Time Out Petra Pavlovského (No. 6)
K+ K + K
Jan Kerbr a Jan Kolář s Josefem Kroftou
/Poznámky k rozhovoru Jste-li obklopen láskou, je snadné být úspěšný. Příloha DN č. 22/2011: Velký rozhovor s Josefem Kroftou/
Josef Krofta radí – od loňského roku – hradeckým politikům… Snímek archiv
Úvodem: Téměř všechny inscenace, o kterých je v interview řeč, dobře znám, mnohé jsem recenzoval, obvykle dlouze v Čs. Loutkáři a pak jakýsi 40 řádkový (norma!) sediment v Tvorbě – to druhé sloužilo tvůrcům jako obranná zbraň, zatímco text v Loutkáři sloužil jako odborná reflexe, kritika. Z „neloutkářských kritiků“ psal tehdy o loutkách mimo mne jen J. Císař.
Psal jsem o Kroftových režiích ale i jinam, např. do Čs. architekta (Matáskova scénografie), do Práce (za J. Koláře), do Gramorevue (vyd. Supraphon), v souvislosti s širší problematikou do Javiska a Slovenského divadla, též do sborníků jako Česká loutkářská scénografie (rozsáhlý text o Kalo Mitraš). O inscenacích v Besedě i do Scény, Tvorby, Průboje (deník KV KSČ Ústí n. L.), často též do samizdatového měsíčníku Acta Incognitorum (dnes jedno paré ve Státní knihovně, další v Libri prohibiti J. Gruntoráda), tam i o málo známé Kroftově inscenaci Máchova Máje v NDL – hostování v Žižkovském divadle, 1976. Do polistopadových LtN, už jako pedagog KDV FFUK, jsem napsal negativní glosu o Babylonské věži.
Krátce: Stejně jako měl J. Krofta dvorní dramaturgy (Tůmová, J. Dvořák – v tomto smyslu v rozhovoru nepochopitelně opomenut, byl z nich nejdůležitější!, J. Klíma), dvorní scénografy (vedle P. Matáska nezmíněný Fr. Vítek /Enšpígl, byl nebo nebyl /; Petrušku dělal Pavel Kalfus, Beatles zase Irena Marečková), tak měl od roku 1976 do 1984 i „dvorního kritika“. (Potom jsem už, jako dramaturg ÚLD, psát loutkářské kritiky nemohl, byl by to konflikt zájmů.) Neviděl jsem Princeznu s ozvěnou (premiéra dávno před mým příchodem k loutkám, záhadná pseodonymní autorka Vlasta Pospíšilová byl snad V. Renč) ani cirkusového Pinokia z 90. let. V 70. a 80. létech jsem ještě psal i záporné kritiky, dnes již jen zcela ojediněle (Max Brod: O nezdarech stačí mlčet). DRAK: Pierot a Vynálezce (Yendt), Hadrián z Římsů
Konkrétně: Byl J. K. v KSČ, nebo ne? O tom by se – v relevantní době – nemělo nikdy a u nikoho mlčet, čtenář má mít jasno, zde není důvod k nejistotám! Nejde o hodnocení či kritiku, je to ale objektivně stejně důležité jako třeba, jestli B. Němcová nebo K. H. Borovský byli oficiálně šlechtického stavu nebo jestli nějaký umělec USA poloviny min. století byl běloch nebo černoch. Nekonkrétní popiska pod foto: J. K. radí hercům – snímek je ze Snu noci svatojánské.
…většina z nich /loutkářských režisérů/ si v ní /dětské adrese inscenací/ libovala…, říká Krofta. Samozřejmě: snižovalo to umělecké nároky a především – odvádělo pozornost dohližitelů. Za dětičky se vždycky dá dobře schovat!
„Židovským nosem“ – bez uvozovek! To byl nos „čistokrevného“ Žida Erika Kolára!
…Radokovi, se kterým se důvěrně znal… – E. Kolár napsal námět k Daleké cestě!
…z DRAKu se nikdy nic nedostalo ven. Byl si to Josef Krofta zkontrolovat v blízkých Pardubicích? V DRAKu byl jako elektrikář zaměstnán pozdější kapitán Minařík! To J. Krofta neví?
Profesor Krofta bohužel znovu a znovu používá nešťastného, M. Česalem zavedeného pojmenování „živý herec“; jako by v divadle existoval i nějaký „mrtvý herec“. Loutka není žádný herec, ani mrtvý! Zkuste všude slovo mrtvý škrtnout – nebude chybět!
…inscenace Cesta na měsíc, kterou jsem si dovolil napsat – žádnou inscenaci nelze napsat, tu lze pouze nastudovat. J. K. napsal text k inscenaci!
Komentáře k článku: Time Out Petra Pavlovského (No. 6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Petr Pavlovský
Oprava: Věta na 3. řádku zdola má znit: Zkuste všude slovo „živý“ škrtnout – nebude chybět.
Tedy žádný „Živý herec na loutkovém jevišti“ /název Česalovy knihy/, ale prostě herec, popř. nezakrytý, neskývaný, odkrytý, viditelný – herec.
25.01.2012 (19.50), , Trvalý odkaz komentáře,