Tichá bouře
Já se budu bát! Zaznívalo snad ze všech řad převážně dětmi naplněného hlediště. Možná jim rodiče nastínili příběh s postavami, které kouzlí, nemají lidskou podobu a všechny je dohromady svede legendární Bouře. Nové uskupení Naïve Man Company uvedlo svou první inscenaci Prospero v prostorách Jatka78. Finský režisér Maxim Komaro, známý například jako člen finské skupiny Circo Aereo a jako dlouholetý spolupracovník Cirku La Putyka, se spojil s uměleckým šéfem norského Cirkusu Xanti Sverrem Waagem a inspirováni Shakespearovou romancí si nostalgicky pohráli s divadelními postupy 19. století (použili různá táhla a provazy na posouvání rekvizit, jednoduchá „pouťová“ kouzla, zvuk živlů ze zákulisí apod.)
Jiří Kohout jako Prospero FOTO JAKUB JELEN
Tvůrci v „němé“ inscenaci ponechali ze Shakespearovy hry dvě postavy a motiv ztroskotání na ostrově, přičemž jejich záměrem bylo malým divákům zpřístupnit „těžkotonážní divadelní klasiku“ (viz rozhovor na idnes.cz). Prospero se Bouři podobá opravdu jen vzdáleně, a jelikož byl doporučený věk 4+, zřejmě se nedalo očekávat, že by se na jevišti objevilo cokoli Shakespearova kalibru. Pro děti přidávají vtip a trochu akrobacie.
Zpestřením byla každá dětská reakce na provedená kouzla, jež byla často opravdu průhledná pro malé pozorné rýpaly. Neodpustily si poznámky, kde vidí jaký provázek a drátek, pomocí něhož se věci pohybují, neměly strach o topící se Mirandu v modrých poloprůsvitných závěsech, a lítost nejmladších nad zabitým rackem rychle zmizela po zjištění, že je umělý. Chyběly okamžiky, kdy se dítě opravdu upřímně diví a je ohromeno tím, co se děje na jevišti, i když není použita ta nejmodernější technika. Některé triky se zdály až lehce nepovedené a špatně synchronizované.
Skoro celý prostor jeviště zabírá houpací konstrukce lodi, která také jednoduchým rozdělením (což doprovází etuda o neposlušném nářadí) na polovinu poslouží jako dva pokojíky pro otce s dcerou. Manipulace s lodí a její variabilita doplňuje pohádkovou poetiku inscenace, stejně jako moře vytvořené pomocí lehkého modrého závěsu a v některých momentech i publika, v němž si herci s chutí „zaplavou“.
Roli Prospera ztvárnil Jiří Kohout, avšak více než původního Shakespearova vévodu, co bravurně ovládá magii, připomínal unaveného otce, co se snaží ochránit svou dceru a párkrát si ještě „střihne“ nějaké to staré kouzlo. Postaví obydlí, chytí rybu k večeři a občas únavou klimbá u lodi. Milla Lahtinen jako Miranda vesele křepčí kolem, občas pozoruje otcova kouzla a vzpomíná na matku. I když se v jedné scéně ukáže také jako artistka, tak kromě chvilkové fascinace se s novocirkusovými prvky v inscenaci nepracuje. Prospero se spíše přibližuje klaunským výstupům, například když se Miranda změní v hadrového panáka po tom, co ji polomrtvou otec vytáhne z moře. Na velké konstrukci lodi při imitaci vlnobití oba herci jejím rozhoupáním a pohybem ztvárňují energii vln tříštící se o loď, tedy i tuto scénu lze považovat za „artistickou“ ale víc jich opravdu nebylo.
Byla jednou jedna loď a ta dovezla otce a dceru na ostrov, kde se zabydleli, zjistili, že jsou tam komáři a racci, co si dovolí se na vás… A když se dcerka málem utopila, protože zachraňovala šaty po mamince, šup zpátky na loď a vstříc jinému dobrodružství. Dětem se to líbilo a pro ně se i hrálo, ovšem Shakespearova Bouře by si možná zasloužila užší propojení s Prosperem, protože malý divák pochopí i složitější příběh.
Naïve Man Company: Prospero. Režie Maksim Komaro, dramaturgie Sverre Waage, hudba Per Zanussi, Juuso Hannukainen, světelný design Juho Rahijärvi, kostýmy Kristina Nováková Záveská. Premiéra 7. dubna 2017 v prostoru Jatka78.
Komentáře k článku: Tichá bouře
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
