Divadelní noviny > Názory – Glosy
Těším se na všechno, na všechny a se všemi
Nezlob se na mě, Daníku, ale já bych k vám do té vaší alternativní divadelní sluje dobrovolně nevkročila, mám divadlo asi příliš ráda na to, abych se dívala, jak někdo tři hodiny jen tak přenáší klacky na hlavě z jedné strany jeviště na druhou, exaltovaně křičí obalený igelitem v paruce z PET lahví a rezignoval na jakékoli řemeslo, prohlásí velkou spoustou diváků oblíbená česká herečka v překrásné šatně úspěšného komerčního divadla.
Víš, co já nechápu, Dane? Jak herec jako ty, co tady s námi buduje nějakou novou estetiku, baví ho posouvat hranice divadla, může z přesvědčení trávit čas s těma televizníma hvězdičkama v tak populistickým divadle prací na nějaký prvoplánový konverzačce? Jako já bych tam teda nevkročil, prohlásí zanícený, avšak širší společnosti doposavad neznámý český herec v kutlochu, jen zdánlivě připomínajícím šatnu, za jevištěm pražské alternativní scény.
Oba herce mám stejně rád.
Obě místa mám stejně rád.
Na obou rád hraju.
A obě mi čas od času připomenou, že jsem u nich jen na tolerované návštěvě.
Mám pocit, že stejně jako je rozdělená společnost, žije i česká divadelní obec v uzavřených bublinách, v nichž se navíc mezi sebou utvrzují o správnosti vidění pouze a jenom svého světa.
A přitom se nemohu zbavit přesvědčení, že kdyby se oblíbená televizní herečka a zanícený alternativní herec spolu potkali na jednom jevišti, ať tam, nebo tam, oba by se toho od sebe dost naučili a rozhodně nejenom já bych si na ně koupil s chutí lístky, abych viděl, jak tahle konfrontace světů vášnivě jiskří.
Ale možná tomu jenom nerozumím.
I když…
Takhle. Já nemám dostudovanou žádnou hereckou školu. Učil jsem se za pochodu, staromilsky, nejpřesněji řečeno jako nefalšovaný divadelní kandrdas. Prošel jsem si přes různé pomocné profese kol divadla od malých rolí až po ty hlavní, od malých pražských divadel až po ta největší, od těch nejklasičtějších až po ta nejalternativnější, od hlavní role v muzikálu až po monodrama v bytových prostorách, naučil jsem se přivádět k životu vlastní projekty, založil letní scénu na našem zámku, chodil neustále do divadla, spolupracoval na dramaturgii velkých divadel a vydláždil si svou vlastní, k dnešku téměř už desetiletou soukromou divadelní školu poznáváním inspirativních lidí, jejich studováním, neustálým čtením knih o hereckých technikách, jejich praktikováním, hereckým cvičením, učením se zpěvu, pohybu, všemu. Nikdy jsem nebyl soustavně divadelně vychováván jedním pedagogickým duem, nevyrůstal jsem ve smečce stejně starých studentů herectví, neformovala mě jedna optika, jedno prizma, nýbrž vlastní zvědavost s touhou zkusit a naučit se a poznat všechno.
Co a jak jsem se naučil v řemesle, je v tomhle případě vedlejší, důležitější je to, co jsem se naučil jako herec. Naučil jsem se tím otevřenosti, odvaze, houževnatosti a zvídavosti.
Pendloval jsem celých uplynulých deset let v různých světech, které se vždy dosavadně lišily od těch předchozích. Zkušebnu od zkušebny, jeviště od jeviště, kolega od kolegy – byl jsem v jednom kuse obklopen zcela jinými lidmi, jejich názory, způsobem oblékání, stravování, trávení volného času… a díky téhle cestě jsem si vybudoval vlastní uměleckou integritu. Vždy jsem zvládl nezměnit se podle okolí. Nestal jsem se nikdy neměnným odrazem daného okolí.
Jistě, všichni jsme průměrem lidí, se kterými trávíme v daný moment nejvíc času. Proces této adaptace, který je člověku vlastní, probíhá v jednom kuse, pořád, aniž bychom si ho nějak často uvědomovali. Ale přesto je nezbytné pořád dbát na to, abych nezavřel svou mysl, nezakazoval si žádné cesty a neohrozil tak to, co je pro herce nejcennější – svou schopnost neomezené imaginace.
Možná tím, že nechceme vidět a snažit se prozkoumávat všechny možné i nemožné cesty, automaticky začneme kráčet tou slepou, která nikam nevede.
Zkusme na sebe, my, co jsme už ve spárech divadla dávno lapeni, letos chodit víc do divadla.
A když u toho budeme mít otevřenou hlavu, uvidíme, že nám z ní s největší pravděpodobností mozek nevypadne. Možná nám ta otevřená hlava bude největším pracovním přínosem v novém roce. Padák taky funguje až tehdy, když je otevřený. A adrenalin, co se potom dostaví, ten přece k divadlu patří.
Komentáře k článku: Těším se na všechno, na všechny a se všemi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vero
Děkuji za slovo kandrdas 🙂
už je v seznamu oblíbených slov… a celkově za tohle moc milé čtení.
Na viděnou v divadle
04.01.2024 (13.17), , Trvalý odkaz komentáře,