Divadelní noviny > Burza Zahraničí

The Yard Theatre – Divadlo budoucnosti

Divadlo The Yard Theatre vyrostlo před čtyřmi lety v londýnské čtvrti Hackney Wick a dnes je kulturní tepnou východního Londýna. Rozsáhle spolupracuje s místními komunitními centry a svou činností a produkcemi propojuje jejich umělecké aktivity. Je společenstvím vzájemně se ovlivňujících performerů. Je otevřeným prostorem pro tvorbu, která teprve hledá konečný tvar.

Sousedství olympijského parku přidalo hvězdičku k jeho adrese. Když však kráčíte průmyslovou zónou vedle kolejí “nadzemky”, je vám hned jasné, že jste si čerstvě nažehlenou košili brali zbytečně. Vývěsní tabuli divadla (schovanou za dodávkou) v zastrčeném “cul- de-sac” s nepřiměřeným názvem Queen’s Yard snadno přehlédnete. Improvizovaný pult pokladny při vstupu odděluje dvě stěžejní místnosti divadla: bar s dřevěnými lavicemi, jaký jsme si uvykli vídat v alternativních hudebních klubech, a divadelní sál s betonovou podlohou a dřevěným lešením po stranách (na něm je připevněno osvětlení) se zhruba stovkou míst k sezení na stupíncích „black box“ amfiteátru bez rampy. To je začátek…

Tady a teď 2015

Heslem našeho festivalu Now ´15 je divadlo tady a teď, zdůrazňuje asi pětadvacetiletá performerka Dana oblíbenou floskuli, již povyšuje na princip současné dramatické literatury. Právě jí je totiž v Yard Theatre zasvěcena tato každoroční desetitýdenní přehlídka, jež letos začala 14. dubna a skončila 20. června. Deset začínajících souborů vybraných na základě otevřené výzvy se tu potkává s deseti zavedenými umělci v jakémsi tvůrčím dialogu. Produkce je spáruje, aby každý týden představila dva nové projekty.

Dana na své vystoupení s uskupením FAT Lip teprve čeká. S prací svých kolegů se nicméně přichází obeznámit pravidelně v úterý: Každý hlas je jiný, ale směs všech dohromady vypovídá hodně zajímavého o naší generaci, o životě v Londýně i o tomto světě. Společenská a politická reflexe současnosti se promítá do umělecké práce zúčastněných souborů napříč všemi projekty.

Penny Lane

Jednu z možných podob představuje kriminální inklinace pouliční kultury drogových dealerů zneužívajících sociální dávky… Právě o tom pojednává inscenace Penny Lane z dílny High Rise Theatre, inspirujícího se životem ve vlastní komunitě. Výprava hry obnáší toliko dvě židle a mixážní pult s pohovkou uprostřed scény.

Dva performeři (multi)kulturně promíšených kořenů rozehrávají soudní proces muže obviněného z vraždy exmanželky, která ho opustila kvůli nevlastnímu bratrovi. Kriminální zápletku formují výpovědi a reminiscence v několik postav se “převtělujících” aktérů. Jsou to ale syrové rapované komentáře ostře vmetané obecenstvu do tváře, co představení ozvláštňuje a činí autentickým. Jeden z účinkujících a zároveň spoluautorů scénáře, Dominic Garfield, mi vykládá, jakými styly si za deset let své hudební kariéry prošel, než se dopracoval k herectví (jsouc nezasvěceným posluchačem, ignorantsky je všechny řadím do proudu hip-hopu). Přirozený vývoj tomu pak chtěl, že si letitými zkušenostmi osvojená hip-hopová umělecká forma našla uplatnění v novém – divadelním – kontextu. Dramatický rukopis je touto formou samozřejmě v dobrém slova smyslu ovlivněn: autorské duo interpretuje příběh pomocí charakteristicky frázovaného volného verše a svérázné lyriky stylizovaného jazyka ulice…

Going Viral

Druhou produkci večera obstaral mentor předešlé dvojice Daniel Bye. V týdenním cyklu svých sólových vystoupení si testuje myšlenky a postupy svého dílka nazvaného Going Viral, které v srpnu otevře letošní edinburský Fringe festival. Nyní má před sebou pět dní práce v Yard Theatre, aby zkorigoval své tvůrčí záměry, o nichž zatím tvrdí, že jsou v plenkách: Projekt se bude měnit každý večer. Něco přepíšu zítra a pak každý den před představením. Reakce osazenstva, “feedback” publika, zdůrazňuje Daniel, hrají zásadní roli v ujasňování si a rozvíjení jeho uměleckých představ: Pro mě je velmi podnětné prezentovat tzv. work in progress, přemýšlet si nahlas před obecenstvem. Poznávám, jestli určité momenty fungují, nebo jestli mají být raději vypuštěny. Daniel rád komunikuje s diváky přímo, a snad i proto zvolil pro svou performanci vypravěčskou formu, v níž ohledává nové způsoby sebevyjádření…

Čapkovské téma epidemie ochromující svět spolu s infekcí paniky traktuje zcela nečapkovsky. Hned v úvodu vysype na zem hromadu pilulek, tabletek, mastiček, sprejů a nechá kolovat dezinfekční gel, aby nikoho nenechal na pochybách, že seriózní vědecké vývody bude balancovat nadsázkou. Rozhojňující se “skládku” na podlaze obemyká kruh asi dvaceti vesměs mladých diváků – pravděpodobně ze stejné branže. Daniel sedí mezi nimi, jen občas se přemístí k jinému sousedovi. Aranžmá umocňuje dojem workshopu. Přísedící jsou vyzýváni k aktivní účasti: mají performerovi pinzetou vytrhávat chlupy na předloktí, aby stimulovali jeho slzné kanálky, nebo si za stejným účelem potřít tváře nakrájenou cibulí. Autor přitom nenuceně nakukuje do tabletu, aby neztratil nit v aktuální verzi svého textu. Formální spojovací nití je technika filmového vypravěčství – jak sám říká – struktura béčkového thrilleru, která podtrhuje řadu momentů v příběhu a svým způsobem stojí v opozici k tomu, co se v něm skutečně odehrává. Motivicky pak vplétá šíření nemoci (stejně jako úzkosti, ale taky třeba osvěty) v globálně propojené moderní společnosti do šablony plačící skupiny pasažérů letadla opouštějícího ráj filmařského kýče Bombej. Kam experiment doletí, netuší…

Ani to není konec. Každý projekt vyvinutý v Divadle Yard má ambici odrazit se dál. Festival Now ’15 má za úkol zkoumat potenciál jednotlivých kreací, hranice možností textu, zrcadlícího (pokud možno), jak po formální tak po obsahové stránce rychle se proměňující realitu současnosti. A o tom, že se nová dramatická literatura klidně obejde i s textem beze slov, ví své produkce Alexandera Zeldina z předešlého ročníku – Beyond Caring. Letos na jaře se představila na prknech londýnského The Royal National Theatre. Zdá se, že ne náhodou označil bývalý umělecký šéf této instituce Nicolas Hytner proces podpory nových talentů v Yard Theatre za „divadlo budoucnosti“.

• Autor: Šárka Švábová
• Publikováno: 25. června 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: The Yard Theatre – Divadlo budoucnosti

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ