Těšínská jablůňka
Festival divadel Moravy a Slezska se v Českém Těšíně letos konal již pošestnácté. Geografická lokalita není ovšem pro účast míněna striktně, na pomyslné klání (porota uděluje ceny, letošní jsou uvedeny na webu DN) jezdívaly také soubory ze slovenského Martina, také polská účast mívá širší orbis (včetně letošní návštěvy divadelníků z města Plocku).
Karol Suzska jako starý Francek v inscenaci Rajská jablůňka FOTO KARIN DZIADEK
Tradičně se tu představují soubory z Ostravy, Komorní scéna Aréna se letos prezentovala Shakespearovým Něco za něco, Národní divadlo moravskoslezské Podivným případem se psem, Divadlo Petra Bezruče Školou, základem života, ostravští loutkáři přijeli s Werichovou Královnou Koloběžkou. Na standardní kvalitu představení z krajského města se překvapivě dotáhla opavská Gazdina roba, v DN již reflektovaná. Největší zvědavost ve mně vždy vzbuzuje tvorba hostitelského souboru, přesněji souborů, pod hlavičku Těšínské divadlo se totiž vejdou česká i polská činohra a také loutkářská skupina Bajka.
Polský českotěšínský soubor slaví letos 65. výročí vzniku a připravil si pro tuto příležitost goralskou baladu Rajská jablůňka z pera Andrzeje Niedoby. Ostrý van historie 20. století se odrazil také ve zdejším regionu, hlavní hrdina Francek odchází za obživou do Ameriky, tam se sblíží s indiánkou a jejího nemanželského syna přijme za vlastního, později však odjíždí zpět na rodnou hroudu, kde se ovšem jeho milá už vdala. Francka poznamená druhá světová válka, ocitne se v koncentračním táboře, s osvobozením se objevuje ve Slezsku i jeho nevlastní indiánský synek (z Ameriky!), což musí s blížícím se převratem v roce 1948 přinést problémy. Fabule může působit až příliš divoce, přesto inscenace Bogdana Kokotka nesklouzne k dryáčnictví či nevkusu, poctivá konzervativní podívaná s důvěryhodnými hereckými výkony představuje důstojně slavnostní projekt.
Větší problém jsem měl s nastudováním slovenského muzikálu František z Assisi (scénář Martin Kákoš, hudba Gabo Dušík), téma samo (chudoba, prostota, neokázalá křesťanská láska) se s žánrem fatálně rozchází, několikrát tyto nárazy námětu a tvaru byly na jevišti velmi bolestivé. Paradoxně nejlépe působily v této velkopodívané výjevy činoherní, soubor totiž disponuje solidními herci. Také zpěv a tanec v režii Jaroslava Moravčíka, profesí choreografa, lze hodnotit jako kvalitní, problém tkví ve volbě titulu.
Poměrně mladý loutkový soubor Bajka mě v předchozích dvou letech potěšil čistotou stylu a přesvědčivou interpretací. Letošní střet s již tolikrát vypotřebovanou látkou Exupéryho Malého prince v režii Marie Míkové se nevydařil, inscenace se rozdrobila na jednotlivé výjevy bez jednotícího tahu, ani výtvarník Tomáš Zmrzlý tentokrát nepřesvědčil (průnik „počítačové poetiky“ do zobrazení figur, s nimiž se princ na své cestě setkává).
Zahraniční účast představovalo již zmíněné divadlo z polského Plocku, zhlédli jsme typickou zájezdovku pro dvě herečky, ostatně Giudicelliho Premiéru mládí mělo léta na repertoáru Divadlo v Řeznické – a jejich verzi v režii Dušana Pařízka(sic!) uchovávám ve vzpomínce jako přece jen o něco příjemnější bulvár než verzi polskou. Ze Slovenska dorazilo Divadlo Jozefa Gregora Tajovského ze Zvolena s nesmrtelnou Charleyovou tetou. Inscenace vznikla pro tamní letní zámecké slavnosti, není úplně fér komentovat její účinnost v kamenném divadle (rozvolnění tempa, častá koketerie s publikem). O svých kvalitách přesvědčili spíš herci starší generace (Štefan Šafárik v roli poručníka dvou vdavekchtivých dívenek), mládež na jevišti působila dost nevýrazně.
Co se týče organizace těšínského festivalu, vše probíhá hladce v příjemně přátelské atmosféře, takže se během jeho konání – přes občasné ataky smogu – dobře dýchá.
Komentáře k článku: Těšínská jablůňka
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
