Time Out Petra Pavlovského (No. 13)
Jedenáctého března je přesně rok od doby, co vlna tsunami smetla část východního japonského pobřeží i s atomovými elektrárnami. Do Evropy tato vlna dolehla už pouze v mediální a psychologické podobě, ale i tak má v některých zemích (především v Německu) zcela zásadní politické i ekonomické dopady, vnitrostátní i zahraničněpolitické. Nás ponechala vlna celkem v klidu, což je v regionu evropského rozvodí celkem pochopitelné: Kde je to Česko a kde je to moře?
Katsushika Hokusai (1760-1849): Tsunami. Repro archiv
My v Česku se bohudík moc nezemětřeseme a Japonskou katastrofu nevidíme jako něco iracionálním, něco, co by se vzpíralo lidskému pochopení nebo alespoň vlivu na následky. Samozřejmě neumíme předpovědět zemětřesení ani tsunami, ba ani povodně, neumíme je ani ovlivnit, ale známe jejich následky a víme, jak se na ně alespoň částečně připravit – ne vždy to bohužel důsledně děláme.
Po celé věky lidé s přírodou bojovali i spolupracovali. V případě Japonska posledních 150 let bohužel výrazně převážilo to první. Přírodu ale nemůže porazit někdo, kdo je, ať už si to plně uvědomuje nebo ne, její nedílnou součástí!
Tsunami 11. 3. 2011. Repro archiv
Objektivní danosti: japonské ostrovy jsou relativně malé, přičemž téměř 70% plochy jsou neobyvatelné lesy a hory. Nejsou zde téměř žádné nerostné zdroje, zvláště ne energetické. Využívání alternativních zdrojů (fotovaltika, větrné farmy nebo geotermální energie (na způsob Islandu) je jen hypotetické a stěží by v dohledné době, vzhledem k energetické náročnosti japonské ekonomiky něco řešilo. Země navíc leží v snad seismicky nejaktivnějším pásmu Zeměkoule. Podnebí je relativně chladné – alespoň vzhledem k potřebám lidského života, v zimě je třeba topit; lidí, kteří se potřebují ohřát, zde žije opravdu hodně.
Subjektivní danosti: za těchto okolností by se zdálo být rozumné, aby ostrovy nebyly příliš hustě obydleny. Opak je ale skutečností. Obyvatelná území Japonska mají jednu z nejvyšších hustot obyvatel na světě a navíc ve srovnání s jinými podobně zalidněnými státy mají Japonci vysokou životní úroveň. Hustě zalidněná území postihnou zemětřesení nebo tsunami samozřejmě víc než území obydlená řídce.
Součin těchto daností vede nevyhnutelně ke katastrofám, jejichž příchody jsou jen otázkou času.
Historie: až do II. světové války se snažilo Japonsko řešit své problémy výboji na asijskou pevninu i na tichomořské ostrovy. Napadení USA bylo vrcholem a zároveň koncem těchto snah. (Ponechme stranou, že šlo o zjevné šílenství, protože představa, že by Japonsko mohlo vojensky a ekonomicky porazit už tehdy nejsilnější mocnost světa byla zcela nereálná přes veškeré počáteční úspěchy.)
Po válce se Japonsko obrátilo dovnitř: když nemohlo získávat zdroje zvenčí, rozhodlo se získávat je intenzifikací pracovního úsilí uvnitř. Heslo by mohlo znít: Zvýšíme kvalitu i kvantitu svých výrobků tak, že jejich vývozem uživíme své miliony a zajistíme jim i slušnou životní úroveň. (Demilitarizované Japonsko navíc nemuselo financovat žádnou armádu.)
Jedna z nejslavnějších fotografií loňské tsunami. Foto archiv
Enormní energetická náročnost japonské ekonomiky: Japonsko má necelých 130 mil. obyvatel. Už jenom jejich život je vysoce energeticky náročný, malé území vyžaduje stavět vysoké budovy (Japonsko má největší bytovou výstavbu ne světě, větší než USA), jejichž zabezpečení proti otřesům je prodražuje. Totéž platí pro mosty, tunely, továrny, elektrárny atd. – veškeré stavebnictví je náročnější než jinde.
Pokud je export reprezentován optickými přístroji či elektronikou, není spotřeba energie jistě neúměrná. Leč: Japonsko je daleko největším výrobcem lodí na světě (vyrábí jich víc než celá Evropa i USA dohromady); spolu s USA je i největším světovým výrobcem automobilů (třetí Německo jich nevyrábí ani polovinu). To jsou ovšem produkty vysoce náročné materiálově i energeticky. Přitom úplně vše, potřebné pro výrobu, se musí dovézt. Hustá doprava v zemi i mimo ni je další energetický nárok. Japonsko má po USA druhou největší spotřebu ropy, větší než Čína!
Fukušima hoří. Foto archiv
Ekonomické úspěchy přivedly životní úroveň Japonců mezi nejvyspělejší státy (ilustrace – množství jap. turistů v Evropě i USA), i když životní styl má svá záporná specifika (malý životní prostor, extrémně drahé potraviny).
Řešení?
Dlouhodobým úkolem by mělo být snížení energetické náročnosti japonské ekonomiky. Velké množství energie ale přesto bude nutné vyrobit. Japonské vlády vsadily již před mnoha lety na atomové elektrárny. Plán byl, alespoň do loňska, pokrýt do roku 2015 elektřinou z jádra 40% spotřeby. Přitom např. už roku 1999 došlo v at. el. v Tokaimuře, 160 km od Tokia k těžké nehodě s mrtvými a ozářenými, po zemětřesení v roce 2000 došlo k poruchám v at. el. Fukušima I a Fukušima II.
Elektřina z jádra: ano či ne?
Fundamentalistické odpovědi bez bližšího tázání zde zjevně nemají smysl. Odpůrci jádra demagogicky argumentují tím, že at. elektrárna nikdy nemůže být stoprocentně bezpečná, a že v nedávné historii již zahynula řada lidí. Proti tomu lze s úspěchem argumentovat: Tepelné elektrárny jsou nepochybně daleko škodlivější (dokonce i radioaktivnější) i při běžném, tj. neporuchovém provozu a kdyby se propočítalo, o kolik let zkrátily smrtelníkům životy, určitě by překonaly jaderné elektrárny o mnoho řádů. Kupříkladu u nás mají tepelné elektrárny na svědomí tak strašné poškození živ. prostředí, že ve srovnání s tím jsou škody Temelína et con. zcela zanedbatelné (25% Obyvatrel Mostecka umírá na rakovinu).
Argumentovat by bylo možno především Francií a jejím úspěšným jaderným programem – již přes 70% spotřeby.
Zjednodušená odpověď je tedy asi tato: za současných technologických poznatků je špičkově vybavená jaderná elektrárna (japonského typu), postavená v „normálním“, tj. mimozátopovém a neseismickém prostředí, méně škodlivá než elektrárna uhelná, nehledě k tomu, že fosilní paliva dojdou. Plyn i naftu musíme brát z politicky riskantního Ruska, zatímco jaderné palivo může dovážet i odjinud, jakkoli to zatím nečiníme. Ovšem stavět JE v oblastech, kde hrozí zemětřesení, sopečné výbuchy a katastrofické záplavy je prostě hazard. Zde si lidé musí prostě rozmyslet, zda se chtějí uskrovnit nebo riskovat životy své i svých sousedů.
Minami Sanriku den po tsunami... Foto archiv
Poznámka k relacím
Při pohledu z Česka je třeba vidět japonskou katastrofu v příslušných kvantitativních relacích. Vzhledem k počtu obyvatel by analogické ztráty v Česku činily asi 1000 lidí, což je téměř tolik, kolik jich zahyne ročně při dopravních nehodách. Nechci japonské ztráty bagatelizovat, každý lidský život je jedinečný a záchrany hodný, ale jenom při vědomí těchto relací lze trochu pochopit úctyhodné chování Japonců v reakci na katastrofu.
Komentáře k článku: Time Out Petra Pavlovského (No. 13)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
