Time Out Petra Pavlovského (No. 9)

…

From: Petr Pavlovský [mailto:[email protected]]
Sent: Tuesday, February 07, 2012 1:00 AM
To: Machalická Jana ([email protected])
Subject: důvěrné
Importance: High

Jano,

tento text považujte za soukromo-veřejný v tom smyslu, že o jeho zveřejnění rozhodnete sama. Skutečně nevydírám; napíšete-li mi, že jej neotisknete proto a proto, já jej na svůj blog www.divadelni-noviny.cz nevyvěsím. Zůstane mi prostě – nezvykle – v šuplíku.

Zdraví Petr Pavlovský

///

Žádná odpověď, a proto teď, po dvou týdnech, zveřejňuji:

Nehaňme den před večerem!

ad: Zamotané klubko Tomáše Töpfera, LN 28. I. 2012, s. 9

Snímek archiv

Zkusme se na „kauzu“ podívat z opačné strany. Není sebemenší důvod, aby T.T. neudělal to, co mediálně prohlásil: s Divadlem na Fidlovačce bude mít vedle zachování své přízně vymodlenému dítěti společné už jen to, že v něm bude, tak jak je v našem divadelnictví chvályhodným zvykem, dohrávat role v těch inscenacích, které bude mít divadlo na repertoáru; a na druhé straně, resp. na vinohradském kopci, se několik prvních sezón nebude vůbec umělecky uplatňovat, ani jako herec a tím méně jako režisér. Dodrží-li to alespoň do konce sezóny 2012/13, a já jsem ochoten se vsadit krabici Bohemia Regia Brut proti jediné lahvi téhož, že ano, ubude mu dost práce.

Bude-li řídit slušně dotované divadlo (60 milionů?) s tím, že bude mít k ruce ekonomického náměstka (Gregoriniho?), uměleckého šéfa (Juraj Deák) a dramaturga (Jan Vedral), tedy zkušené „borce“, kteří již dříve několikrát dokázali, že „dovedou“, ale věkově rozhodně nejsou za zenitem, ubude mu i práce ředitelská – nebude muset tolik shánět sponzory a granty (ty ve statutárním divadle shánět ani nebude smět). Co by jej mělo najednou tolik vyčerpávat? Senát? Kdo ví o nějakém konkrétním senátorovi, že něco konkrétního prosadil? Já ne! Senát ani takovou funkci nemá, senát je přece spíš kontrolou a brzdou sněmovny! Nechtějme po T. T. víc, než chceme po kterémkoli z ostatních senátorů!

Konfliktu zájmu bych se neobával. Kdyby chtěl T. T. maximálně prospět „svému“ Divadlu na Fidlovačce, musel by nasměrovat DnV úplně opačným směrem, tak, aby Fidlovačce nekonkurovalo, aby lovilo své diváky v úplně jiném „elektorátu“. Pokud by naopak zůstal u produkce v podstatě bulvární, kterou DvD produkuje s výjimkami už 40 let (za ředitele Míky byla první otázka herci, který se ucházel o angažmá: co jste hrál v televizi?), a provozoval „teledivadlo“ pod heslem „ukažte je živé“ (trojrozměrné), byl by to naopak ten nejlepší způsob jak Fidlovačku ekonomicky zničit. Celá ta léta jsem se divil, proč K. Heřmánek, T. Töpfer či J. Hrušínský nežalují DnV u brněnského Úřadu pro hospodářskou soutěž? Vždyť dělat bulvár s dotací šedesáti milionů korun ročně, to je špinavá konkurence poctivým komerčním divadlům, která srovnatelnou podporu nedostávají!

Nově nastupující ministři dostávají od zástupců veřejnosti – novinářů – příslovečných 100 dní hájení. Divadlo však žije pomalejším tempem. Nový ředitel takového kolosu, jakým je DnV nemůže radikálně změnit kurs tohoto zaoceánského parníku ani za půl roku! Rozumný divadelník by mu dal lhůtu do června 2013.

Buďme rozumní!

///

Odpověď nepřišla, zato vyšel v LN oslavný článek J. M. k osmdesátinám prof. Jana Císaře.

Snímek archiv DAMU

Můj dopis – komentář:

Odesílatel: Petr Pavlovský [[email protected]]
Odesláno: 11. února 2012 8:36
To: Machalicka Jana
Předmět: Nestojím Vám za odpověď?

Jano,

vždycky jsem si myslel, že přinejmenším v tom elementárním, tj. v antikomunistickém přesvědčení, stojíme spolehlivě na téže straně barikády. Ovšem Vaše nekritická zdravice v LN, úplný paján k osmdesátinám teatrologa Jana Císaře, mě značně znejistěl.

J. C. byl komunistou nepřetržitě od studentských let až do prosince 1989. Celých těch 40 let z toho bez skrupulí profitoval. Byl pedagogem DAMU, kde se mj. aktivně podílel na vyloučení ze studia Jar. Šiktancové; dramaturgem činohry ND v tuhých normalizačních letech 1981-85 za šéfování J. Fixy; Ad hoc byl předsedou kde čeho a předsedou či alespoň členem nesčetných celostátních i krajských porot. Prostě režimní člověk par excellence!

Zřejmě za odměnu byl 1985 jmenován vysokoškolským profesorem (kdopak jiný to tehdy dokázal, ni nebožtík Milan Lukeš, 1985- 89 šéf činohry ND ne, a to byl proděkanem FFUK pro věci ideologické!)!

Politickou motivaci měl obzvlášť jeden titul Císařovy dramaturgie v ND, jeho úprava Čapkovy Matky. Režie František Laurin, 1982, s prominentní národní umělkyní J. Petrovickou v titulní roli (průšvih, dochovaný v gramoalbu a na ČT). ND s tím tehdy arogantně přijelo na Divadlo dnešku do Ostravy a kolaborantská kritika perfidně tvrdila, že je to inscenace protiválečné hry – Čapek se musel obracet v hrobě! Tento Zeitstück je všechno jenom ne pacifistický, on je dokonce přímo antipacifistický, v neblahém tušení Mnichova. Proto je to kousek oblíbený v Izraeli, v tamějším diskursu Mnichov neznamená zdaleka jenom město.

Petrovická si roli vydupala, ke své škodě. J. P. náležela k herečkám, které tvoří ze svého sex-appealu a po překročení určité věkové hranice ztrácejí cit pro míru – nedokáží se tzv. přehrát do charakterů. Chlapi kolem se mohli uhrát, ale něco tak vnějškově teatrálního a přitom studeného zakrýt nemohli. Kdyby byla tu roli dostala Hlaváčová nebo tehdy proskribovaná Medřická, mohlo to být ono (jakkoli tu tezovitou hru nemám rád).

Co je eticky platné, že v minulých Divadelních novinách 2012/2 píše J. Císař o „scéničnosti Havlových her v toku času“, když jsme jeho podpis marně hledali pod peticí za propuštění V. Havla z vězení – v lednu 1989. Přitom ji už podepisovali i členové KSČ, kupříkladu statečná Vlasta Smoláková, takto asistentka na Katedře divadelní vědy FFUK, vedené J. Hyvnarem. Jí ještě šlo o existenci (Martina Hrabáka za podpis vyhodili ze dne na den z úřednického místa na odboru kultury NVP), ale co by tehdy riskoval Prof. Jan Císař, který byl už jednou nohou v důchodovém věku?

Upřímně

Petr Pavlovský

První a zároveň poslední odpověď Jany Machalické:

From: Machalicka Jana [mailto:[email protected]]
Sent: Saturday, February 11, 2012 11:32 AM
To: [email protected]
Subject: RE: Nestojím Vám za odpověď?

Jsem a budu antikomunistka. JM

From: Petr Pavlovský [mailto:[email protected]]
Sent: Saturday, February 11, 2012 1:09 PM
To: ‚Machalicka Jana‘
Subject: RE: Nestojím Vám za odpověď?

Promiňte Jano,

ale z té zcela bezvýhradné chvály Prof. J. Císaře to tak nevyzerá:-). Takhle bezvýhradně chválit byste mohla třeba Zdeňka Hořínka, ale exkomunistu J. Císaře, který věrně sloužil všem našim komunistickým režimům na všech frontách včetně amatérského divadla? Bodejť by nesloužil, byl přece jedním z nich! PP

///

OPĚT ŽÁDNÁ ODPOVĚĎ

Proto tohle dokumentární zveřejnění, deset dní po mém posledním dopise; ovšem průběh korespondence jsem sdílel s několika nejbližšími přáteli z branže, takže kdyby to bylo potřeba, svědkové jsou.

Autor: Petr Pavlovský
Publikováno: 14. února 2012

Komentáře k článku: Time Out Petra Pavlovského (No. 9)

Marie Reslová

Říkává se,
že komunista zůstane komunistou a blbec blbcem. To první platívá přece jen s jistými výjimkami, to druhé absolutně.

14.02.2012 (8.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský

Jistě, chytrá Marie,
lidová rčení jsou nevyčerpatelnou studnicí lidové moudrosti.
Ovšem: blbcem se jeden narodí, zatímco komunistou se stává. Blbec je diagnóza, ale ne charakterová vada. Být blbcem není výsledek oportunismu, je to prostě jen smůla, taková, jako být ošklivou slečnou nebo klukem malého vzrůstu. Žel, ani s jedním se nedá moc dělat, že 🙂 ?

14.02.2012 (8.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Děti,
já Vás snad rozsadím…
🙂 / 🙁

14.02.2012 (13.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Vladimíre,
ten příspěvek prokazatelně překročil vůči Janu Císařovi hranice vkusu, vlastně jakékoliv hranice. Je velká chyba, žes neměl rozum aspoň ty a publikoval jsi ho. Nevím, co dělal na konci sedmdesátých let pan Pavlovský, ale já jsem na DAMU studovala a Jan Císař mě učil. Článek Jany Machalické jsem si ráda přečetla, byl to standardní text k jubileu, žádný „paján“. Napadá mě: neucházel se náhodou pan Pavlovský na DAMU o docenturu, když jako šéf katedry neuspěl na UK?

14.02.2012 (16.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Ctím zásadu,
že za blog odpovídá autor a jeho názory se nemusejí ztotožňovat s názory redakce. Pana profesora Císaře si vážím a mám rád, stejně jako jsem si svého času vážil třeba prof. Milana Lukeše, ale minulost zamlčovat nelze. Teprve otevíráním těchto témat se – snad – nebude opakovat.

14.02.2012 (17.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Sakra, co ty o tom víš, humanisto?
Byl jsi při tom? O takových věcech mají vypovídat ti, kterých se to týká, a ne někdo, kdo něco zaslechl z páté ruky a ještě má bůhvíjaké důvody to vydávat za pravdu. Jsem strašně rozčilená.

14.02.2012 (17.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský

Marie,
přečtěte si někde, prosím, co je to „argumentace subjektem“ a proč se to v seriózní polemice nesmí používat. („Před deseti lety jsi upadl na náledí, a proto nemůžeš mít v této kauze pravdu!“)
Na mé, pravda neúspěšné habilitaci na DAMU neměl prof. Císař žádný negativní podíl nebo o tom alespoň nevím, hlasování bylo tajné a výsledek těsný. Mohl právě tak dobře hlasovat pro mne, dokonce to předpokládám, protože byl jedním z mála přítomných, kdo mohl rozumět jak habilitační práci – Teorie loutkového divadla – tak i habilitační přednášce o O. Hostinském (vyšla vzápětí v Divadelní revui). Hlasovala – ajn – celá vědecká rada. Kdybych kvůli výsledku hlasování zanevřel na všechny tehdy přítomné, musel bych se tenkrát přestat přátelit s Ivanem Vyskočilem, Markétou Schartovou, Jardou Etlíkem a mnohými dalšími nebo zanevřít na kolegyni M. Bokovou, kolegu Tichého, což jsem prokazatelně neudělal, naopak, u některých jsem si objednal hesla do „svého“ slovníku.
Já jsem nakonec došéfoval pohodlně bez docentury až do koce zimního semestru 2007/8. To už jsem přesluhoval – bylo mi skoro 64 let. Na katedře bylo totiž tenkrát tak málo peněz ve „mzdovém fondu“, že se tituly ani nemohly zohledňovat v platech. Nikdo neměl plný úvazek a mimo mne jako šéfa, měli všichni ostatní bez výjimky alespoň jeden „vedlejšák“ (Herman, Just, Jungmannová, Kazda), nehledě k tomu, že často šlo o tzv. souběhy – byli jsme „pracující důchodci – já, Stehlíková, Hyvnar, Lukeš, Hořínek).
Takže, věř či nevěř, z té neúspěšné habilitace nijak zhrzený nejsem, prostě si dnes nemohu dát na dveře jmenovku s titulem doc. a musím se spokojit s dr.
Tak malicherný, aby mě to stále trápilo, opravdu nejsem. Mám, bohužel, jako už relativně starý člověk, daleko horší problémy, které žádná vědecká rada nevyřeší.

14.02.2012 (18.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Máte pravdu Petře,
omlouvám se, je to diagnóza.

14.02.2012 (19.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Jírová

„…(T.Töpfer) nebude muset
tolik shánět sponzory a granty (ty ve statutárním divadle shánět ani nebude smět)…“ Proč by, pěkně prosím, nešlo pro statutární divadlo shánět sponzory a granty?

14.02.2012 (19.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský

Statutární divadla – příspěvkové organizace města Prahy –
nesmějí žádat navíc o městské granty, taková jsou už lét příslušná pravidla. Je to zcela logické: buď dostáváš od města příspěvek, hradící celý nebo skoro celý povoz, anebo žádáš město o grant. Obojí zároveň není dovoleno.

14.02.2012 (19.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský

Ještě k M. Reslové:
To nebyl žádný můj útok na J. Císaře, to byla výtka J. Machalické!
Obecně viděno spočívá problém v tom, že ačkoli jsme, já i Vy, studovali jindy a jinde (já 1967-1972 na FFUK, Vy koncem 70. let na DAMU), měli jsme jako pedagogy téměř výhradně členy KSČ, max. vyškrtnuté členy KSČ. Mě učil jediný nestraník – doc. Dana Kalvodová – kterou samozřejmě posrpnový šéf KDV, normalizátor ing. arch. M. Kouřil z katedry natrvalo vyhnal. Kolik nestraníků učilo na DAMU Vás?
Chci říci, že proti J. Císařovi nijak zvlášť nenasazuji, od ostatních vysokoškolských pedagogů se nelišil, prostě patřl do nomenklatury, lidově řečeno byl majitelem „červeného řidičáku“. Jiní, jako třeba I. Vyskočil nebo Z. Hořínek za „normalizace“ na VŠ učit nesměli, směli až po Listopadu.
Byl to prostě „apartheid“, lišící se od toho v JAR tím, že černoch se k bělochům dát nemohl, kdežto nestraník, když se vynasnažil, se do KSČ dát mohl. Já jsem se nevynasnažil a nelituji toho, ovšem možná, že kdybych měl v 70. letech děti – ptala jste se, co jsem dělal, tedy byl jsem na dlažbě – (byl jsem od 1968 ženatý), možná, že bych toho dnes trpce litoval, protože jejich šance na získání standardního vzdělání by byla prakticky nulová.
V přihláškách na VŠ se přece hned na prvním místě uvádělo, zda rodiče jsou členy KSČ nebo zda jsou nějak jinak politicky aktivní. Pokud byli aktivní proti režimu – a nemuseli to být přímo signatáři Charty 77 – můj případ – neměla dítka šanci, jak se to pěkně zobrazuje v povídce Exil dnešního tajemníka Václava Klause Petra Hájka. Tehdejší šéfredaktor Tvorby Jiří Hájek byl za její otištění vykopnut vzhůru, na FFUK.
Se mnou je, paní Marie, potíž: mám dobrou paměť, a to nikoli selektivní.
Jestli Vás to potěší: byl-li Vaším guru prof J. Císař, byl mým prof. J. Volek, do posrpnových prověrek rovněž člen KSČ. Toho jsem si ovšem byl vždy vědom a nikdy jsem to nebagatelizoval ni neomlouval. Za IV. čs. republiky (1948 – 1989) byl prostě vstup do KSČ něčím jako v 18. století povýšení do šlechtického stavu.

14.02.2012 (20.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Růžička

Prima.
A co se v diskusi vrátit k těm zpackaným konkursům. Proč se tu nikde nepíše a vášnivě nediskutuje o konkursu na ředitele Švandova divadla? To není nikomu divné, že se do konkursu na ředitele skvěle dotovaného divadla, relativně čerstvě opraveného, v dostupném centru města kromě pana Hrbka nepřihlásil jediný aktivní divadelník? Buď je česká divadelní obec totálně otupělá, anebo museli naprosto všichni vědět, že výběrové řízení je opravdu předem domluvené a nechtěli zapůjčením svého jména zvyšovat kredit pana Hrbka a dělat mu stafáž k prodloužení smlouvy na dobu neurčitou…

14.02.2012 (21.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Milý pane Pavlovský,
zlobit se na paní Machalickou za nevyváženost portrétu prof. Císaře (byť vskutku „nevyvážený“ je) a zároveň jedním dechem vykreslit jeho osobu nevhodně jednostranným (a proto hrubě zjednodušujícím) prizmatem je pro mě opravdu těžké chucpe.

14.02.2012 (21.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Jakube,
já se klidně na téma konkursů udiskutuju. Jen si myslím, že je to v tuto chvíli úplně zbytečné. Hrbek měl smlouvu na dobu neurčitou, a přesto byl, také úplně zbytečně, ve funkci znovu potvrzen. Dva členové komise, radní a předseda Výboru pro kulturu, mi nezávisle na sobě ještě před otevřením obálek řekli, že výběrové řízení na Švandovo divadlo, nepřihlásí-li se kromě Hrbka jiný relevantní kandidát, je třeba zrušit. Nestalo se. Proč, se mohu jen domnívat. Každopádně výpovědi zúčastněných o průběhu rokování té komise se diametrálně rozcházejí. A mně už fakt nebaví zkoumat, kdo z nich lže.
Sleduju docela pečlivě, co se děje. Dnes by mě nejvíc zajímalo, jakou smlouvu dostane pan Töpfer na Vinohradech a zda Magistrát splní jeho podmínky, o nichž mluvil v rozhovoru pro MF Dnes, a jaké to budou. Zda si také Magistrát dá do té smlouvy nějaké podmínky a jaké. A především: zda ta smlouva (a páně Töpferova koncepce, s níž Vinohrady vyhrál) budou zveřejněny.
Švanďák neuteče, dokud nebude rozhodnuto o transformaci. Dřív asi taky žádné výběrové řízení nebude, ale z formálního hlediska by jistě bylo zajímavé, zda Hrbkovi zůstala stará smlouva, nebo dostal nějakou novou, a pokud ano, na jak dlouho. Protože třeba zrovna tahle věc v těch výběrových řízeních nebyla uvedena. Soutěžilo se tak nějak do prázdna.
A ještě další věc je aktuální: Poradní sbor pro kulturu. Nezdá se, že by pan radní s jeho ustavením spěchal.
🙂

14.02.2012 (22.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Jírová

Ke grantům s sponzorům:
ostaní statutární divadla mají partnery, čili vlastně sponzory. Tedy příspěvkové organizace mohou získávat peníze z více zdrojů.

14.02.2012 (22.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský

Milý Martine,
obávám se, že Vám není zcela jasný význam neárijského slova „chucpe“. To přece není žádná drzost, požaduji-li po redaktorce předního listu, aby rozsáhlý portrét prof. Císaře byl objektivnější a nebyl jednostranný = byť vskutku „nevyvážený“ je = jak sám píšete.
Já jsem svůj text nepsal do Lidovek, já jsem pouze na svém osobním blogu tento nevyvážený portrét „vyvážil“, a to tím, že jsem doplnil chybějící, tedy tu druhou, zamlčenou část. To je chucpe?
Opakuji: narozdíl od úkolu J. Machalické – napsat profesionálně vyvážený portrét – zato je v LN placena – mým úkolem, který jsem si ovšem uložil já sám, a nikoli můj nadřízený, bylo uvést jednostrannost textu v LN na pravou míru, a tak jej doplnit, objektivizovat. Teprve spojením obou textů je možno přiblížit se pravdě!
A to je podle Vás „těžké chucpe“? Zkuste konzultovat rabína Karola Sidona, profesionála na hebrejštinu i jidiš, bývalého disidenta! Třeba Vám poradí, komu se omluvit, koho jste svým paletinskoslovanským označením urazil Vy – chci věřit, že neúmyslně.

14.02.2012 (23.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Jakube R.,
diskutovat se dalo (a stále dá) u příspěvku o jmenování a potvrzení ředitelů DnV a Švandova divadla: http://www.divadelni-noviny.cz/topfer-navrzen-reditelem-divadla-na-vinohradech/
V současné době je tam 54 příspěvků (poslední z 29. ledna). Pravda, účastnící se téměř cele soustředili na „kauzu DnV“, ale on taky problém Švandova divadla je dost jiný a ne tak – myslím – ve výsledku jednoznačný. Od roku 2010 je tam novým uměleckým šéfem Dodo Gombár a je myslím rozumné dát mu (a tím pádem i řediteli Hrbkovi) možnost aspoň tři-čtyři roky ukázat, kam divadlo chce a dokáže směrovat. Ten konkurz zkrátka vůbec neměl být vypisován. Myslím, že to vycítili i případní zájemci, a proto se (navíc s negativní zkušeností s podivnými tahanicemi kolem Divadla Komedie) nikdo nepřihlásil.
Souhlasím s Marií Reslovou, že diskutovat nad rozhodnutím dát místo ředitele Švandova divadla do konkursu a co se mělo dít, když se nikdo nový nepřihlásil, případně diskutovat nad tímto divadlem pod vedením Daniela Hrbka, je v současné době tak trochu mlácením prázdné slámy. Je třeba se spíš obracet a apelovat na odpovědné magistrátní úředníky, aby takové věci neopakovali a naopak respektovali mnohdy už daná pravidla.
S Marií Reslovou chystáme oslovit těmito otázkami a tématy radního pro kulturu v Praze ing. Václava Novotného. Sto dnů jeho vlády již uplynulo…

15.02.2012 (0.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Jírová

Ohledně textu o prof. Císařovi:
prof. Císař má v českém divadle, a zvláště amatérském, výjimečné postavení. Psi štěkají, ale karavany jdou dál.

15.02.2012 (11.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský

Mrzí mě,
že všichni oponenti vidí v mém textu pouze osobní útok na J. Císaře, tedy cosi jedinečného, ačkoli zde jde mnohem víc o obecné a zvláštní.
Je přece zřejmé, že – cum grano salis – vše, co jsem napsal o J. C., platí o všech vysokoškolských pedagozích v Československu, kteří vstoupili do KSČ ještě před srpnem 1968 a po prověrkách mohli učit na vysoké škole dál, ať už jako prověření členové KSČ nebo jako „vyškrtnutí“ (vyloučení zpravidla museli odejít k lopatě – např. prof J. Kopecký). Takovýchto pedagogů byla na našich vysokých školách za „normalizace“ většina (odhaduji na 60%). Dalších cca 35% činí ti, kteří do KSČ vstoupili až po roce 1969. Tolik k obecnému.
Zvláštní je pak situace – vyprovokoval mě článek – portrét k osmdesátinám. Takový článek není přece nekrolog, a proto není nutno v něm zamlčovat nepříjemné pravdy, tím spíš, že se – jak jsem teď ukázal – týkají téměř všech vysokoškolských pedagogů u nás před Listopadem.
Pokud jde o jedinečné, tedy prof. J. Císaře, dovedl bych i já uvít pugét, a to velice subjektivně: především byl pro mne J. C. „předskokanem“ v kariéře obecného teatrologa a kritika, zabývajícího se také a významně loutkovým divadlem: stopu, kterou on razil první, prošlapával jsem já jako druhý.
Dále se jedinečným způsobem zasloužil o kritiku amatérského divadla, okolo kterého jsem já neobcházel ani zdaleka tak intenzívně jako on nebo třeba V. Just.
Konečně jako jeden z mála českých teatrologů se zabýval též teorií (není nás ani deset), dokonce přejal můj „objev“, totiž že specifickým materiálem divadla jakožto DRUHU UMĚNÍ je POHYB živé hmoty. Učinil tak ovšem (knižně) právě v momentě, kdy já jsem už tuto tezi opustil (mj. pod vlivem vlídných námitek I. Osolsobě): ta „živost“ není vždycky patrná pouhým smyslovým nazíráním artefaktu. Divadlo, žel, druhem umění není (stejně jako jím není kinematografie) a nezbývá, než se s tím smířit, resp. snažit se v tom vidět právě to divadelní specifikum.

15.02.2012 (15.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jan Kolář

Jen slovo k plivnutí Petra Pavlovského na Jana Císaře.
V osmdesátých letech jsem byl spolu se Zdeňkem Hořínkem třetinovým dramaturgem v Ypsilonce. Po premiéře Schmidovy inscenační vize Voni sou hodnej chlapec aneb Anabáze Jaroslava Haška vyšla z pera Miloše Vojty v Tvorbě zdrcující recenze, která našeho Haška označila jako inscenaci narozenou v buržoasní placentě. Na to se Národní výbor hl. m. Prahy hotovil inscenaci zakázat. Bránili jsme se s pomocí „odborné diskuse“ na půdě Svazu dramatických umělců. Pozvali jsme na ni dva nezpochybnitelné odborníky – Milana Lukeše a Jana Císaře. Zatímco Milan Lukeš se s recenzí Tvorby ztotožnil, Jan Císař se inscenace vehementně zastal a jeho umný i „zaumně“ napsaný posudek pomohl inscenaci přežít. Svět je mnohem barvitější, než si Petr Pavlovský myslí.

15.02.2012 (16.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský

Jistě:
byli ve straně lidé slušní, lhostejní i darebáci, byli stateční a byli zbabělí. S některými jsem se i kamarádil, třeba s Tomášem Engelem, a to už od školy, tedy ne až když mě vytáhl z dlažby na „post“ lektora dramaturgie v loutkovém divadle v roce 1984. A pomohli mi i jiní, např. ředitelé loutkových divadel, PŘEDEVŠÍM O. AUGUSTA v Liberci (jeho dcera Zuzana moderuje v ČT), L. Tománek, V. Schilder, M. Kirschner. Dávali mi standardně vydělat, objednávali si rozsáhlá hodnocení, za ktrerá mi pak ještě připlatila další členka KSČ E. Hanžlíková jako šéfredaktorka Čs. loutkáře. Konečně vydělávat nám (nebyl jsem v tom zdaleka sám) dával i J. Kolář jako vedoucí kult. rubriky PRÁCE.
Krátce: vím, ža tu byla i menšina členů KSČ, kteří si byli vědomi faktu, že už samotné držení „pracovního průkazu“ k nomenklaturním pozicím je automatickou poukázkou k lepší kariéře, k místům, kam ostatní neměli přístup. V pražských divadlech se to např. lámalo u režisérů, nestraníci se natrvalo dostávali do Prahy jen obtížně, kupř. L. Engelové, ačkoli měla bratra pův. na MK ČR, se to nikdy nepovedlo. Ještě roku 1989 jsme byli v Praze umělečtí šéfové – nestraníci – jenom dva: Jiří Mencl a já. A to jsem byl ještě za podpis petice za propuštění V. Havla z kriminálu (leden 1989) málem na hodinu propuštěn, perestrojka, neperestrojka.
Obecný problém byl v tom, že i k tomu řízení, o kterém píše J. Kolář a které by se ve slušném režimu vůbec nekonalo, si divadlo jako obránce nemohlo přivést lidi jako V. Justl, I. Vyskočil nebo Z. Hořínek (pravda, ten by byl v konfliktu zájmů :-), ba ani V. Justa, mne či M. Reslovou. Museli doufat v chytrost a statečnost J. Císaře a M. Lukeše. Jenom u jednoho právem. A tak to bylo se vším.

16.02.2012 (7.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský

„JAN CÍSAŘ – HOMO DIALOGICUS
…….určitě není typem monologického vědce a naopak v dialogu se cítí jako ryba ve vodě. Do dialogů vstupuje, dialogy vyvolává, simulované dialogy dokonce inscenuje. A není v tom zdaleka sám. …(…)…
Přirozená potřeba dialogu je u Jana Císaře dokonce taková, že při jeho nedostatku rozštěpí schizofrenicky svou osobnost, třeba na postavy A a B a vede pak dialog sám se sebou. Aby nedošlo k mýlce – není v tom nic chorobného! každý vědec musí takový dialog vést ještě dříve než napíše jedinou řádku, prostě proto, že musí mít sám pochybnosti o svých pravdách a musí vyvracet své vlastní námitky…(…)…
Chci-li přát našemu jubilantovi l narozeninám něco opravdu pro něj, něco „císařovského“, nevím nic lepšího, než co nejdelší a co nejutěšenější trvání dialogů do nichž vstoupil nebo které vyvolal….“
Petr Pavlovský, Československý loutkář 1982, 3.
Svůj názor jsem ani po třiceti letech nezměnil, s tím, co jsem zde shora napsal, to není v nejmenším rozporu.

25.02.2012 (3.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Lenka Zajic

Nejprve mi dovolte,
abych se zeptala, jestli jste Petr Pavlovský, který je / byl (?) mým strýcem? Vnučka Vladislava Zajíce? Pokud ano, zde je e-mail, který se vám můj bratr pokusil poslat, ale myslím, že nemáme správnou adresu:

Ahoj Petře,
Lenka a já budeme v Praze na pár dní v květnu a chtěli jsme se s vámi setkat, pokud to bude možné.

Doufám, že se vám oba daří dobře.

Váš synovec a neteř,
Daniel a Lenka Zajic

23.04.2019 (22.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,