There was a boy, a very strange, enchanted boy
Když byl více než před rokem v Londýně spuštěn prodej vstupenek na novou inscenaci Shakespearova Hamleta v Barbican Centre, byl tříměsíční blok představení vyprodaný v rekordním čase několika hodin.
Hlavním lákadlem přitom nebyl slavný titul domácího klasika, nýbrž představitel titulní role – Benedict Cumberbatch. Na divadelním jevišti se naposledy objevil v roce 2011, kdy s Jonnym Leem Millerem vzájemně alternovali v Boylově inscenaci Frankensteina role doktora a jeho Monstra, za něž oba obdrželi cenu Olivier. Masivní popularita Benedicta Cumberbatche tehdy teprve nabírala na obrátkách. Od té doby získal cenu Emmy, několik nominací BAFTA a nominaci na Oscara a také velkou fanouškovskou základnu po celém světě. Očekávání tak byla velká a mediální tlak obrovský. Jak se s nimi inscenační tým vypořádal, se budou moci přesvědčit i čeští diváci 15. října, kdy bude představení přenášeno do kin v rámci projektu NT Live.
Nutno předeslat, že režisérka Lyndsey Turnerová nepřichází s nikterak přelomovou interpretací, neklade si hluboké existenciální otázky a nenabízí šokující odpovědi.V programu k inscenaci jsou citována dvě stě let stará slova kritika a esejisty Williama Hazlitta To MY jsme Hamlet (It is WE who are Hamlet), tedy že každý z nás si v průběhu života klade podobné otázky jako on a interpretuje si hru i postavu na základě svých vlastních pocitů a zkušeností. Turnerová se tak snaží přiblížit poměrně náročný text širokým vrstvám diváků a zároveň – i přes poměrně zásadní zásahy do textu – zůstává duchem věrna Shakespearově předloze. Ve snaze ještě více soustředit příběh kolem titulního hrdiny a minimalizovat vedlejší dějové linie výrazně škrtá, míchá pořadím jednotlivých scén a několik vybraných replik přiřazuje jiným postavám. Některé z postav na to pak logicky doplácejí. Například z Horatia (Leo Bill) se stal nenápadný studentík s obřím batohem a z Polonia (Jim Norton) je místo zákulisního manipulátora poněkud zmatený stařec bez výraznějšího vlivu na dění na královském dvoře. Když je později, schovaný za oponkou malého, dětského divadélka, na kterém předtím herecká trupa odehrála své představení, Hamletem probodnut, je to ironicky příznačná tečka za jeho tragikomickou existencí.
Inscenaci dominuje velkolepá scéna Es Devlinové, která z Elsinoru vytvořila viktoriánské panství s mohutným schodištěm, s obrazy předků a parožím na stěnách. Devlinová není jen zkušenou činoherní, operní a baletní scénografkou, ale spolupracuje také na módních přehlídkách a koncertních show hvězd populární hudby (Lady Gaga, U2, Pet Shop Boys, Miley Cyrus). Její scénografie tomu odpovídá: je efektní a detailně propracovaná. Hlína z bojiště, která elsinorské honosné sídlo v závěrečných dějstvích pokryje a přes niž jednotlivé postavy klopýtají ke svým truchlivým koncům, pak výstižně symbolizuje úpadek a blížící se zkázu Dánska.
Hamlet se ale vždy hraje především kvůli Hamletovi. Cumberbatch a Turnerová jeho osobnost divákovi představují postupně. V první scéně, kdy osamocený sedí na zemi a poslouchá z gramodesky Nat King Coleovu píseň Nature Boy, je samotářským melancholickým snílkem. Brzy ale mění smutek za vzdor. Zlobí se, protože skončilo jeho bezstarostné dětství a mládí naplněné láskou rodičů a pocitem bezpečí. Miluje svou matku a miluje Ofélii, ale nedokáže jim dát svou lásku najevo. Opovrhuje Claudiem a touží pomstít svého otce, ale jediný vzdor, kterého je proti strýci schopen, jsou jízlivé komentáře a bunda s nápisem Král na zádech. Ve scénách předstíraného šílenství je převlečený za vojáčka, pochoduje po stole a z hradeb dětského hradu – svého malého Elsinoru – míří na příchozího Rosenkrantze a Guildensterna. Je to útěk zpět k dětským hrám? Nebo sebeironický výsměch situaci, ve které se nachází? A když se užírá vztahem své matky Gertrudy (Anastasia Hille) a strýce Claudia (Ciarán Hinds), který se zdá víc sňatkem z rozumu než vášnivou láskou, vnímá to divák spíše jako jeho divokou mladistvou představivost, jako jeho vidění světa, v němž hrají hlavní roli velké city a kde není místo pro racionální jednání. Smrti Polonia a Ofélie, za něž je odpovědný, a konfrontace s lidskou smrtelností při objevení Yorickovy lebky jej nutí dospět. K závěrečnému šermířskému souboji s Laertem (Kobna Holdbrook-Smith) přistupuje vědom si své povinnosti i viny a konečně dosahuje své odplaty. Přestože bezprostředním impulzem k pomstě otce je pro něj nakonec až tragická smrt matky…
Objevily se názory, že Cumberbatch je na roli Hamleta ve svých devětatřiceti letech starý. Nemyslím. Jeviště ovládá s obdivuhodnou energií a lehkostí pohybu, jeho Hamlet působí výsostně mladistvě. Užívá si ironickou polohu své postavy, ale zároveň je ve svých monolozích jemný a emocionální. V interpretaci shakespearovského verše je přirozený, jeho dikce je perfektní. Jeho Hamlet je oproštěný od hysterie i patosu, nepoužívá velká gesta a dramatické vzdechy. Je velmi civilní a o to více věrohodný.
Jakkoli se inscenace může místy jevit jako Hamletova one-man show, nejsilnější scénu si režisérka schovala pro Ofélii (Sian Brooková), nenápadnou introvertku, která své myšlenky, pocity a touhy po celé představení ukrývá do fotografií. Když ve své poslední scéně vyzpívává svou bolest a žal, pochopená pouze Gertrudou, která ale už nedokáže zabránit její smrti, je to skutečný emocionální vrchol inscenace.
Sonia Friedman Productions / Barbican Theatre – William Shakespeare: Hamlet. Režie Lyndsey Turner, scéna Es Devlin, kostýmy Katrina Lindsay, light desing Jane Cox, hudba Jon Hopkins, choreografie Sidi Larbi Cherkaoui. Premiéra 25. srpna 2015. (Psáno z předpremiéry 20. srpna 2015.)
Ve čtvrtek 15. října bude představení živě přenášeno v rámci projektu NT Live do pražských kin Světozor, Kino Aero a Bio Oko a dále do brněnské Scaly a do kin ve Vsetíně, Šumperku, Havířově, Náchodě, Jablonci nad Nisou a Plzni.
Komentáře k článku: There was a boy, a very strange, enchanted boy
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)