Time Out Petra Pavlovského (No.47/1)
REPORT je rozhlasový festiválek, který se koná každý podzim na poloostrově Ždáň u Slapské přehrady; letos po jedenadvacáté. Zdrcující většina účastníků jsou tvůrci Českého rozhlasu z celé republiky, mnozí z nich jako průvodvi svých soutěžních děl (ta bez „osobního doprovodu“ nejsou připuštěna do soutěže).
První den, v úterý 6. XI., proběhla soutěž v kategorii II. – publicistický pořad či dokument v rozsahu 20 – 45 min. Do večera jsme odposlechli 8 „dopůlhodinových kousků“.
Tajným hlasování všech přítomných zvítězil suverénně pořad Lenky Svobodové a režisérky Yvony Žertové Zákon nestačí, který připravila Redakce náboženského vysílání ve svém cyklu Dobrá vůle pro ČRo 2. Námětem byl životní příběh předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Ivy Brožové.
I já jsem hlasoval pro Zákon nestačí. Ta věta z úst paní doktorky totiž pokračuje: …zákon problematiku práva nevyčerpává. A tím jsme rovnýma nohama u kruciálního momentu naší kultury u střetu mezi tzv. pozitivním a přirozeným právem. Pozitivnímu právu jde o dodržení a naplnění zákonů, zatímco přirozenému právu jde především o SPRAVEDLNOST, tak, jak jí chápe „common sense“, jenž může být s platným zákonem v menším či větším rozporu. Norimberské zákony byly totiž také zákony a gumové komunistické zákony (např. nechvalně známý paragraf 231) rovněž.
Skutečný soudce hodný toho jména, soudce, jakého zná Kniha soudců Starého zákona (konečně každý rabín je, mj. neformálním soudcem) ví, že „zákon nestačí“, a že spravedlnost je nad zákonem. (Konečně, to je pravý důvod instituce presidentských milostí: umožnit presidentu korigovat soudní rozhodnutí s ohledem na „common sense“, na obecný cit pro spravedlnost.)
Svou statečnost vůči psanému zákonu opřela paní Brožová o skálu, která se jmenuje VÍRA. Netvrdím, že je to jediná možnost, za své přesvědčení , za určité principy, položili v minulosti život i bezvěrci, ale vím zcela určitě, že takový postoj je snazší, protože je zdrojem jistoty. Sám o sobě pochybuje čas od času každý normální člověk. O prožité víře se ale nepochybuje, a proto se na ní dá stavět. Dá se na ní postavit celý život, bezezbytku. Těžko bych obstála sama před sebou, kdybych uhnula. Nesvobodným se stává ten, kdo bez odporu přijme stav nesvobody. A tak se V. Klausovi nepodařilo ovládnout Nejvyšší soud ČR; moc výkonná zůstala od nezávislé moci soudní oddělena, tak, jak to vyžadují principy demokratického státu! (Na tzv. soudcokracii si stěžuje léta i Berlusconi.)
Právě tohle nám pořad názorně ukázal a my jsme se mohli jenom bezmezně radovat, že žijeme v takovém režimu, kde statečná soudkyně vedla dva procesy proti presidentovi, dva proti ministru spravedlnosti a jeden proti ministru financí a VŠECHNY VYHRÁLA! V tom je i má jediná výtka: pořad věnoval, po mém soudu, až příliš času intimnímu soukromí paní soudkyně (rodina, děti) a ani náznakem neukázal na nespornou statečnost a nezávislost řady dalších soudců, kteří o procesech Ivy Brožové rozhodovali.
+
Jako druhý se umístil dokument Tomáše Černého Prázdniny s hudbou (ČRo 3). Autor se vypravil s mikrofonem do dětského letního tábora mladých muzikantů a potěšil nás jejich zpěvem i spontánním muzicírováním, nakažlivým nadšením z amatérského (v původním slova smyslu – milovat) provozování kumštu. Reportáž o dětech a s dětmi, pořad vhodný nejenom pro dospělého, ale i pro dětské posluchače, v čemž má Český rozhlas, dle vyjádření přítomného generálního ředitele Petera Duhana veliký dluh. Vynikající příspěvek k jeho splacení.
+
Třetí místo obsadil dokument Ivana Studeného (ČRo České Budějovice) Cesta kříže, vytvořený rovněž pro cyklus Dobrá vůle. Restaurátor litinových křížů, výtvarník Martin Svěrák zasvětil život tomuto fenoménu českého exteriéru. Dělá to i z důvodů kunsthistorický, je to památkář. Otázky víry jej přitom ponechávají chladným, nezabývá se jimi, nepotřebuje to.
Samozřejmě, ti, co v Boha věří, si to interpretují po svém a jsou spokojeni. A spokojeni jsou i všichni kulturní lidé, protože vědí, že ty kříže do české krajiny patří.
Do věcné reportáže byla kontrastně na několika místech vložena recitace tematicky vhodných veršů, čímž se materiálnost námětu – hmotné kříže – k dobru věci produchovněla. Tenká je hranice mezi uměním a užitností u dokumentu, který má oprávněné ambice být užitým uměním!
Komentáře k článku: Time Out Petra Pavlovského (No.47/1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
