Time Out Petra Pavlovského (No. 23)
Sto padesáté výročí úmrtí Františka Škroupa (7. února) bylo porůznu připomenuto, nejvíce snad Českým rozhlasem. Třetího června má ale také výročí! Oč méně zaokrouhlené o to sympatičtější – výročí narození.
Antonín Machek: František Škroup (1840). Repro Wikipedia
3. června se totiž v Osice u Hradce Králové František Škroup jako páté dítě kantora a hudebního skladatele narodil – před 211 lety.
Stanice Vltava vysílala u příležitosti jeho 150. výročí úmrtí půlhodinový pořad o naší státní hymně. Jeho jádrem byly ukázky z nepřekvapivě velikého množství nahrávek vybraných z rozhlasového archivu. Co ale překvapivé bylo, je stáří nejstarších záznamů. Zahajoval František Smolík, po něm jsme slyšeli nahrávky z první poloviny 20. let: Klavírní doprovod, dobová velkooperní hudební deklamace nepřirozeně zdůrazňující vokály.
Ještě starší byla však stoletá nahrávka zpívaná Emou Destinnovou a jejím tehdejším boy-friend-em, což nebyl nikdo jiný než Benjamino Gigly. Sólista ND Pavel Ludikar zase vedle výrazné citové angažovanosti zaujal i textovým extempore: …v sadě skví se z jara květ, zemský ráj to na pohled….
Z prosince 1934 pochází instruktážní snímek Kterak zpívati státní hymnu – návod s ukázkami zdvojených samohlásek: bory huučí, domov múúj, poo skalinách, kraásná země. Svěží půlhodinku zakončila pikantní interpretace ve stylu techno.
Tyto nahrávky pak v šesti pětiminutovkách procházely o výročí celodenní vysílání Vltavy, od rána do večerního prime-timu, kdy jsme mohli vyslechnout přeshodinový „průřez“ romantickou operou Kolumbus, Škroupovou poslední (napsána 1857 na německé libreto J. K. Histela). Během zkoušek ve Stavovském divadle byl totiž Škroup náhle předčasně pensionován kvůli konfliktu s ředitelem divadla Stögrem, a tak se dílo dočkalo divadelního uvedení až za Protektorátu roku 1942.
Jan Vilímek: František Škroup. Repro Wikipedia
František Škroup (*1801 – 1862, jeho hrob je na protestantském odd. hřbitova Grooswijk v Rotterdamu) komponoval především pro divadlo. Jako druhý kapelník ve Stavovském divadle (od 1828, kdy kvůli divadlu nedostudoval práva) složil – kromě fixní scénické hudby k Tylově Fidlovačce, 1834 – i první opery s českými texty: Dráteník, 1825, Oldřich a Božena (libreta J. K. Chmelenský) 1826, Libušin sňatek, 1835 (lib. Chlumecký) – nepočítáme-li ovšem ještě barokní operu F. Míči O založení Jaroměřic. Pro divadlo se pokusil i o první český melodram k tragedii J. Štěpánka Bratrovrah. Zároveň ale složil i řadu německých oper. Prvním kapelníkem Stavovského divadla byl pak nepřetržitě dvacet let.
Dochovaly se i liturgické skladby F. Š. pro pražskou synagogu v Dušní, kde byl v letech 1836 – 45 varhaníkem a kde řídil rituální zpěv – pražská židovská obec je používala ještě desítky let po skladatelově smrti. S J. K. Chmelenským vydával (1835 — 1839) periodický sborník Věnec ze zpěvů vlastenských. U příležitosti výročí jeho úmrtí Kvarteto Bohuslava Martinů nahrálo CD s jeho třemi komorní opusy, které vydalo nakl. Radioservis.
FRANTIŠEK ŠKROUP
tsjechische componist
overleden als dirigent
van de opera te rotterdam
7-2-1862
český hudební skladatel
zemřel jako dirigent opery
v rotterdamu dne 7. 2. 1862
/Hrob Františka Škroupa na rotterdamském hřbitově Crooswijk s bronzovou sochou dívky nazvané „Hudební jaro“ od akad. soch. Miroslava Pangráce (1961)/
…
Jeho mladší bratr, už v Praze narozený Jan Nepomuk Škroup (v květnu bude 120. výročí jeho úmrtí), byl od roku 1836 sbormistrem a v letech 1870–82 druhým kapelníkem Stavovského divadla; 1844–49 ředitelem Žofínské akademie, kde nastudoval mj. sbory do Romea a Julie od H. Berlioze. Od roku 1838 byl ředitelem kůru u Křižovníků, od 1845 byl současně kapelníkem u sv. Víta. Psal chrámovou hudbu a oblíbené sbory, např. Bývali Čechové. Autor opery Švédové v Praze — ta by se dnes jistě líbila turistům přijedším ze Skandinávie:-).
Repro Prostor-ad
///
J. K. Tyl, druhý člen „tvůrčího týmu státní hymny“, má u nás divadel přehršel, tím velkým v Plzni počínaje. Myslím, že přínos bratří Škroupů české kultuře a kultuře v Česku je s tím Tylovým srovnatelný, jakkoli není dodnes dostatečně zpopularizován.
Státní opera Praha alias Smetanovo divadlo (jako součást Národního divadla) – (1949-1992),Velká opera 5. května (1947-1949), Deutsches Opernhaus (1939-1945), Divadlo 5. května (1945-46), Neues Deutsches Theater – od 1888. Repro Databáze divadel
Kdy jindy byla tak vhodná doba k hledání nového názvu budovy bývalého Neues Deutsches Theater, dnes Státní opery Praha, než když se tato ruší? Když v tom domě nebude SOP, a vypadá to tak, že opravdu ne, tak se ta budova prostě MUSÍ jmenovat jinak. Původní název Neues Deutsches Theatre není myslitelný, poúnorový název Smetanovo divadlo by nevadil, kdyby se tím divadlo nestalo trvalou památkou na Nejedlého komunistickou zvůli – Velkou operu 5. května zrušil arogantním ministerským výnosem na konci sezóny 1947/48 neohlížeje se na protesty odborníků i laické veřejnosti, totalita právě nabírala na obrátkách.
Co tedy OPERA BRATŘÍ ŠKROUPŮ?
Škroupové byli pražští divadelníci a já jako divadelník jsem hrdý na to, že naší národní hymnou je divadelní „evergreen“, který alespoň v té první, zpívané sloce, není vůbec šovinistický ani nacionalistický, že je ještě v duchu osvícenství zemsky vlastenecký.
Celkové dílo bratří Škroupů je až ukázkově „utrakvistické“, totiž bilingvní. A multilingvní by měla být i městská opera v té krásné budově vídeňské firmy Fellner&Helmer, dnes „něco mezi nádražím a muzeem“, kde by se opět, jak je už na celém světě vžité, zpívaly opery v originálech.
Komentáře k článku: Time Out Petra Pavlovského (No. 23)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jindřich Kosina
Nedaří se mi zjistit
přesnější umístění náhrobního pomníku F.Š. Ve všech článcích se píše jednotně „protestantský hřbitov Crooswijk“. Ve zmíněné čtvrti jsou však 3 hřbitovy a ani jeden není vyloženě protestantský: Hlavní (General Cemetery), katolický st. Laurentius a malý hřbitov Begraafplaats. Můžete to upřesnit ? Chtěl bych se tam někdy podívat (až to půjde).
28.01.2021 (10.56), , Trvalý odkaz komentáře,