Divadelní noviny > Festivaly Reportáž Zahraničí Zprávy
Témata k zamyšlení /Cannes 2024/ (No. 4)
Jen pár dní před zahájením letošního 77. ročníku se podařilo do Cannes dostat Mohammadu Rasoulofovi, íránskému režisérovi, který v hlavní soutěži prezentoval svůj snímek Les Graines du figuier sauvage a který byl do té doby vězněn v zemi svého původu. Jako politickému vězni mu v Íránu hrozí za jeho uměleckou činnost až osm let vězení.
Filmař, který pravidelně své snímky uvádí ve Francii, se těšil velké pozornosti a jeho snímek vzbudil značné ohlasy. Současný íránský režim, který má s protesty hnutí Žena, život, svoboda nesporné problémy a téměř mele z posledního, nadále ale vězní a šikanuje tvůrce a tvůrkyně, které mnohdy odcházejí do exilu. To je případ i íránské režisérky Sepideh Farsi. Mohammad Rasoulof si z letošního festivalu v Cannes odvezl speciální cenu poroty.
Serebrennikov – enfant terrible
Téměř s pravidelností festival zařazuje snímky ruského režiséra Kirilla Serebrennikova. Ani letos tomu nebylo jinak. Slavný ruský exulant, v současnosti žijící mezi Berlínem a Paříží, se staví proti režimu Vladimíra Putina a ve své tvorbě to dává jasně najevo. Ať už je to Lohengrin a práce pro Pařížskou operu, nebo Figarova svatba v Berlíně, provokuje a vnáší do ní aktuální politiku země svého původu. Do hlavní soutěže v Cannes byl letos vybrán jeho nejnovější snímek Limonov – Eddieho balada.
Serebrennikov tímto dvouhodinovým opusem mapuje strastiplnou odyseu neuznaného ruského básníka a pánského krejčího Eduarda Limonova, kontroverzní osobnosti ruské společnosti druhé poloviny 20. století (1943 – 2020), provokatéra, který nesnášel Solženicyna a byl nejprve spolupracovníkem, následně kritikem Putinova režimu. Prezentoval se jako národní bolševik, který kolem sebe budoval kult osobnost (podobně jako Putin) i své milice.
Otázkou je, jak představit takovou postavu ve filmu? Ideálně divadelně. Serebrennikov nás zavádí do kulis Limonovova bytu v Charkově, uakzuje jeho strastiplné přežívání v New Yorku sedmdesátých let včetně jeho milostných excesů. Dynamicky, barevně, jako v klipu. Snímek o této veskrze kontroverzní osobnosti, jehož téměř deníkový román To jsem já, Edáček excelentne přeložil Libor Dvořák, bravurně zahrané Benem Whishawem, si jistě zaslouží pozornost, ale myslím, že na závěr by – pro této osobnosti neznalé diváky – měly být osvětlující titulky, o koho šlo, jaké byly jeho názory a život. Aby nepanoval dojem, že Serebrennikov Limonova bezmezně obdivuje. Svým obdivem naopak nešetřil při představování fotografií dvou ruských divadelnic, které jsou přes rok vězněné v putinovské diktatuře. Jevgenia Berkovičová a Světlana Petrijčuková jsou obžalované z terorismu a hrozí jim až sedm let vězení /více zde/. Serebrennikov jim tak veřejně vzdal hold.
Prezidentský učeň
Očekávání vzbudil i hraný snímek The Apprentice íránsko-dánského režiséra Aliho Abbasiho. Podobně jako u Limonova, tak i tady se ocitáme v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století v New Yorku. Ovšem se zcela jiným věkem hlavního hrdiny. Abbasiho snímek nám totiž představil mladého Donalda Trumpa. Jako učně, který se teprve “zajíždí” ve velkém byznysu a teprve si brousí lokty. I zde je ale otázka, do jaké míry je třeba dělat reklamu tomuto kontroverznímu člověku.
/Pokračování/
…
Reportáž vznikla pro tištěné Divadelní noviny 13/2024. Z nedostatku místa se do čísla nedostala, a tak ji zde publikujeme v plném znění jako letní čtení na pokračování.
Komentáře k článku: Témata k zamyšlení /Cannes 2024/ (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)