To byl rok 2015
Dokumentujeme současné divadlo Divadelní oddělení tak činilo odjakživa, v posledních letech jsme jen zvolili méně tradiční způsob i témata. Vojtěch Poláček spolu s Vítem Pokorným při výzkumu současné české divadelní architektury (v evropském kontextu) získali pro sbírku velké množství materiálů: fotografie, video- a audiorozhovory, vizualizace. V rámci PQ otevřeli výstavu Recyklované divadlo a především na konci roku vydali stejnojmennou publikaci, která představuje několik vzájemně provázaných trendů v současné divadelní architektuře, přičemž ústředním tématem je recyklace v širším slova smyslu: jde nejen o využití recyklovaných materiálů, ale také o revitalizaci zanedbaných prostorů či adaptaci nevyužívaných staveb. Veronika Musilová v článku Dokumentace divadelní práce pro muzejní sbírky v časopise Muzeum reflektuje pilotní projekt, který realizovala společně s několika externisty: zachytili (na nahrávkách, fotografiích, v protokolech ze zkoušek apod.) celý proces vzniku inscenace Kámen v pražském Národním divadle a Ludwig aneb Kýč je mrtev uskupení Depresivní děti touží po penězích. A do třetice: oslovili jsme česká divadla, zda by poskytla do sbírky propagační předměty. Zatím reagovala zhruba třicítka, daří se tak soustřeďovat originální materiál vypovídající o komunikačních strategiích dnešních souborů.
Vystavujeme Především v Muzeu české loutky a cirkusu v Prachaticích, kde jsme loni otevřeli tři větší výstavy, z toho dvě autorské: Klauny (autor Hanuš Jordan) a Masku (autoři Vojtěch Poláček a Veronika Musilová, skončila 14. února). Pro státní zámek Dačice jsme připravili výstavu rodinného loutkového divadla Za oponou čeká fantazie. A na sedm set sbírkových předmětů jsme zapůjčili na výstavy jiných institucí.
Jsme tu pro badatele V roce 2015 nás navštívilo přes třicet badatelů, mnozí opakovaně, počet předložených předmětů se blíží deseti tisícům. K tomu připočtěme desítky e-mailových konzultací a rešerší. Do on-line přístupného katalogu naší knihovny přibyla další tisícovka záznamů, takže obsahuje přes 31 tisíc položek, pokračuje systematická revize plakátů, zdigitalizováno bylo přes 6000 předmětů. A řekne-li se, že jsme v roce 2015 roztřídili, sepsali, a tudíž pro badatele nově zpřístupnili necelé dvě desítky přírůstků, může se to zdát málo – ovšem reálně to znamená, že nám rukama prošlo přes 15 000 předmětů. Podrobněji byla zpracována pozůstalost tanečního kritika, teoretika, libretisty, překladatele a pedagoga Jana Reimosera, kterou Libuše Hronková představila ve Sborníku Národního muzea řada C – Literární historie.
Komentáře k článku: To byl rok 2015
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
