Teroristou v roce 1905
David Jařab završil svůj „britský triptych“ v Divadle Na zábradlí inscenací podle románu Josepha Conrada Tajný agent z roku 1907. V přepisu Shakespearova Macbetha do bazální angličtiny Macbeth: Too Much Blood a detektivně-freudovské historce Podivuhodný případ pana Holmese na motivy A. C. Doyla řešil především temné zákruty lidské duše, potlačovaná traumata a touhu ovládat druhé. V nejnovější inscenaci se tato témata objevují také, ale jsou zastřešena výrazným politickým poselstvím. Conrad totiž v próze o zpackaném atentátu na Královskou greenwichskou observatoř v roce 1905 prorocky analyzuje vysoce aktuální problémy, jako je terorismus vyvolávající rozkladnou atmosféru strachu, ruská špionáž ovlivňující politiku jiných států a izolační snahy některých zemí v dobách politických a ekonomických krizí (jimž vévodí právě nedávný Brexit).
Stejně jako v případě předchozích dílů je Jařab nejen autorem režie, ale také scénáře a scénografie. To mu dovoluje vytvořit vysoce kompaktní tvar, vlastně jakýsi jařabovský gesamtkunstwerk s už typickým zpomaleným tempem, vypjatou, dusnou atmosférou a esteticky vycizelovanou, na pohled efektní výpravou. Jeviště je tentokrát sevřeno narudlým cihlovým půlkruhem, což evokuje britskou architekturu, a seshora se na něj tlačí masivní kopule jakoby z železných plátů, upomínající na střechy observatoří. Podobně jako v Holmesovi se Jařab nesnaží přesazovat děj do současnosti. Pracné, elegantní kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové působí jako skutečné módní artefakty ze začátku století a činí z postav příslušníky této doby. Hlavním nositelem plíživé, napjaté atmosféry je hudba Jakuba Kudláče. Britský kolorit dotváří několik dudáckých výstupů Bartoloměje Biskupa oděného „po skotsku“ v kiltu.
Dobově a místně je tedy inscenace ukotvena zcela mimo čas a prostor, v němž žije divák Divadla Na zábradlí. Přesto je k němu schopna promlouvat, a to především skrze soustředěné herectví všech zúčastněných. Ačkoliv jsou navlečeni v dobových kostýmech, herci představují naše současníky. Titulní postavu dvojitého agenta Verlocka hraje Jiří Vyorálek tragikomicky jako nejistého obtloustlého oportunistu, který v donášení na obě strany vidí hlavně způsob, jak přijít k penězům. Když mu tajemník ruského velvyslanectví Vladimir poručí, aby konečně konal a zosnoval teroristický útok, strach a nechuť k činu se v něm sváří se starostí o dobré bydlo. Ta nakonec převáží. Což ostatně Vladimir předpokládal, neboť ve ztvárnění Petra Čtvrtníčka jde o muže hyperinteligentního a suverénního, jenž rozumí lidské duši jako málokdo. Pročež nepochybuje, že strach z terorismu dostane Británii tam, kde ji chce Rusko mít. Zážitek je sledovat také hostující Annu Fialovou v roli Verlockovy manželky Winie. Pod rouškou chování nevinné, pečující ženušky předvádí studii intuitivního manipulativního sexappealu.
Tajný agent. Foto: archiv divadla.
Jařab pro každou z postav v první polovině vymyslel úvodní monologickou etudu, takřka s parametry stand-up výstupu, v níž představí svůj myšlenkový svět, politická stanoviska i motivace jednání. Záplavu textu se daří nonverbálním jednáním ozvláštnit opět zejména Fialové: o Winie prozradí mnohé už to, jak pečlivě se obléká do honosných šatů s honzíkem – je cudná, a přesto koketní, a když k utahování korzetu přizve mentálně zaostalého bratra Stevieho (Vojtěch Vondráček), zavání to z jeho strany až incestními choutkami. I přes chlapcovu jinak evidentně čistou duši, bránící se všemu násilí.
Druhá polovina se naopak soustředí na poněkud konvenční, akční odvyprávění toho, co se dělo po nepovedeném Verlockově pokusu o atentát. Ideová hloubka mizí, ke slovu přichází krvavá historka o rodinné pomstě, a inscenace se tak odvrací od svého aktuálního politického poselství. Přesah se vytrácí, suverénní herectví přetrvává. Závěr trilogie nepřekoval úspěch úvodního Macbetha, v němž dosáhl jařabovský gesamtkunstwerk Na zábradlí zatím největší dokonalosti.
Divadlo Na zábradlí, Praha – Joseph Conrad / DJ: Tajný agent. Scénář, scéna a režie David Jařab, dramaturgie Barbora Šupová, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, hudba Jakub Kudláč. Premiéry 6. a 7. prosince 2019 (psáno z reprízy 13. ledna 2020).
Komentáře k článku: Teroristou v roce 1905
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
