Myslím, že budu procesuální šéf
Tomáš Pilař (1988) dostal nabídku šéfovat od září plzeňský operní soubor. Se všemi riziky i výhodami pětadvacetiletého režiséra a výtvarníka, který už prokázal pozoruhodný talent a diagnózu workoholika: režii vloni vystudoval na JAMU, byl ve finále Linbury Prize v Londýně (2009), na stipendiu v Bayreutheru (2011), režíruje také společenské akce, naposledy reprezentativní brněnský Ples v opeře.
Co pro vás znamená operní divadlo?
Operní divadlo je pro mě společnou reflexí vlastní existence umělců a diváků v tentýž moment na témže místě.
Jak se cítíte jako sotva odrostlý student, který má šéfovat velký operní soubor?
Cítím velkou odpovědnost a závazek vůči souboru, zdejším divákům, ale i české kultuře jako takové. Mám obrovskou chuť věnovat divadlu svoji energii, svoje nadšení a poté, co jsem zde zažil krásnou uměleckou spolupráci na přípravě inscenace Vojáka a tanečnice, se do Plzně nesmírně těším. A vážím si nabídky ředitele Martina Otavy. Vím, jsem na tuto pozici velice mladý, věnuji se nyní důkladnému studiu uměleckých, organizačních i právních podkladů.
Co se vám na současnosti plzeňské opery líbí, a co byste chtěl změnit?
V zásadě mám dobrý pocit z provozu, který bych mezi českými operami hodnotil jako nadprůměrný, líbí se mi velmi dobré jméno divadla mezi obyvateli a do třetice mám radost z tendence skladby inscenačních týmů, jak ji nastavil Ilja Šmíd. Budu se snažit rozšířit divácký okruh o publikum do 35 let, a to jak podobou inscenací, tak off-programem a změnou marketingu.
Hodláte něco měnit ve struktuře, případně chodu souboru?
Myslím, že v divadle plzeňského typu je ideální hrát představení semi-stagionovou formou, tedy nasazovat jednotlivý titul v několika krátkých blocích v průběhu celé sezony. Stál bych o rozšíření úvazku dramaturga a produkce opery. Inscenační proces hodlám doplnit o prvky běžné v západní Evropě – o hudební prověrku a klavírní generálku. Rozhodně potřebuji usoustavnit kontakt s útvarem propagace a marketingu.
S kým hodláte spolupracovat a proč?
Mezi plánovanými spolupracovníky nejsou jen česká jména, jsou to jak umělci mladí a neokoukaní, tak i známé kapacity.
Jaké chystáte tituly?
V průběhu dvou až tří sezon by se měly protočit dramaturgické linie: velká opera romantického repertoáru (ve více titulech), velká opera dvacátého století, česká opera, česká opera z okruhu méně hraných titulů, klasická či předklasická opera, opereta, komorní opera a titul nastudovaný v koprodukci s baletním souborem. V rámci toho site-specific projekty a představení pro děti. Plánuji ještě off-program zahrnující koncertní, marketingové a lektorské aktivity.
Jak chcete sladit výkon šéfa s profesí režiséra a výtvarníka?
Pro příští sezonu jsem odřekl veškeré nabídky mimo Plzeň. Mám v plánu budovat zdejší estetiku a poetiku i vlastními pravidelnými režiemi. Velice blízká mi je estetika anglického a francouzského divadla a doufám, že by mohla být atraktivní i pro plzeňské obecenstvo. Miluju čistotu a imaginativnost inscenací Davida McVicara, Roberta Carsena (je to Kanaďan, ale v Anglii studoval) nebo Laurenta Pellyho. Nicméně jako režisér jsem jednoznačně procesuální umělec, záleží mi na metodách a procesech vzniku inscenací minimálně tak jako na výsledku. Myslím, že budu i procesuální šéf.
Komentáře k článku: Myslím, že budu procesuální šéf
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
