Divadelní noviny Aktuální vydání 22/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

22/2024

ročník 33
24. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza Zprávy

    Tip na pondělí: Upokojenkyně v ČK

    V rámci celoroční přehlídky amatérských souborů Činoherní klub uvádí bude v pondělí 18. ledna od 19:30 hodin hostovat v Praze kladenské Divadlo V. A. D. s inscenací Upokojenkyně, jež v anketě DN Inscenace roku získala tři hlasy.

    FOTO archiv V.A.D.

    FOTO archiv V.A.D.

    Mi řekni, proč je to na světě tak debilně zařízený – když je ti třicet, tak nevíš co dřív, musíš se starat vo děti, vo barák, vydělávat na hypotéku a když jseš pak starej a máš čas, tak na knížky nevidíš, nic už dělat nemůžeš, jenom ležíš, koukáš do stropu a čekáš, jestli tě někdo poctí třicetiminutovou návštěvou…

    Tři účastníci ankety Divadelních novin Inscenace roku uvedli jako svůj tip Upokojenkyně:

    Jan Císař

    Upokojenkyně, V. A. D. Kladno. Ten nezvyklý titul skrývá představení, jímž přední český amatérský soubor „autorského“ typu prokázal znovu svou kvalitu. Námětem je to hra o bezmoci starých lidí a o těch, kteří se o ně starají, ale především je to o tom, jak uplývá život. Nechybí humor a je to často humor černý, možná by se dalo mluvit i o grotesce. Podstatou je ovšem hluboké a citlivé uchopení tématu nad míru současného.

    FOTO archiv V.A.D.

    FOTO archiv V.A.D.

    Milan Strotzer

    Upokojenkyně, Divadlo V. A. D. Kladno – Lupinec & Co/V. A. D. Ocenění hodná inscenace – autorský počin souboru, který charakterizuje osobitá divadelní poetika a svébytný rukopis. Upokojenkyně je hra – groteskní absurdní komedie plná překvapivých paradoxů a balancující na hraně černého humoru. Vychází přitom z reálií, ze situací, kterými si většina z nás buď již prošla, nebo si je v budoucnu „užije“, neboť každý máme rodiče (prarodiče), kteří se ve stáří neobejdou bez péče druhých.

    Jan Šotkovský

    Upokojenkyně, Divadlo V. A. D. Kladno. Formálně sice „amatérská“ produkce, ale jednoznačně nejlepší nová česká hra, kterou jsem v roce 2015 viděl. Krutého tématu stárnutí a s ním spojeného duševního i tělesného „odcházení“ se kladenští dotýkají se surovým, coenovsky černým humorem i snovou něhou. Násobeno mimořádným srozuměním celého souboru s tématem i inscenačním stylem.

    VAD-program

    V.A.D./Kladno: UPOKOJENKYNĚ 

    Komedie z prostředí domova pro seniory.

    Námět a scénář: Kazimír Lupinec / Dramaturgická spolupráce: Vilém Říha, Milan Pánek / Hudbu vybral a sestavil: František Šlukovrbovec / Zvuk: Jiří Brzda / Světla: Vašek Kratina /Hrají: Růžena Röntgerová , Kazimír Lupinec, Milan Pánek, František Šlukovrbovec, Ema Spurná, Evženie Háčková, Vilém Říha, Dušan Pilát, Andrea Mineva, Káťa Bečková.

    ///

    FOTO archiv V.A.D.

    FOTO archiv V.A.D.

    Přehlídka amatérských souborů ČK uvádí: je příležitost zvát neprofesionální herce, soubory a divadelníky z Prahy, Čech, Moravy a Slezska. Činoherní klub se stává prostorem, kde jednou nebo dvakrát za měsíc můžete být přítomni setkání s lidskou činností ze záliby a prožít její proměnu v divadelní zážitek.

     

    • Autor:
    • Publikováno: 15. ledna 2016

    Komentáře k článku: Tip na pondělí: Upokojenkyně v ČK

    1. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Inscenace
      mne zklamala. V rámci amatérského prostředí je samozřejmě nadprůměrná, především díky tématu a autorskému přístupu všech zúčastněných. K samotnému textu i jeho (žánrovému) zpracování mám však velké výhrady. Na jedné straně pracuje s empatií a (sou)citem, na druhé převádí mnohé situace do komunální – televizní – satiry, jiné do černé – téměř tarantinovské – grotesky, ani jedno však ne dostatenčně razantně a důsledně. A občas rozpracované příběhy, s některýmiž dokonce vícekrát pracuje, neuzavře. Konkrétně mám na mysli údajnou opilost otce nebo třetí pokus o zabití (elektrická dečka). I náhlé objevení se Oldřicha a celý závěr mi přišly nemístné, jak z jiné – fantasy – komedie. Přestavby byly nenápadité, stejně tak řešení časových posunů. Zkrátka, text by potřeboval dopracovat, dramaturgicky utáhnout. A inscenace to samé – z pohledu režijního, výtvarného i hereckého. Z herců nejlépe působily obě zdravotní sestry a otec. Nad všemi si pak svou úlohu doslova užívala Růžena Röntgenová jako Anna Vrbičková. Přesto – myslím – obsazení stařenek mladými herečkami příliš nefunguje. Když už je hrají, proč nevyužít jejich věku a schopností k častějším prostřihům do (bláznivých) snů či (divoké) pohybové grotesky?
      Ale… na druhou stranu je třeba uznat, že bylo takřka plno a diváci mnoha věkových kategorií i intelektuálních zázemí se náramně bavili. Představení „fungovalo“, a to je pro komedii to nejpodstatnější.
      Takže (velmi milým a sympatickým) V. A. D. k úspěchu v divadelním světě, v Kladně, v Hronově i v naší anketě srdečně blahopřeju a přeju to nejlepší.

      19.01.2016 (22.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,