Divadelní noviny > Názory – Glosy
Těžká váha
Překvapení z toho, kdo po mnohaměsíční přetahované dostal za úkol starat se z ministerského postu o resort kultury, vystřídal v kulturní obci pozitivně laděný pocit očekávání věcí příštích. Do ministerského křesla usedla po dlouhých letech personální beznaděje těžká váha. Muž, který velmi dobře ví, jak by mělo fungovat ministerstvo, jak funguje vláda a jak se prosazují zákony. A to není momentálně vůbec málo. Ano, zatím zjišťuje, jaké jsou skutečné potřeby oboru, protože se o něj nikdy nezajímal z jiné než konzumentské pozice. Protože si jako kulturní obec zřejmě neděláme velké iluze, že by mu ministerský aparát nebo stranický think tank předložil seznam neodkladných priorit, zkusme zformulovat do pár řádků, co bychom potřebovali k tomu, abychom mohli pro tuto zemi dělat svou práci na úrovni odpovídající vyspělým kulturním zemím, k nimž bychom se tak rádi chtěli počítat.
Předně by stačilo, kdybychom se dočkali naplnění vládního programového prohlášení pro oblast kultury. Tam se nikde nepíše, že by v časech ekonomického rozkvětu mělo ministerstvo financí svým kolegům z ministerstva kultury škrtat střednědobý finanční plán. Naopak – je tam psáno, že rozpočet na podporu (nejen) živého umění má narůstat. Ministr by tedy měl trvat na tom, že jeho rozpočtový výhled bude důsledně růstový, protože právě z toho se vychází při psaní každého dalšího rozpočtu. Musí trvat na tom, že jednou dosažená výše prostředků ve všech programech a grantových výzvách se nebude snižovat, ale bude stoupat. Proč z ministerstva kultury neslyšíme křik, že na jejich aproximační strategii (rozuměj plán růstu rozpočtu) kolegové z financí zvysoka kašlou? Proč se máme radovat, že s odřenýma ušima bude příští rok na kulturu to co loni? A proč se to reálně a spolehlivě zase dozvíme až někdy na jaře?
Ve stejném prohlášení vláda slibuje růst platů v kultuře na úroveň učitelských do roku 2021. To je skvělá a zároveň děsivá zpráva. Pokud by tomu tak skutečně mělo být, musely by napřesrok platy stoupnout každému o mnoho tisíc. Přeji to srdečně všem svým kolegům, kteří ještě budou mít po dalším přidávání svou práci. Protože pokud ministerstvo neprosadí, aby městům a krajům na zvýšení platů zásadním způsobem přispěl stát, můžeme se spolehnout, že tentokrát už opravdu dojde ke zrušení spousty kulturních organizací. Bavíme se totiž o desítkách až stovkách milionů, které města a kraje budou muset svým divadlům, knihovnám a muzeím poslat. Anebo už je tentokrát prostě nepošlou a zavřeme krám…
Systémovým řešením by určitě mohlo být společné zakládání a financování kulturních organizací ze strany měst, krajů a obcí, což ale zatím neumožňuje zastaralá právní forma příspěvkových organizací. Vícezdrojové financování v regionech nyní připomíná hry dobré vůle mezi městskými a krajskými politiky. Hry s každoročně nejistým výsledkem. A ministerstvo k tomu přidá, když má. A když nemá, nepřidá. Co je mu po divadlech, orchestrech a festivalech. Je s nimi jen spousta práce, mělo by se to pak ještě pořádně kontrolovat, jak to teď zas chce NKÚ, nebylo by mu líp bez toho?
K onomu systémovému řešení ale potřebujeme nový zákon o veřejné kulturní instituci, který slibuje už minimálně druhá vláda a má ho ve svých programech většina demokratických stran. A který navzdory legislativnímu plánu ministerstvo kultury vytrvale rok za rokem nepředkládá k projednání.
Kromě vládního programového prohlášení, které je snad víc než slohové cvičení, máme ještě rok a čtvrt platnou státní kulturní politiku, jejímž plněním se ministerští úředníci také rádi zaštiťují. Co v ní najdeme? Mimo jiné úkol transformovat příspěvkové organizace na veřejnoprávní, navrhnout funkční model vícezdrojového financování, změnit nastavení platového ocenění zaměstnanců v kultuře. Čili znovu to samé… A samozřejmě spoustu dalších skvělých nápadů, z nichž se od roku 2015 jako vždycky realizovalo naprosté minimum, což nám úřad rafinovaně tají, protože zprávu o plnění závazné státní kulturní politiky navzdory úkolu z vlády nelze nikde dohledat.
Nestačilo by tedy, kdyby ministr silou své těžké váhy bouchl do stolu a jednoznačně zavelel, aby se konečně udělalo to, co se řeklo, že se udělá? Je to vlastně prosté, že…?
Komentáře k článku: Těžká váha
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
