THEATRE TECH – malá reflexe
Na brněnském výstavišti proběhl v minulých dnech první ročník veletrhu divadelní a jevištní techniky THEATRE TECH. V současné době pracuji jako zvukař, ovšem dá se říci, že mám blízký vztah ke všem složkám divadelní technologie. Jednak jsem na Divadelní fakultě JAMU vystudoval obor zaměřený přímo na tuto tematiku a potom jsem měl možnost v průběhu své několikaleté praxe vyzkoušet si i práci osvětlovače či jevištního technika. Zároveň působím i jako pedagog na Divadelní fakultě JAMU, kde vyučuji předmět „Základy scénického zvuku“ a také mentoruji zvukové projekty studentů. Proto jsem přivítal nabídku zúčastnit se tohoto jedinečného setkání divadelníků, zástupců firem a dalších odborníků zabývajících se (nejen) divadelními technologiemi.
FOTO ARCHIV
Z mého pohledu byl přínosný především program probíhající v Rotundě v pavilonu A brněnského výstaviště. Semináře a workshopy s tématy „Moderní digitální audiosystémy, problematika bezdrátových systémů z hlediska legislativy, line array systémy„ až po praktické ukázky směřování subbasové energie jisté lahodily uchu každého přítomného zvukaře. Rovněž podnětné byly i prezentace jednotlivých firem na tzv. „JAMU STAGE„. Zajímavou událostí veletrhu byl „Kulatý stůl o využívání současných jevištních technologií v divadelní praxi“. Spektrum diskutujících bylo vskutku pestré a byť se většina příspěvků točila kolem nedostatku peněz, byly zde vysloveny i podněty, na které bych rád alespoň touto formou reagoval.
Budu se zabývat spíše problematikou zvukových technologií, která je mi přeci jen bližší. Zaznělo postesknutí o absenci „sound-designera“ jako osoby, která vymyslí a nastaví zvukový systém pro konkrétní divadelní prostor nebo inscenaci. Ano takový člověk v divadle chybí a dokonce myslím, že náplň jeho práce by mohla mít poněkud širší záběr (například tvorba a editace zvukových stop). Na tomto místě je potřeba říct, že tuto funkci ve většině divadel suplují řadoví zvukaři. A v tom je právě ten háček. Běžný divadelní zvukař totiž „vyšším cílům“ připadajícím do kompetence „sound-designera“ musí často obětovat svůj volný čas, energii a mnohdy i vlastní finanční prostředky. Rovněž je pro něj značně obtížné sledovat veškeré novinky v oblasti zvukových technologií neboť tempo, jakým se obor vyvíjí je vskutku strhující. V diskusi se hovořilo o podpoře vzdělávání, ale jednalo se o vysokých školách a v divadlech přece pracují zaměstnanci, nikoli studenti. Rozhodně nechci snižovat význam, který mají vysoké školy s odborným zaměřením. Naopak, akademická půda se může stát jakousi platformou – místem pro pořádání workshopů a seminářů pro širokou odbornou veřejnost. Jistě se zde najde i prostor pro prezentaci produktů a firem zabývajících se danou problematikou. Tím by snad mohla být částečně eliminována jedna z dalších připomínek, jež zazněla v diskusi: zvukaři jsou „konzervativní“ a nepřijímají nové technologie, zůstávají u starých osvědčených postupů. Pokud by tito „konzervativci“ získali zpětnou vazbu od kolegů zvukařů a nebyli přesvědčováni pouze obchodními zástupci, jistě by mohli přehodnotit svá zamítavá stanoviska k novým technologiím. Ostatně i pro zástupce firem a jejich vývojové pracovníky může být zajímavé dozvědět se, s jakými požadavky a problémy se potýká běžná praxe. Dovolím si tedy shrnout základní teze jak posunout vnímání a především vstřebávání nových technologií v českém divadelním prostředí z pohledu divadelního technika:
- Vedení divadel by měla umožnit vzdělávání svých technických pracovníků a především je motivovat k této činnosti (vzdělávání jako součást pracovní doby apod)
- Vysoké školy by se mohly stát garantem pro pořádání workshopů a seminářů nejen pro své studenty, ale pro širší odbornou veřejnost
- Firmy zabývající se divadelními technologiemi zde mohou prezentovat své produkty a zároveň získat reflexi o jejich využití v běžné praxi
- Vše je možno aplikovat pro zvuk, světlo i jevištní technologie
Nabízím koncepci, pokusím se oslovit příslušné instituce a zainteresované osoby. Bude-li vůle zúčastněných stran, věřím, že pokrok je možný.
BcA. Jan Škubal, zvukař, pedagog
divdelní studio Marta Difa JAMU
Komentáře k článku: THEATRE TECH – malá reflexe
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
