Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Tělo zuřivě toužící (Dvě studie provokace)
Dvakrát jsme se nyní setkali s tvorbou choreografů řecko-slovenské skupiny současného tance RootLessRoot Company, v Praze již z minulosti dobře známé. Nejprve to bylo From Side of a Man. From Side of a Woman v choreografii Jozefa Fručeka pro Divadlo Štúdio tanca z Banské Bystrice (inscenace byla uvedena v rámci festivalu slovenského tance Hybaj ho!), poté společná choreografie Lindy Kapetaney a Fručeka pro pražskou skupinu DOT504 pod názvem Collective Loss of Memory. Autoři o ní mluví jako o studii provokace. Premiéra byla uvedena v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu.
Smrtelný zápas přichází až v samém závěru projektu Collective Loss of Memory FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ
Tvorba tohoto choreografického tandemu má velkou vnitřní logiku. Základem jejich slovníku je zápasivý pohyb; ten má mnoho podob a proměn. Ovlivnil je jistě i agresivní styl přepadových komand, pěstovaný u Wima Vandekeybuse, který Fručekovy přirozené sklony rozvinul a podpořil. Možná už zde našel svou hlubinnou zuřivost. Našel tady i svého přirozeného partnera – Lindu Kapetaneu z rodu Antigon. Odolná tanečnice mramorové krásy stoicky čelí Fručekově zuřivosti. Není zuřivá, ale neochvějná, když odráží mužskou ruku.
Také projekt s nevinným názvem From side… je založen na pohybech úpolových sportů. Předvést toužící tělo jako nástroj k vytvoření vlastního světa a poznání, říká Fruček. Touhy pěti tanečních těl jsou zuřivé, hysterické, zraňující a někdy i smrtelné. Jsou zde celé smyčky, kdy těla tanečníků a tanečnic létají vzduchem a mlátí sebou o judistickou žíněnku, která tvoří scénu, rány se rozléhají znásobeny systémem početných mikrofonů. Zápasí spolu navzájem muži, i muži proti ženám, bestiálně, až do úplného vyčerpání. Kombinace judo obleků a chlupatých kožešinových bund či kalhot na nich nám srozumitelně sděluje, že se nacházíme ve věku pěstním a srstnatém. Tolik ze strany mužů, ze strany žen je zde morbidní hyperrealistické sólo založené na nekonečném hysterickém třasu hubené loutkovité tanečnice, jejíž hysterie bude zklidněna uškrcením mužskou paží. Mrtvá-nemrtvá pak bude psát černou barvou na pozadí vzkazy nám živým a injekční stříkačkou si vpichovat do rozkroku dávky šedočerné tekutiny, jejíž stružky se jí rozlévají po nahých stehnech.
Jde o velmi originální, odvážný, provokativní koncept sahající hluboko do magmatu nevědomí. Je také logickým navázáním na předchozí hlubinné a temné inscenace, které choreografové RootLessRoot Comp. vytvořili, jako například 100 Wounded Tears s vůní hřbitovní hlíny před několika lety pro skupinu DOT504 či Una-Bomber s vůní výbušnin na téma amerického teroristy Kaczynského pro svou vlastní company.
V Collective Loss of Memory (Kolektivní ztrátě paměti) se zkoumá násilí a muž jako jeho zdroj. Zkoumají se pánské hry, jejich neodbytná soutěživost, nafukující se ega při těchto hrách, šlapání na pedály adrenalinu. Představení vpadá in medias res do rvačky dvou tanečníků na podlaze. Obsazení nového projektu je mezinárodní a čistě pánské. Pět tanečníků, typově nesourodých, představuje jakýsi vzorek obecného mladého muže. Tentokrát se na nás toto téma nesnese jako krahujec – jako u předešlého projektu, nýbrž se vplíží na scénu jako had. Začne zcela nevinně, prakticky hravě, násilí vzniká jako prodloužení infantilního stavu duše a celou svou smrtelnou kapacitu vybalí nečekaně až v naprostém závěru, kdy se všechny předešlé pánské „hry“ secvaknou a osvětlí krátkým dokumentem promítaným na bílý horizont prázdné scény.
Milosrdné rozmlžení dokumentárního obrazu nás částečně izoluje od toho, abychom se přímo pozvraceli; vidíme scénu brutálního a velmi konkrétního násilí, která nemůže skončit jinak než smrtí oběti. A teprve tímto závěrem se také ozřejmí titul kusu. Jde o netečnost lidí na ulici za bílého dne, těch, kteří jsou na dohled, ale v bezpečné vzdálenosti od gangu a jeho brutálního napadení jedince, sraženého na zem, a mezi nimi je tu dokonce lhostejný muž, který vyšel právě ze dveří budovy, a ocitl se tak v těsné blízkosti ležící oběti. I skrz mlhu obrazu vidíme jeho jedinou snahu: ztratit se. Skupina mladých tanečníků poté na scéně vytvoří živou choreografickou reprodukci incidentu, která možná znamená definitivní nákazu zlem. (Zapomněla jsem dodat, že se i dost nasmějete.)
Nina Vangeli
Divadlo Štúdio tanca: From Side of a Man. From Side of a Woman. Choreografie a scénografie Jozef Fruček, hudba Vasilis Mantzoukis, kostýmy Marek Gašpar Šafárik. Premiéra 15. října 2013.
DOT504: Collective Loss of Memory. Choreografie Jozef Fruček, Linda Kapetanea, hudba Vasilis Mantzoukis, scéna Jozef Fruček, kostýmy Lenka Kovaříková. Premiéra 17. října 2014.
Komentáře k článku: Tělo zuřivě toužící (Dvě studie provokace)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
