra, Zuzka, Kryštof, Marek, Dominik a další.
Po představení Putinových agentů následuje diskuse s tvůrčím týmem a lektory workshopů. Studenti dostanou příležitost sdílet své dojmy a zeptat se na cokoliv a na diskusi navazují workshopy, kde je možnost aktivně pracovat s informacemi, analyzovat mediální výstupy, tříbit si myšlenky a postoje za asistence mediálních odborníků.
A jak Vás osobně tato spolupráce ovlivnila?
Interaktivní workshopy nám daly možnost i po premiéře kontinuálně spolupracovat s investigativními novináři a odborníky. Jsem za to vděčná, jsme neustále třeba v kontaktu s Ondřejem Kundrou. Ted už workshopy vnímám i jako součást naší praxe. Tedy témata a otázky se nemusí zpracovat jenom v naší jedné inscenaci, ale také v sérii akcí na jiných místech nebo v rámci doplňujících workshopů. Prohlubujeme tak vztah k tomu, co už tu je. Vzniká vlastně takový mini-festival kolem hraní. Je to možnost i jiného setkání s diváky. Chceme tuhle praxi prohlubovat i s další premiérou v červnu na Tanci Praha.
///
Ondřej Kundra. Foto: archiv souboru
Jedním z autorů interaktivního workshopu v rámci projektu Mezi řádky – jak média někdy lžou, je novinář a také autor knižní předlohy inscenace Ondřej Kundra. Ondřeji, proč jste se k tomuto projektu přidal?
Byl jsem nadšený, že si moji knihu někdo dokáže představit jako divadelní hru. A ještě víc mě nadchlo, když jsem ji poprvé viděl a skvěle fungovala. Byla to příležitost, jak dostávat témata knihy, Putinovu agresi, mezi veřejnost a učinit ho tak předmětem veřejné debaty.
A jak Vás osobně ovlivnila spolupráce se studenty v rámci vzdělávacího projektu Mezi řádky?
Kladli spoustu inspirativních otázek, musel jsem zpřesňovat své odpovědi a přemýšlet, jak o tématu mluvit ještě více srozumitelněji.
///
Komentáře k článku: Tejnorová: Slova a kamera jsou novým typem zbraní
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
