Těžká domluva
Soubor korespondence vedené za účelem publikace mezi francouzským spisovatelem Michelem Houellebecqem a jeho krajanem, filozofem Bernardem-Henrim Lévym, vyšel česky vloni pod názvem Veřejní nepřátelé. A to s poměrně značným časovým odstupem od zveřejnění originálu – pánové si dopisovali mezi lednem a červencem 2008 a ještě v témže roce byl soubor publikován. Naproti tomu dramatizace v Divadle Na zábradlí nastala nedlouho po zveřejnění překladu. A když jsem stejnojmennou inscenaci viděl, nenašel jsem pro sebe ani bezprostředně po zhlédnutí, ani s několikadenním odstupem odpověď na pochybnost, proč se Jan Mikulášek a Dora Štědroňová do dramatizace tak promptně pustili. Přesvědčily je snad formulační břitkost a existenciální rovina, jimž pisatelé dávají v dopisech průchod? Posloužila kniha v dramaturgickém plánování jako záchranný pás?
Intelektuálové v lese na čundru. Zleva Václav Vašák jako Bernard-Henri Lévy a Miloslav König v roli Michela Houellebecqa FOTO KIVA
Možná je základním úskalím pro dramatizaci Veřejných nepřátel prostý fakt, že Michel Houellebecq a Bernard-Henri Lévy se během onoho dopisovacího půlroku fyzicky potkali výjimečně, kdežto v inscenaci spolu na jevišti pobývají bez ustání. Proto jim dramaturgyně Štědroňová a režisér Mikulášek vymysleli různé fyzické interakce, které mají „zamaskovat“ nedějovou, v podstatě komentářově-esejistickou podstatu výchozího materiálu. Takže se začíná tím, že intelektuálové pobývají v lese na čundru: Lévy (Václav Vašák) ořezává klacík (budou buřty?), zatímco Houellebecq (Miloslav König) se povaluje ve stanu i před ním, kouří a vedou spolu řeči. Že běží o ironické aranžmá, je nabíledni, neboť zrovna tihle dva francouzští intelektuálové by spolu sotva podnikli čundrácký výlet. Nespatřuji v tom jiný smysl než provokativní vybídnutí inscenátorů ve stylu „neptej se proč, uvolni se, nech to na sebe působit“. K tomu provozní poznámku: ze zadních řad hlediště Zábradlí, které téměř nevykazuje elevaci, si je třeba řadu lesních situací, při nichž Lévy sedí a Houellebecq leží, víceméně domýšlet, vidět toho příliš není.
Když režie vyprostí Königa s Vašákem z lesa, umístí je do minimalistického prostoru se sytě modrými stěnami se třemi řadami růžovo-fialových křížků (hvězdné nebe nade mnou?) a nožík s klacíkem vystřídá jinačí nástroj – stativ s kamerou, jíž se do půl těla svlečený Houellebecq natáčí a obraz se promítá na televizní monitor. To má jít o vytváření vlastního mediálního obrazu. Scénograf Dragan Stojčevski se tady znatelně naladil na „cpinovskou“ vizualitu, typickou pro tvorbu Zábradlí posledních deseti let. Ale s dynamikou inscenace to neudělá nic. König s Vašákem s výrazovým espritem zosobňují kritické intelektuály, jimž nemusí být cizí určité obsedance a malichernosti, ale plejáda prováděných úkonů a změny prostředí (finální věta či obraz se odbývá u automatu na pasové fotografie) nic nemění na zatuhlosti inscenačního tvaru. Zavalila jej masa slov. Mluví se tu a mluví, ale řeč během večera stále patrněji ztrácí na průraznosti. A tady je třeba vrátit se k dramaturgické volbě.
Korespondenční výměna mezi Houellebecqem a Lévym má spíše charakter dvou vedle sebe plynoucích monologů než pozorného dialogického naslouchání jeden druhému. Každý si v knize vede svou, toho druhého bere na vědomí, nic víc, nic méně. Taktilní utkávání se na jevišti je povaze předlohy cizí. Avšak nejen v tom tkví úskalí inscenace. Oba intelektuálové jsou v ní nevýrazně, pouze tušeně „veřejnými nepřáteli“. Společenský i kulturní kontext, zhusta vázaný na francouzské poměry a nivó, nadto na situaci roku 2008, je v dramatizaci celkem pochopitelně potlačen. Jenže tím také divadelní Veřejní nepřátelé existují téměř bez veřejnosti, především sami pro sebe, jako kdyby zpívali sarkasticko-melancholickou píseň o znicotňování své pozice ve společnosti, aniž se tou společností hodlají příliš zabývat. Dílem se litují, dílem se na sebe sama šklebí. Výsledek je až soucitně humanistický, ovšem bezpečně obecný, ve společenském akcentu vyměklý a bohužel i rychle zapomenutelný.
Divadlo Na zábradlí, Praha – Michel Houellebecq a Bernard-Henri Lévy: Veřejní nepřátelé. Překlad Alan Beguivin, režie Jan Mikulášek, úprava textu Jan Mikulášek a Dora Štědroňová, dramaturgie Dora Štědroňová, scéna a kostýmy Dragan Stojčevski. Premiéra 27. října 2023.
Komentáře k článku: Těžká domluva
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
