Temnota přichází s lidumily
Původní text Nepřítele lidu vznikl na podkladě dvou skutečných událostí, z nichž jedna se vztahuje k přijetí autorova staršího dramatu Přízraky a druhá k případu jistého teplického lékaře, jenž poukázal na výskyt cholery v místních lázních. Dílo odhaluje vzorce ovládající veřejné mínění a hájí právo menšiny na pravdu a svobodu projevu. Činoherní studio hru uvedlo v rámci sezóny s názvem Co teď/kudy ven, v níž se zabývá problémy vyplývajícími ze současné materiální a morální krize.
Achab Haidler v roli spontánního intelektuála Tomáše Stockmanna. Snímek archiv ČS Ústí
Nepřítel lidu je příběhem člověka, který se v takové krizi ocitl, ale odmítá se podvolit tlaku společnosti a jednat v rozporu se svým přesvědčením. Dokonce i když zůstáne ve svém boji osamocený, nevzdává se. Naopak shledává, že tato situace koncentruje jeho síly. Ačkoliv je průběh hry sledem ústrků a šikany, závěr je více než optimistický, neboť zdůrazňuje, že je to jedině postoj jednotlivců, co skýtá naději na obnovu celé společnosti.
Zatímco v Ibsenově původní verzi se občané malebného lázeňského městečka projevují slovy i činy, v úpravě Vojtěcha Bárty zaznívají pouze hlasy formující a následně podléhající veřejnému mínění. Výsledkem je navenek sice umírněná varianta hry, nicméně emotivně působivá. Navíc tyto úpravy činí postoje hlavního hrdiny uvěřitelnější a reálnější. Zatímco Ibsen uvrhne doktora Stockmanna do rodinné existenční krize a na pokraj ohrožení životů, v inscenaci nejsou tyto tlaky tak vyhrocené, o výhrůžkách fyzickou likvidací nemluvě.
Temnota přichází… Snímek archiv ČS Ústí
Inscenaci doprovází temná hudba kapely Rammstein. Zvláště úvodní scéna, v níž sedí u stolu u představitelé Stockmannovy opozice, podkreslená textem Temnota přichází… a ostrými beaty, evokuje pocit nadcházející bouře. Podobné obrazy pak uvádějí každé jednání.
Výtvarné pojetí inscenace se neslo v duchu jednoduchosti. Převážná část děje se odehrává v domácnosti Stockmannových tvořené průchozí jídelnou, stejné kulisy tvoří i tiskařskou dílnu, i když při určitém nasvícení připomíná spíše vojenský stan. Idylku prvního jednání dokresluje zářivý výhled z okna a kýčovité figurky zvířat, která přinášejí hosté. Postupně však scéna tmavne a čtvrté jednání se odehrává v černé přednáškové síni, jež připomíná arénu z televizních pořadů, kde jsou političtí představitelé vystaveni živému publiku.
Hlavního hrdinu ztvárnil Jaroslav Achab Haidler. Jeho živá gestikulace a zápal přesně vykreslily spontánního intelektuála, jakým Tomáš Stockmann ve hře je. Přesně vystavěný výkon Haidlera ovšem nekorespondoval s jistou toporností, s níž se potýkal v první polovině Matúš Bukovčan, představitel Stockmannova bratra Petra a starosty v jedné osobě. Spolu s šéfredaktorem Hovstadem (Jan Jankovský), publicistou Billingem (Jan Plouhar) a tiskařem Aslaksenem (Petr Panzenberger) tvoří starosta jádro opozice proti Tomášovi. Ve čtvrtém dějství, kde během veřejné přednášky dojde k eskalaci odporu vůči lázeňskému lékaři, se všichni semknou jako smečka divokých psů, která svými vykalkulovanými projevy uštve protivníka. A skutečně se jim podařilo vytvořit atmosféru úzkosti a strachu. Jan Jankovský si dokonce v Hovstadově plamené řeči vysloužil opakované pohoršené Fuj od dvou dam z publika.
A skutečně se jim podařilo vytvořit atmosféru úzkosti a strachu. Snímek archiv ČS Ústí
Překvapivé bylo obsazení Jiřího Maryška do role starého Mortena Killa. Mladý herec komických rolí sice držel svůj temperament na uzdě, přesto se – zvláště ve scéně, kde představuje rozzlobeného dědu – nedalo zapochybovat o věkové disproporci v obsazení.
Poslední z mužských postav – Kapitána Horstera redukovaného na opilce – si zahrál František Marek, a to tak přesvědčivě, až to vzhledem k tomu, že šlo o hosta v lékařské domácnosti, kde se schází intelektuální elita městečka, asi příliš. Vzniklo tak sice několik humorných scének, nicméně působily vzhledem k situaci poněkud křečovitě.
Tvůrčí tým ústeckého Nepřítele lidu na scéně inscenace. Snímek archiv ČS Ústí
Inscenace v režii Filipa Nuckollse diváky vtáhla do děje, dokázala je po celý čas udržet v napětí, chvílemi dokonce (byť trochu násilně) bavila komickými situacemi, ale především přinášela silné emoce, což je pro divadlo vždy dobré.
Činoherní studio Ústí nad Labem – Henrik Ibsen: Nepřítel lidu. Překlad František Fröhlich, dramaturgie Vojtěch Bárta, scéna Lukáš Kuchinka, kostýmy Daniela Klimešová, režie Filip Nuckolls. Premiéra 14. 10. 2011 (psáno z hostování v pražském Divadle v Celetné 21. 2. 2012)
Komentáře k článku: Temnota přichází s lidumily
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
