Time Out Petra Pavlovského (No. 38)
Mé příspěvky na iDN i jinde v diskusích nad odvoláním ředitele ND
(Mírně zredigováno)
Důvod náhlého odvolání ředitele nejsem sto posoudit, nemám dost interních informací. Důvod oficiální je ovšem zcela nevěrohodný, ale to už je v naší současné politické “kultuře” spíše pravidlem, než neblahou výjimkou. Nebo snad někdo věřil oficiálním důvodům, pro které byli, zřejmě definitivně, odvoláni ing. Libor Michálek, exministr Pospíšil či expresident Lessy?
Nestandardní je i termín: již od 19. století se ve středoevropských divadlech sjednávala angažmá o tzv. noremních dnech, tedy o Velikonocích. Od té doby, co stála kavárna Slávie, dělo se to ponejvíce tam. Datum samozřejmě nebylo náhodné: mělo právě ten správný předstih před začátkem příští sezóny.
A opět: Již 20 let zažívám změny na vedoucích místech v českých divadlech v termínech úplně jiných, vlastně kdykoli, jenom ne o Velikonocích. Na Kladně, v Ostravě, v Chebu, teď se něco takového chystá tuším v brněnském ND. Na rozdíl od voleb ale předčasné Velikonoce nebudou.
Pokud se dosavadní ředitel nedopustil něčeho přímo trestného (třeba defraudace nebo korupce) měl by mít právo hlásit se do výběrového řízení i na další období. Na rozdíl od presidenta republiky dokonce opakovaně. My jsme ale svědky situace, že je už odvolán, ale teprve: “Osloveny budou předem vytipované osobnosti, z nichž bude výběrovou komisí vybrán kandidát, který bude doporučen ministryni kultury Aleně Hanákové ke jmenování.”
Tedy: Buď byl O. Černý odvolán moc brzy, anebo se kandidáti začali hledat příliš pozdě, resp. ještě ani nezačali. To se nemohlo počkat do těch Velikonoc a mezi tím “oslovovat”?
ND je kolos, který stojí celý náš stát přes půl miliardy korun. To je víc, než dostanou od svých obecních zřizovatelů všechna mimopražská divadla dohromady. Jak k tomu ti mimopražští daňoví poplatníci přijdou? Hradit ze svých daní operu ND a navíc ještě operu ve svém městě – v Ostravě, Brně, Plzni, Českých Budějovicích, V Liberci, v Olomouci…
Praha je naše daleko nejbohatší město. Neměla by konečně přestat se svým sobectvím a začít si hradit svou městskou operu ze svého, tak jako ostatní? To by ji ovšem nejdřív musela zřídit, nejspíš v tom uprázdněném Neues Deutsches. Městské opery jsou měst, Národní je pro všechny, abych parafrázoval heslo prvních polistopadových voleb.
Neexistence opery města Prahy je sice ostudná a z hlediska zbytku republiky neomluvitelná, ale to nejhorší teprve přijde: V závěru svého sdělení se ministerstvo nenamáhalo informovat občany o složení té výběrové komise (natož o těch kandidátech). To je trestuhodné a já vyzývám kolegu Kužílka, aby si na to jeho nevládní organizace řádně posvítila. Když jde o tak vysoké částky z veřejných prostředků, je přece naprostá transparentnost ze zákona povinná!
07.09.2012 (19:52)
///
– Pokud jde o činohru, nezaznamenal jsem za posledních 5 let, že by ND kvalitativně nějak výrazně převýšilo pražský průměr – s výjimkou Krále Leara.
– Pokud jde o koncepční uvažování nad místem ND v kontextu pražského, potažmo celostátního divadelnictví, pak opravdu nic moc. Naděje jsem vkládal do Jiřího Heřmana – už v divadle není!
Opera ND nijak výrazně kvalitativně nepřevyšuje celostátní průměr. Přitom ty dotace jsou nejméně trojnásobné – jiná vícesouborová divadla u nás nemají ani polovinu z té půlmiliardy ročně. Dotace dostávají od své obce a ne od celého státu.
Po mém soudu by ředitel Černý, u vědomí této elementární nemravnosti (město Praha si nevydržuje žádnou operu), měl při ministrem vysloveném požadavku na sloučení opery ND a SO říci: Ano, rozumím vám, je třeba méně rozhazovat, je třeba se uskrovnit. Proto sloučím zaměstnance obou divadel do jednoho souboru uvnitř ND – bude jeden orchestr, jeden sbor, jeden soubor sóĺistů, jedna technika atd. Ušetřím však pouze tehdy, když nebudu muset provozovat další budovu. Stávající budovu SO mi proto, prosím, nedávejte a naopak s ní koncepčně naložte podle svého. Buď v ní může město Praha začít konečně provozovat svou městskou operu, jako to činí všechna velká krajská města v republice a jak je to běžné u všech hlavních měst Střední Evropy (několik oper ve městě), anebo pokud na to Praha kvůli svým tunelům Blanka, Opencard, Dopravní podnik atd. nemá peníze, tak budovu prostě pronajměte – vypište výběrové řízení pro soukromé podnikatele z domova i z ciziny, třeba si divadlo někdo dejme tomu na 10 let pronajme.
Něco takového by, po mém soudu, měl říci statečný muž ministru Besserovi. Při jeho známém podnikatelském duchu by na to možná i kývl. A kdyby ne…
Vrátit stav do podzimu 1948, po Nejedlého ostudném zrušení Velké opery V. května a jejím včlenění do ND, bych prostě odmítl, jakkoli současnou uměleckou úroveň SO a Opery V. května srovnávat nelze.
Prostě: Ne vždy je nutno uposlechnout každého pokynu shora! O. Černý uposlechl a – paradoxně – teď je za to “po zásluze trestán”. Podej čertu prst…
08.09.2012 (15.17)
///
Pane Trenský,
…pokud podporujete ideu sloučení SO s operou ND (to já rovněž!), upřesněte, prosím: Máme jistě oba na mysli sloučení zaměstnanců obou entit do entity jediné. Já si ale nemyslím, že instituce ND má být zároveň obohacena o budovu stávající SO. Myslíte si totéž, nebo by podle Vás měla opera ND působit na všech třech scénách, tedy v Kapličce, ve Stavovském a… když už to nebude SO, tak se asi bude muset budova mezi nádražím a novým muzeem nějak nově pojmenovat?
Kdysi jsem tu navrhoval název Opera bratří Škroupů, ale byl jsem za to pokárán a zesměšňován, oni prý nebyli dost zasloužilí.
08.09.2012 (16.28)
///
Josefe /Hermane/,
znovu a znovu mi podsouváš něco, co nechci a co jsem nenapsal! “…v současném rozsahu provozu ve dvou budovách nevystačíš s jedním souborem, tedy hlavně s jedním orchestrem a jedním sborem”, píšeš.
Já si přece nepřeji, aby ND provozovalo ve dvou budovách, já si přeji, aby na budovu SO definitivně zapomnělo!
“…problém je, že Praha má v ND a SOP charakterem dvě historicky vzniklé „státní“ opery…” píšeš. V tom se ale, promiň, jako historik mýlíš! Státní operou, tj. operou ve státě vládnoucího národa, byla v Praze do roku 1918 a pak znovu za Protektorátu opera Neues Deutsches Theater, resp. Deutsches Opernhaus.
Po vzniku ČR se ale státní operou stala opera ND. NDT se stalo divadlem německé menšiny a tím i zůstalo!
Po válce už Velká opera V. května státní operou rozhodně nebyla. Tou zůstala – dodnes – opera ND.
Znovuoddělení Smetanova divadla od ND byl správný a přirozený pokus o návrat do stavu před rokem 1948. Ovšem jeho přejmenování na Státní operu s tím, že bude, vedle ND, také financováno státem, to byl porevoluční exces, na který tehdejší MK ČR nemělo přistoupit. Kdyby už tenkrát budovu nabídlo městu Praha s tím, že si tam může zřídit svou operu (chce-li vůbec nějakou mít), už by tam ta opera dávno byla, protože tváří v tvář ostatním českým a moravským městům s jejich operami by to Praha prostě nemohla odmítnout.
Co se nestalo tenkrát, nechť se – konečně – stane dnes. Budova nechť je předána Praze! (Ta ať si ji pojmenuje jak chce, třeba městská nebo metropolitní:-)
09.09.2012 (5:00)
///
Marie Reslová
nabídla v diskusi svůj rozbor daného stavu i s historickými konotacemi, jak jej publikovala v internetovém deníku Česká pozice.cz: http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/kalousek-je-vsude-i-ve-veci-narodniho-divadla
Petr Pavlovský: Marii tím asi radost neudělám, protože mě tu před časem označila za nevyléčitelného dementa či tak nějak, ale nemohu si pomoci: její analýzu jsem přečetl a musím konstatovat, že se vším co o věci vím a co si o ní názorově myslím to souhlasí. Včetně té “ideální varianty řešení”.
09.09.2012 (17:19)
///
Tentokrát naprosto souhlasím s Josefem (Hermanem)!
Etika je jenom jedna a mravnost také!
Představa, že nejvíc máme očekávat od “představitelů nejvyšších institucí, od nich se pak bude odvíjet etika a chování představitelů nižších složek” je, Vladimíre, scestná. Navíc v našem případě nejsou magistráty, zřizující všechna statutární divadla kromě ND, žádnou “nižší složkou” vůči MK ČR – jde dokonce o úplně jiný resort! Městským samosprávám je nadřízen parlament ČR a do jisté míry i MV ČR, ale určitě ne MK ČR. To pouze může (a má) přispívat na mimopražská vícesouborová divadla, a to proto, že městu Praze celé jedno takové divadlo, totiž ND, platí úplně, a to hodně, a to z daní nás všech, zatímco mimopražská města si svá divadla a především opery musejí platit ze svého.
09.09.2012 (3.58)
///
Neděle, 9. IX. ráno:
Vedení ND žádá kvůli odvolání Černého o setkání s ministryni. To bude zajímavé!
Pokud na ně Hanáková, kvalifikací i zkušenostmi učitelka mateřské školky a úspěšná komunální poslankyně přistoupí, stěží bude moci jednat sama. Stejně jako v mnohých jiných skandálech (naposledy dražba památkově chráněného obrazu Fr. Kupky Tvar modré, předtím třeba naprosto nekompetentní vystoupení v ČT o církevních restitucích) o odborné problematice kauzy nic netuší. Proto si bude muset před kameru přivést úředníka – reprezentanta těch, kteří za vyhazovem Černé stojí. Kdopak to asi je?
09.09.2012 (8.29)
///
Obávám se, pane Trenský, že požadovaná osobní schůzka výchozím bodem není! Tím byl moment rozhodnutí “poúnorově” a “předlistopadově” spojit opery ND a SO, a to včetně opětného vplynutí budovy SO do svazku ND.
Tehdy měli vedoucí pracovníci ND požadovat osobní schůzku s ministrem, na které by se vyjasnily takové “detaily”, jako je finanční analýza /ne/koncepce spojení – jak o nich mluvila v ČT a psala J. Machalická v LN.
09.09.2012 (11.38)
///
Na takovéto vystoupení je už, bohužel, trochu pozdě. Proč tito vedoucí pracovníci (pokud už tehdy v ND byli, šéfem opery byl snad ještě J. Heřman) takto nevystoupili už v momentě, kdy ministr Besser vyzval ND aby de facto pohltilo SO?
Ne snad, že bych s tím sloučením nesouhlasil, právě naopak, ale bylo třeba nechtít být znovu PŘEDLISTOPADOVÝM MOLOCHEM A ODMÍTNOUT BUDOVU SO.
Tam by měla vzniknou skutečná první pražská (tj. městská) opera, stojící samostatně a svéprávně vedle té státní, tj. opery ND!
09.09.2012 (16.12)
///
Pane Trenský,
tuto diskusi nemůžeme dále smysluplně vést, dokud neupřesníte, co rozumíte převzetím SO. Převzetí zaměstnanců nebo převzetí lidí i budovy? Já jsem pro to první! Budovu do ND nezačleňovat, vrátit se před Nejedlého zásah na podzim 1948!
09.09.2012 (16.51)
///
V zákulisí se hovoří o tom, že by si SO pod sebe vzal Magistrát a to jim opravdu nepřeju. (Trenský)
Mohl byste, prosím, napsat proč? Všechny opery v ČR – mimo ND – jsou městské! To nevíte? Nebo s tím nesouhlasíte? Proč?
09.09.2012 (17.48)
///
Mimo diskusi na iDN
Malér každé veřejné instituce, státem počínaje, začíná u její nevyjasněné identity. Naopak u její definice začíná vlastenectví, lokálpatriotismus, hrdost na podnik v němž pracuji, školu, do niž chodím atd. Je to vidět i na právě probíhajícím skandálu okolo Národního divadla.
Kdyby si jeho umělci byli dlouhodobě vědomi jeho úlohy v českém divadelnictví, kdyby tuto funkci měli „zadřenou“, kdyby se s ní bytostně ztotožňovali, nemohli by začít protestovat až teď, když už hoří spodní prádlo, kdy hrozí, že ředitelem se stane divadelní diletant.
Museli by totiž začít protestovat už v momentě, kdy na ředitele Černého „nastoupil“ ministr diletant Besser, uložil mu, bez jakékoli finanční analýzy, bez jakéhokoli dlouhodobého plánu sloučit Státní operu s operou ND a když ředitel Černý srazil kufry a začal konat.
ND tu totiž není proto, aby byl v Praze divadelní moloch o čtyřech scénách a miliardové dotaci! Je tu proto, že má povinnosti k české klasice i k českému současnému dramatu, k hudbě, ke scénografii.
Pouze divadelníci, neznalí dějin i úlohy svého uměleckého ústavu mohli mlčky přihlížet celému tomu slučování, zdůvodňovanému úsporami. Když se po roce 1970 administrativně slučovaly soubory Semaforu s Karlínem, Ypsilonky s Wolkery a Činoherního klubu s Divadlem na Vinohradech, také se tak argumentovalo a úspory se také nedostavily! Hlavně se ale nedostavily po podzimu 1948, kdy Z. Nejedlý škrtem pera připojil Divadlo 5. května k Národnímu. Ministr Besser to, jakožto kulturní diletant chtěl zopakovat, aniž by ale zároveň dal budovu k dispozici (např. pro nově zřízenou operu města Prahy), takže bylo hned jasné, že k žádným úsporám nemůže dojít (provoz nebude omezen). Zevnitř divadla se neozval ani hlásek odporu!
11. IX, 2012, 01: 00
///
Od roku 1883 do podzimu 1948 měla Praha vždycky dvě opery. Po válce to byla opera ND a Velká opera V. května – v budově pozdějšího Smetanova divadla, dnes SO. Na podzim komunistický ministr Z. Nejedlý, navzdory odporu odborné i divácké veřejnosti, škrtem pera Operu V. května zrušil a připojil ji i s budovou do konglomerátu ND.
1992 se druhá pražská opera obnovila, vznikla Státní opera. Leč: obě byly v Praze, ale žádná nebyla Prahou financovaná, jakkoli každé větší krajské město ČR si svou operu financovat musí samo. Bohatá a sobecká Praha ne.
Dnes by stačilo, aby ND převzalo zaměstnance SO – některé asi bude muset propustit, ale to i ze svých nynějších – a v uprázdněné budově začala Praha konečně provozovat svou městskou operu, jak to činí krajská města a jak to mají všechny evropské metropole.
Navrhuji název: OPERA BRATŘÍ ŠKROUPŮ. Význam a zásluhy těchto dvou skladatelů jsou mimo diskusi a J. K. Tyl už své divadlo má – v Plzni.
art.iHNED, 13. IX. 15:50
///
Pavel Trenský:
Ministryně Hanáková udělala samozřejmě velkou chybu, když ustoupila nátlakovým skupinám, vyžadující odstraněni ředitele Černého pár měsíců pře vypršením jeho mandátu, a to na podkladě falešných či přehnaných obvinění. Svou chybu částečně napravila odvoláním původního dezignovaného a zcela kompromitovaného náměstka Sankota, a jmenovaním Ing. Paloucha jako jeho nástupce. Ideální volba to není, ale na tak krátkou dobu je přijatelná. Ještě jedná pirueta, kterou žádají odbory SOPu, a MK ztratí nenávratně všechen respekt. Nejlepší, co ted’ ministerstvo může udělat, je urychlit výběrový proces a to způsobem, který by vrátil této důležité instituci pošramocenou pověst.
15.09.2012 (15.55)
///
Petr Pavlovský:
Po mém soudu nelze řešit problém od prostředka – od odvolání ředitele O. Černého!
Kdyby byla A. H. politikem na svém místě (a na to vůbec nemusí být odbornice v oblasti umění!) uvědomila by si po svém nástupu ze všeho nejdřív, že její předchůdce byl odvolán proto, že dělal chybná rozhodnutí (kupř. odvolání ředitele NFA). Měla tedy začít své úřadování tím, že by si opatřila jiné poradce, než měl Besser a než vůbec byli tehdy zaměstnáni na MK ČR. S nimi pak vyjmout všechny “kostlivce ze skříní”, tedy zkontrolovat všechna Besserova závažná rozhodnutí, jejichž následky jsou ještě v běhu. Tak by rychle zjistila, že jedním z nich je nekoncepční rozhodnutí o sloučení SO s operou ND. To měla okamžitě zastavit – psal jsem tu o tom ihned po jejím nástupu – marně.
Nemyslím si, že žádný její poradce nečte iDN, konečně informoval jsem tehdy i poslance TOP 09 Daniela Korteho i pražského radního pro kulturu (rovněž TOP 09). Problém je tedy v tom, že ministryni Hanákové radili zřejmě titíž lidé, kterým naslouchal ministr Besser, když rozhodl o sloučení.
Ve slučování se tedy pokračovalo, a to nemohlo dopadnout dobře ať už by probíhalo rychleji nebo pomaleji. Problém SO je prostě sloučením s operou ND, tedy návratem před rok 1992 neřešitelný. Takovým sloučením se neušetří téměř nic a navíc je nutně valná část zaměstnanců SO chápe jako existenční ohrožení.
/Ne/koncepce sloučení nemá žádnou řádnou kvalifikovanou ekonomickou rozvahu (na to poukazovala kritička J. Machalická) a navíc jde proti kvalitě pražské operní kultury: nejméně dvě opery byly v Praze od vzniku Prozatímního divadla vždy, s výjimkou období září 1948 – 1992. (Všechny operně významné evropské metropole mají minimálně dva, vzájemně si konkurující operní domy!)
Úřednická úvaha o sloučení je příznačná pro “socialistické myšlení” o kultuře, vzpomeňme na vlnu slučování na počátku “normalizace”. Tato slučování snad přinesla snadnější ideologický dohled nad soubory, ale rozhodně ne ekonomickou úsporu.
Předpokládám, že dnes už o ideologický dohled nejde, ovšem o úsporu výdajů z rozpočtové kapitoly MK ČR určitě ano. Personálním sloučením by jistě úspor dosaženo bylo, ovšem pouze za předpokladu, že nově vzniklý, “fúzovaný soubor” (úplně všichni zaměstnanci, umělečtí i neumělečtí) by nadále pracoval pouze na stávajících pracovištích ND; do svazku ND by nesměla přijít dosavadní budova SO. To by samozřejmě znamenalo redukci “fúzovaného souboru” pouze na opravdu potřebný počet pracovníků.
Zbývá “jenom” otázka, co by bylo dál s budovou SO. Alternativy jsou v zásadě dvě, lepší a horší:
1. Předat budovu městu Praze s tím, že si v ní konečně zřídí městskou operu, podobně, jako to mají větší krajská města ČR a jako to mají i jiné evropské metropole. Jestliže daleko nejbohatší město republiky neprovozuje vlastní operu, je to přece výraz neuvěřitelného sobectví – operu ND, ale i SO financuje státní rozpočet! To je z hlediska elementární spravedlnosti neobhajitelné – Pražanům se na opery v Praze skládají všichni občané bez rozdílu, zatímco ostatní opery si hradí města ze svého!
2. Pokud by Praha tento dar budovy odmítla, mohlo by jí MK ČR nabídnout k dejme tomu 15 letému pronájmu, a to všem potenciálním subjektům EU. Nájemní smlouva by samozřejmě musela být konstruovaná tak, aby se v divadle dělalo umění a ne komerce…
15.09.2012 (17.22)
Komentáře k článku: Time Out Petra Pavlovského (No. 38)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
