To dáš!?
Každý zážitek, který otřese psychikou dítěte, utkví v jeho podvědomí jako bubák pod postelí. Nejde ale jen o traumata, někdy stačí chybné vzorce chování a myšlení, které děti převezmou. Ty se pak po generace táhnou rodinou a lidskou historií. Život dětí po smrti rodičů ukazuje street artová site-specific inscenace Bůh by řekl: bože, vy jste divný, která je uváděna na zadním dvoře MeetFactory.
Prostorově propracované scény působí nesourodě a odtažitě, stejně jako postavy, mezi něž občas vstoupí hráč na elektrickou kytaru… FOTO ARCHIV MEETFACTORY
Prostředí je tu zásadním tvůrčím faktorem. Beton, asfalt, stopy přírody bojující o prostor, hieroglyfy sprejerů, smog a hluk aut, svištících po pražském okruhu, utvářejí kulisu periferie. Nebo-li inkubátoru, v němž se líhne strach z budoucnosti, jež je postavená na neexistujících nebo nefunkčních základech. To dáš!, zahání strach rádoby přesvědčivý hlas. Jenže Matěj, hrdina jednoho ze dvou fragmentálních rodinných příběhů, přesvědčuje hlavně sebe. Vykořenění a ztráta perspektivy je téma, které se dá vztáhnout na celou mladou generaci.
V divadelní miniatuře (režie Aleš Čermák) se Matěj, jeho mladší bratr a starší sestra vyrovnávají s tragickou ztrátou obou rodičů: útěk, vzdor, nejistota, hra na vůdčí role, odhalování stigmat, nebo naopak snahy o jejich zpracování tvůrčí cestou. Prostorově propracované scény působí nesourodě a odtažitě, stejně jako postavy, mezi něž občas vstoupí hráč na elektrickou kytaru. Jako by prvořadým úkolem herců bylo jen oživovat uměleckou instalaci soukromého vesmíru, sestaveného z maket Jupitera, Měsíce a boha teenagerů Justina Biebera, ze symbolů společenského statusu v podobě auta a minisegwaye a neznámé planetky, představující nevyřešené trauma. Do divadelního rámce je na pohyblivý světelný objekt promítán krátký hraný film (režie Viktorie Čermáková), v němž si tři chlapci utvářejí na základě problematického vztahu otce a matky specifickou představu o lásce či pocitu bezpečí.
Oba příběhy spojuje herečka Lída Němečková. Z kontextu ovšem není jasné, zda má být matkou ve filmu dívka z prvního příběhu, která nyní na neexistujícím základě buduje vlastní rodinu, nebo zda jde jen o její a bratrovu filmovou kariéru. Zvláštní potenciál mají ale filmové scény, navozující atmosféru klukovských her, výprav a bitev, které svou intenzitou evokují dětskou spontaneitu a bezelstnost. S otevřenou myslí se pod postel nahlíží nejsnadněji…
Čekáte-li však přímou konfrontaci s bubáky, budete pravděpodobně zklamáni. Obsah mluveného projevu v divadelních scénách byl na premiéře kvůli akustice členitého prostoru a skromnému technickému vybavení zploštělý a rozmazaný. A i kdyby tomu tak nebylo, symptomatický text (o němž se zmiňuje program), k vám promlouvá nepřímo. Z pochytaných fragmentů vět tak vzniká kouzlem nechtěného podivná textová šifra. Paradoxně je však nejvýmluvnějším obrazem narušené mezilidské a mezigenerační komunikace, jaký si dokážete představit.
Viktorie Čermáková, Aleš Čermák, Matěj Samec: Bůh by řekl: bože, vy jste divný. Režie (divadlo) Aleš Čermák, režie (film) Viktorie Čermáková, dramaturgie Matěj Samec, výprava Matěj Sýkora, Petr Demek, kamera David Kerny, hudba Petr Skala. Premiéra 2. srpna. Nejbližší reprízy 15., 16., 18. srpna 2016.
Komentáře k článku: To dáš!?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
