Tereza Hronová
(1985) Dokumentaristka a digitální vypravěčka. Pracuje jako mediální koordinátorka v Rozvojové a humanitární sekci společnosti Člověk v tísni. Natáčí audio dokumenty pro Český rozhlas a reportáže pro pořad Objektiv. Studovala mediální studia a sociální práci v Brně. Právě vydala knihu Láska za časů korony, v níž zachytila vztahy několika lidí a párů v době koronavirové izolace.
Co vás přivedlo k umění/divadlu
Baví mě dokumentovat to, co se kolem mě děje. Baví mě vyprávět příběhy. Baví mě, když lidi baví. A pokud mají nějaký hlubší společenský rozměr, je to ještě lepší. Chci, aby nad nimi lidé přemýšleli. Možná to je moje snaha o to, udělat svět lepším místem. K psaní knihy mě tedy přivedla dokumentaristika a také potřeba sdílet.
Největší umělecký/divadelní zážitek
Oněměla jsem, když jsem viděla dokumentární film Podoba ticha od Joshuy Oppenheimera na festivalu Jeden svět. Je o vyrovnávání se s genocidou v šedesátých letech v Indonésii, o odpuštění, o selhávání lidské paměti. Autor konfrontuje vrahy a rodiny obětí. Jeho metoda natáčení pro mě byla fascinující. A také ráda vzpomínám koncert kapely The Prodigy těsně předtím, než jejich frontman Keith Flint spáchal sebevraždu.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči
S rockovou písničkářkou Patti Smith. Ptala bych se jí na její umělecké začátky a život v hotelu Chelsea. Dost mě mrzí, že jsem si víc nepovídala s mými prarodiči a praprarodiči, kteří už nežijí. Zajímala by mě spousta věcí a už se jich nemůžu zeptat.
Námět/text, který vás přitahuje a který byste chtěla zpracovat
Mám teď v hlavě takový nápad na rozhlasový dokument nebo seriál. Zatím se pracovně jmenuje Řekni, kde ty ženy jsou. Chtěla bych chodit do ryze mužských prostředí a povídat si s muži, proč si myslí, že tam nejsou ženy. Nemám nějaké výzkumné ambice, spíš by mě zajímalo, jak si to zdůvodňují. A také bych chtěla trochu překračovat svoje komfortní hranice a dokumentovat situace, které z toho vznikají.
Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte
Nejsem nějak žánrově vyhraněná. Klidně půjdu na operu i na punkový koncert a obojí si užiju. Buď je umělecké dílo dobré, nebo ne. Je super říct si potom: Nic takového jsem ještě neviděla. Baví mě autentická, pravdivá díla, která mají ambici měnit svět k lepšímu. Čímž se zase dostávám k dokumentaristice.
Historická či současná osobnost /divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Tohle je otázka, na kterou nedokážu odpovědět. Celý život se snažím být sama sebou a snažím se nikomu nepodobat. Když jsem šla studovat žurnalistiku, chtěla jsem být jako Karel Čapek. Když jsem začala jezdit do Afriky, chtěla jsem být jako Emil Holub. Byl pro mě symbolem dobrodružství a poznávání neobjeveného. Ale moje vzory to nejsou.
Ze současných osobností si moc vážím svého šéfa Šimona Pánka. Dokázal spolu s jinými vybudovat organizaci Člověk v tísni, která nemá v Česku obdoby.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Obdivuju planetu Zemi. Na jiné jsem nebyla, ale na té naší se mi líbí.
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešla
Nechci lhát. To už je lepší mlčet.
Umělecký/divadelní sen
Vzhledem k tomu, že moje kniha Láska za časů korony vznikla na základě velké bolesti a zoufalství – napsala jsem ji díky koronaviru a osamělosti –, bojím se říct, že bych chtěla napsat další. Ale můj sen je tvořit a zlepšovat se
Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu/umění
Tím, kým jsem.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Ani ne. Ale zajímá mě, co na mé psaní říkají čtenáři a čtenářky. Píšu pro ně. A taky trochu pro sebe…
Komentáře k článku: Tereza Hronová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
