Divadelní noviny > Blogy

Time Out Petra Pavlovského (No. 7/2013)

Už jsou to dva roky, co bylo na iDN zavěšeno pár sporných řádků od jisté Nely Němečkové z Pardubic Hezky se učil, hezky se klaněl; napsala je  údajně po příchodu z pardubického divadla 3. února 2011.

Následovala divá debata, běžela na iDN po 14 dnů a byla asi největší v jejich dosavadní existenci – 132 komentářů! Pochybuji, že jí někdy nějaká jiná co do kvantity překoná. Spor zdánlivě efemérní měl nakonec za následek rozštěp v české divadelně-kritické obci a vznik Nadivadla – alespoň tak se mi to, jako zcela neangažovanému, při pohledu z vnějšku jeví.

Kde já jsem to tenkrát byl, že mě, pro kterého platí „polemika – má láska“ (samozřejmě polemika neosobní, polemika vždy ad rem a nikdy ad hominem, polemika jako úsilí k pravdě, a nikoli k pokoření či zurážení partnera)? Polemika je žánrem, který inspiruje, který člověka nutí k pregnantnímu, „nenapadnutelnému“  formulování myšlenek (nenahrát na contradrive!). Specifikum blogu, resp. internetového, zpětnovazebního média je pak v tom, že daleko víc než v tištěném periodiku tu jde každý s kůží na trh. Polemizování je tu, ach, tak snadné, tak svůdně rychlé, zcela svobodné (nikdo nerediguje, nikdo nerozhoduje jestli tento polemický text ano, nebo ne).

Proč  jsem se tehdá nezapojil, když  dlouhými replikami vstoupil i můj kamarád Vladimír Just (od té doby sem nepíše). Kde jsem to tenkrát byl, že jsem o ničem z toho nevěděl?

++++++++++++++++

Při nedávné, zcela náhodné opožděné četbě, mi to celé přišlo – promiňte všici zúčastnění – zoufale malicherné! Anebo zástupné!

Ten text dvacetileté studentky mně, podobně jako většině diskutujících, také přijde jako blábol, navíc to není „my cup of tea“, jsem na to příliš racionální povaha. Vím, že Vladimír (Just) pro to má slabost – proto byl jeho GURU už od studií kritik-umělec F. X. Šalda. Mně vždycky víc seděli Hostinský, Zich, Mukařovský, Osolsobě, kteří ovšem moc kritik nenapsali. Když už měl být někdo mým kritickým vzorem, tak určitě spíš Max Brod. Z prostého důvodu: Nikdy se nezmýlil, jak lze dnes, po 80 letech, s jistotou konstatovat (to se o Šaldovi zajisté říci nedá – viz např. jeho odsudky děl J. Haška nebo K. Poláčka).

Svůj text, údajně o představení Bláznových zápisků, prezentovala slečna N. N. jako kritiku, to je nepohybné! Jinak by nenapsala „psáno z reprízy….“. U „nekritiky“ (jak by řekl pan profesor V. Klaus) by bylo totiž lhostejné, z jaké reprízy je to psáno, dokonce by snad stačilo jen napsat, že je to psáno po návratu z (jakéhokoli) divadla. Takhle se ale čtenář LEGITIMNĚ (ale marně) ptá, jaký že text se to vlastně hrál (kdo tu Gogolovu povídku pro divadlo upravil). Odborník (ale nikoli laik) se navíc zeptá, bylo-li to divadlo jednoho herce (jako při čs. premiéře Přeučil – Gillar ve Viole), protože inscenačně nutné to není. A kdo to vlastně hrál? Čtenář se to nedozví,  zato ale zví, jaké má autorka pocity, když zatají dech a ponoří se do vany se studenou vodou (evidentně to psala naprosto střízlivá), kteréžto sdílení stavu mysli nemohlo říci nic ani režiséru inscenace Mariánu Peckovi, kterého znám jako velice citlivého člověka.

Dobrá, není to dobře napsaná kritika. Není to de facto žádná kritika, a to nejenom proto, že chybí elementární vstupní údaje. Kritikou text není především proto, že tam chybí conditio sine qua non kritiky – hodnotící soud. Nevíme, jestli se to představení slečně N. líbilo, nebo ne.

To je všechno pravda, ale přesto se mi celá tato kauza dnes  jeví jako neuvěřitelné dělání velblouda z komára. Celá ta diskuse je přece obrovská intelektuální námaha mnoha vzdělaných lidí, hodná daleko smysluplnější věci! Proč, místo aby nad tím mávli rukou, se na to mnozí vrhli jako supi na mršinu? Proč jim to stálo za to?

Pojmenovala to, myslím,  K. Veselovská: …zařazení. Jako svérázný blogerský příspěvek by mi text nebyl nijak proti mysli…  V tom to po mém soudu vězí! Tenkrát měly iDN ještě dvě sekce, jestli jsem to dobře pochopil, redigovanou a neredigovanou.  Tu redigovanou redigoval V. Mikulka a cítil se za ni zodpovědný. Jinak přece, i kdyby měl kolega Mikulka stokrát pravdu, že jde o nekvalitní text, proč z toho dělat takovou aféru? Jak tam někde napsal J. Erml: Ničemu to místo nezabírá (iDN jsou bez hranic), kdo nechce, nemusí to dočíst, ba ani o to zavadit očima; iDN nejsou DN.

Zde je, tuším,  racionální jádro polemiky: Buď platí, že iDN nejsou primárně diskusním fórem (J. Škorpil, 25. II. 18:12), anebo naopak diskusním fórem jsou a platí názor Ermlův: Může sem psát každý co chce (což v komentářích k článkům, a to i na DN, může beztak) a není to ani omezeno počtem znaků a odstavců jako třeba na Neviditelném psu.

Dnes už je jasné, že měl pravdu Erml: od „redigované sekce“ se upustilo, alespoň já jsem se s jakýmikoli redakčně-cenzurními tlaky zatím nesetkal, maximálně mi Vladimír občas opraví překlepy. Podstata iDN je v jejich neredigovanosti, v tom, že sem každý může napsat –  ovšem „na své triko“ – cokoli, co neporušuje zákon a elementární slušnost.

Obávám se, že tenkrát (před dvěma lety), ale platilo ještě to prvé: „redigovaná sekce“ iDN byla většinově chápána (ale i oficiálně prezentována) jako opravdu  „netištěné DN“, tedy periodikum, jehož stránky jsou de facto i de iure redigovány stejně jako stránky tištěných DN. Svědčí pro to i oprávněný poukaz K. Rathouské na to, že DN, ve své anonymní rubrice MEDIUS (dodnes nevím a ani to vědět nechci, zda šlo o kolektivní autorství nebo to psal vždy týž autor nebo zda se v Mediovi redaktoři střídali), tvrdě stírá kde koho, a to za mnohem méně problematické texty než je ten N. Němečkové.

Přít se o elektronické publikování těch pár řádek – to je jinak přece žabomyší spor! Dávat kvůli tomu dokonce výpověď – to je na hlavu. Pokud se toto někomu jeví jako spor PRINCIPIELNÍ, co bude dělat, až v jeho životě dojde na něco opravdu kruciálního? Tento studentský „komár“ si přece nezasloužil nic víc než obligátní mávnutí rukou! Takových bylo i bude, aniž by se svět zbořil!

A tak mě jalo podezření, že tu šlo o cosi jiného. Že přes hlavu nebohé studentky (možná grafomanky, možná ne) se tu střílí na celé DN. A střílí na ně ti, kteří do nich nechtějí nebo nemohou psát. M. Švejda mé podezření verbalizoval: Zmíněný článek  netvoří podstatu věci. (25. II. 10:12)

Když jsem se v létě  2011 vrátil po téměř dvouleté „psychické smrti“ do života a po prázdninách se vracel i do profese, začal jsem zase chodit do divadla (opravdu, po dvou letech totálního půstu!). Na dušičkovém loutkářském Přeletu…  jsem tenkrát potkal M. Švejdu a děkoval mu, že mě zastoupil, že zachoval v DN „moji“ rozhlasovou rubriku, že mým zkolabováním nezanikla. (Zanikla až v prosinci minulého roku, po dvanácti letech ji DN v rámci inovace formátu zrušily – nic proti tomu.) A byl jsem nadšen jeho velkorysou nabídkou, že mi ji vrátí, a v zápětí téměř šokován tím, že bezezbytku.

To se přece běžně nedělá! Když někdo nazkouší záskok, tak už v inscenaci zůstává a po návratu původního herce oba alternují. M. Švejda ale nechtěl o alternování ani slyšet, nechtěl vlastně slyšet o DN vůbec. A tak jsem ještě rok psal Fragmenty rozhlasu jako dřív zase jenom já.

Pars pro toto: Z celé debaty mám výsledný dojem, že je zde jistá množina kritiků, většinou mezi 25 – 45 lety věku (J. P. Kříž a M. Reslová jsou výjimky), kteří se z nějakého mně neznámého důvodu vymezili vůči DN (a snad i ony vůči nim), že je tu pro mne nějaké nepochopitelné nekompromisní nepřátelství.

Nikdy jsem nepatřil a ani nepatřím mezi kmenové, pravidelné autory DN (mimo ten rozhlas), autory, jejichž hodnocení např. plní občasnou tabulku hodnocení premiér, jsou v porotě Cen Divadelních novin, pravidelně recenzují premiéry. DN mi zdaleka ne vždy vzaly vše, co jsem jim nabídl, dokonce se mi i stalo, že něco objednaly, vzaly, a pak to stejně neotiskly (zaplatily sice, ale to jednomu na uspokojení ze seberealisace nepřidá). Ale co má být, mám kvůli tomu zatrpknout a stát se zavilým nepřítelem? (Vynahrazuji si to na iDN, přičemž tištěné DN mají vždy „předkupní právo“!)

Take it or leave it!

Když to nechcete, dám to jinam! Dobré zboží – a já jiné nedělám – si kupce vždycky najde! Jistě, třeba to budu muset předělat; ale třeba to bude i k dobrému! Loni mi DN, jmenovitě Josef Herman, nevzaly článek o vlivech japonského divadla na české ve XX. století. Měl pravdu, nebyla to ta správná „historická kauza“. Pracoval jsem na něm ale dál, psal si s Petrem Holým do Tokia, rozšiřoval, opatřil poznámkovým aparátem a nakonec to vyšlo jako studie v Novém Orientu. Jsem na ni rozhodně pyšnější, než bych byl na článek v DN, a vůbec mi nevadí, že Nový Orient honoráře neplatí.

Je to jen otázka sebevědomí a pracovitosti. Pokud je v mém textu kvalitní jádro, tak či onak se uplatní! Publikuji skoro půl století, ale po šuplících nemám téměř nic, všechno si našlo „kupce“ – médium. Pravda, kdybych se v každém médiu „principielně“ zhádal s redakcí kvůli každé prkotině, asi bych nedokázal publikovat na 6000 titulů. Jíst se musí a já jsem byl za „normalizace“ věčně na dlažbě, často jsem žádný jiný příjem neměl.

Teď už si mohu dovolit psát zadarmo. Na i-DN, ale konečně ani na Nadivadle nikomu místo nezabírám ani z krajíce neujídám!

• Autor: Petr Pavlovský
• Publikováno: 10. února 2013

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Time Out Petra Pavlovského (No. 7/2013)

1. Petr Pavlovský

   

   Bláznovy zápisky
   jako pánskou one man show jsem na divadle viděl nejednou. Teprve ze snímku, připojeného k mému článku, vidím, že v Pardubicíh to byla Three Man Show (nebo je vzadu pouze figurina?).
   Kdo jsou ti herci na obrázku?

   10.02.2013 (15.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Vladimír Hulec

     

     Petře,
     stačí kliknout na link Bláznovy zápisky v textu a obsazení i fotografie pardubické inscenace se Ti objeví. Kdo na fotce je, není na oněch stránkách uvedeno. Přikládám tedy aspoň osoby a obsazení: Popriščin (Martin Mejzlík), Generál (Zdeněk Rumpík), Marfa (Dagmar Novotná), Sofie, Fidélie a Meggi (Martina Sikorová / Bára Dipoldová j. h. / Petra Kocmanová j. h.)

     10.02.2013 (15.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

     • Petr Pavlovský

       

       Tak to je mi moc líto,
       že jsem to neviděl! Bláznovy zápisky, kde by měli své představitele i oba pejskové…
       Vzhledem k tomu, že M. Pecko je původně loutkář, nabízelo by se použití loutek, které na divadle vždycky dovedou ztvárnit zvířátka lépe než herci. Je ovšem otázka, zda by se v ansámblu pardubické činohry našli animačně dovední herci, resp. herečky.

       10.02.2013 (15.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Vladimír Hulec

   

   Odjíždím
   na týden mimo virtuální svět do zasněžených lesů, hor a strání, tak se nebudu moci zapojit do diskuse, objeví-li se.
   Tak jen upřesňuju, že Petr Pavlovský se mýlí, myslí-li si, že příspěvky na i-DN nejsou redigované. Neredigujeme pouze agenturní zprávy a autorské a festivalové blogy (seriály). A i ty upravujeme do úzu psaní v DN a na i-DN, procházejí korektorskými a grafickými úpravami včetně dodávaného obrazového materiálu, a je-li to nezbytné a zvládneme-li to, v minimální míře redakčně vstoupíme (opravíme, jsou-li nesprávně, fakta apod.).
   Na i-DN jedinečně publikované materiály mají jinou povahu, než kdyby byly v DN (délka je volnější, autorský rukopis i vyjadřování do maximální míry respektujeme, často přijáme i neobjednané texty…) proto, neb se snažíme je přizpůsobit internetovému prostředí a očekáváme reakce čtenářů.

   10.02.2013 (15.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ