Tereza Ondrová
(1981) Tanečnice, choreografka a pedagožka. Od roku 2004 byla čtrnáct let součástí uměleckého uskupení VerTeDance, které spolu s tanečnicí Veronikou Knytlovou a světelným designérem Pavlem Kotlíkem založila a byla jeho uměleckou ředitelkou. V roce 2010 získala na České taneční platformě (ČTP) titul Tanečnice roku. V roce 2017 založila společně s režisérkou Petrou Tejnorovou a producentem Michalem Somošem spolek Temporary Collective. Od roku 2018 se zaměřuje především na vlastní projekty ve spolupráci s tanečníky a režiséry Peterem Šavelem, Petrou Tejnorovou a Jarem Viňarským. Na ČTP 2019 získala inscenace Same Same, která vznikla ve spolupráci s choreografkou Karine Ponties a režisérkou a performerkou Petrou Tejnorovou, cenu poroty za mimořádný výkon.
Co vás přivedlo k umění/divadlu
Moje máma.
Největší umělecký/divadelní zážitek
Sólové představení italské performerky Silvie Calderoni a jejího uskupení Motus nazvané MDLSX, které v roce 2018 hostovalo v Divadle Archa v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči
Tilda Swinton – je to člověk, který mi imponuje, fascinuje mě. Asi bych se jí zeptala na její život. Jak se má? Co dělá? Úplně obyčejné otázky o životě.
Námět/text, který vás přitahuje a který byste chtěla zpracovat
Momentálně se mi vše mění, a to nejen mojí zásluhou, ale tak jako všichni jsem vystavena dennodennímu přehodnocování a přizpůsobování se všemu již předem naplánovanému. Tudíž asi teď odpovím takto: Během této pandemie se vše prohlubuje, vidíme narůstající nerovnosti, rasismus a sociální nespravedlnost, ale zároveň se formují nové druhy příbuzenských vztahů, vazeb a solidarity. Virus je podobný zesilovači a lupě. Co můžeme v tuto chvíli vidět? Jak budeme pokračovat? O co usilujeme pro přežití? Nastal čas na studium osamělosti, co může dát pocit domova a spojení, které je jakkoli pomíjivé? Možná se teď všichni ztrácíme, cíl se posunul na neurčito, tak teď jen sníme a hrajeme si společně…
Tohle je teď moje téma a můj námět, studium osamělosti a konečně mé vysněné sólo, které se snad dokončí v mých čtyřiceti.
Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte
Mám velkou slabost pro italského tanečníka, performera, choreografa a vizuálního umělce Alessandra Sciarroniho, konkrétně pro jeho poslední dílo Save the last dance for me. Jeho taneční produkce jsou pro mě definicí toho, co vnímám jako tanec. Téma je jasné a dostředivé, zpracování podporuje celkový dojem a prožitek. Velmi dobře pracuje s fyzickou akcí a s – většinou – repetitivním prvkem, který vede k vyčerpání. Velmi jasně dokáže nastavit podmínky, jež ve vás vyvolají ty správné emoce. V zásadě jednoduché principy, ale použité tak, že se hned napojíte a propojíte s interpretem. To bych jednou chtěla dokázat i já.
Z jiného druhu umění je to filmový režisér Wes Anderson, mně velice blízký autor, který geniálně a citlivě pracuje s humorem. Chtěla bych hrát v jeho filmu.
A čemu se naopak vyhýbám? Nejsem příznivcem českého muzikálového divadla…
Historická či současná osobnost /divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Buster Keaton, k němu se budu vracet neustále. Hledám, jak propojit tanec a humor, a on je pro mě velkou inspirací. V jeho práci se dobře potkává a snoubí pohyb s empatickou a surovou komičností.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Učím se teď pozorovat hmyz, což je spojeno s konkrétním projektem, na kterém pracuji. Obecně jsem fascinována rychlostí, se kterou se hmyz pohybuje a vykonává veškerou činnost. Mojí favoritkou je jepice, s vědeckým názvem Ephemeroptera, kde základem slova je efemérní (pomíjivé, prchavé), tedy stejně jako třeba u tance.
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešla
Myslím, že když je téma dobře uchopené a zpracované, tak ty hranice asi nejsou.
Umělecký/divadelní sen
Já umělecké sny nemám. Jediné, co ve své tvorbě dělám, je, že hledám lidi, se kterými bych ráda spolupracovala a tím se posouvala, vzdělávala a motivovala sama sebe i druhé. Teď se mi sen plní, a tak zatím nemám prostor na ten další.
Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu/umění
Asi nějakým sportovcem. Mám ráda pohyb. Nebo bych cestovala, ráda řídím auto. Takže bych mohla být řidička autobusu.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Umělecká kritika mě zajímá. Myslím, že v poslední době prochází jistou proměnou na základě otevřených diskusí, které vznikají mezi tvůrci a kritiky. Dochází tak k přirozené transformaci. Je určitě důležitá proto, aby vytvářela dialog.
Komentáře k článku: Tereza Ondrová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)