Tomáš Suchánek: Snažíme se i o nemožné
Ve středu 8. června byl v Domě kultury města Ostravy představením Divadla v Dlouhé Naši furianti odstartován třetí ročník divadelní festivalu Dream Factory zaměřeného především na site specific divadlo a projekty české nezávislé divadelní scény. Slovo na úvod si vzali Josef Kaluža z Komorní scény Aréna a dvě ze tří „záštit festivalu“ – herec Vojta Švejda a náměstkyně primátora Simona Piperková. Po představení diváci zhlédli ohňovou show Cirkusu trochu jinak.
O tom, jak se takový festival připravuje či jaké překážky musí jeho organizátoři překonávat je následující rozhovor s ředitelem festivalu a hlavním dramaturgem Tomášem Suchánkem, se kterým se lze setkat také v ostravském Divadle Petra Bezruče, kde působí jako manažer.
Město Ostrava nás už podruhé zachránilo
Kdy a za jakých okolností vznikl nápad uspořádat v Ostravě divadelní festival? Co bylo hlavním impulsem?
V minulosti jsem často jezdíval a dodnes jezdívám po různých divadelních festivalech. Vždycky jsem těm městům, často menším než Ostrava, a lidem v nich, tak trochu záviděl. Především možnost vidět v několika dnech pohromadě řadu kvalitních divadel a zažít příjemnou festivalovou atmosféru. Bylo mi líto, že Ostrava, třetí největší město v naší republice, takový divadelní festival nemá. Dlouhodobě zde sice funguje festival Ost-ra-var, to je ale přehlídka činoherních inscenací zdejších divadel – přehlídka pro diváky mimoostravské (kritiky, recenzenty, studenty divadelních škol), kteří ocení, že mohou v krátkém čase spatřit to nejlepší, co za poslední rok v ostravských divadlech vzniklo. Běžnému ostravskému divákovi, který může tato představení vidět během celého roku, tato přehlídka určena není. Pak tady máme ještě Spectaculo Interesse, festival, který si vydobyl za dobu své existence výraznou pozici mezi festivaly svého typu. Jde však o festival divadla loutkového.
Náš festival Dream Factory vznikl před třemi lety s přáním představit v Ostravě inscenace, které by se zde za jiných okolností neměly šanci objevit. Snažíme se spojovat to nejlepší z tradičního pojetí divadla s nejnovějšími trendy umění a využívat k tomu industriál jako svébytný scénický prostor. Přivážíme do Ostravy špičkové soubory, představení oceňovaná prestižními divadelními cenami, jakými jsou Ceny nadace Alfréda Radoka, Ceny Thálie, Ceny Divadelních novin a podobně. Zájem a spokojenost diváků dokazuje, že jsme se vydali správnou cestou a podařilo se nám splnit si sen nejen náš, ale i mnohých diváků z Ostravy a okolí, kteří za těmito inscenacemi už nemusejí dojíždět jinam.
Jak je náročné v Ostravě podobný festival připravit?
Příprava festivalu začíná posledním dnem toho minulého. Naší snahou je pochopitelně přivést do Ostravy to nejkvalitnější, co se na jevištích urodilo. Proto je třeba neustále sledovat dění v divadle u nás i za našimi hranicemi, prostě jezdit po divadlech a koukat, setkávat se s lidmi, kteří stíhají vidět i to, na co vám čas už nezbývá. Dramaturgii festivalu konzultujeme s předními českými kritiky a recenzenty.
Kromě výběru inscenací samotných je pak docela náročné připravit prostory Dolu Hlubina. Je třeba vybavit jednotlivá hrací místa elevací, sezením, světlem, zvukem… Zajistit elektřinu, přivést záchody… Spokojené obličeje návštěvníků však za to jednoznačně stojí.
A co finance? Dozvěděl jsem se, že loni jste příspěvek od města dostali až na poslední chvíli, a proto to bylo pro vás pořadatele docela napínavé. Jak tomu bylo letos?
Ještě napínavější než loni. Do února nebylo vůbec jasné, jestli se letošní ročník uskuteční. Doslova na poslední chvíli nás statutární město Ostrava zařadilo mezi významné akce s podporou města a tak zachránilo kontinuitu festivalu. Prestižní divadelní festivaly u nás, ke kterým řadím Divadelní floru Olomouc, festival Divadlo Plzeň, Divadlo evropských regionů Hradec Králové či Divadelní svět Brno, dostávají podstatnou část svých peněz od města či kraje. Bez takového silného partnera je pořádání festivalu prakticky nemožné. Moravskoslezský kraj se k našim aktivitám staví již třetím rokem zcela odmítavě. Město Ostrava nás už podruhé vlastně zachránilo, ale dotace, která letos činí 370 tisíc korun, není ani desetina rozpočtu výše jmenovaných festivalů. Protože máme mezi divadelníky řadu přátel, podařilo se nám tři roky za sebou sestavit program, který by za normálních okolností stál trojnásobek, možná i pětinásobek. Nelze ale prestižní divadla donekonečna přemlouvat a doslova žebrat o nižší honoráře za inscenace, přemlouvat, aby soubory nevyžadovaly ubytování a jely v noci zpět, navíc vlakem, protože na cestu autobusem ani na ubytování prostě nemáme. Nebýt toho, že lidé v našem týmu pracují bez nároku na honoráře a celý systém je založen v podstatě na dobrovolnictví, nikdy by se festival neuskutečnil. Rád bych tedy alespoň touhle formou vyjádřil všem spolupracovníkům velký dík.
Zpět k financím…
Například letos padne třetina financí na pronájem prostor, protože organizující občanské sdružení OVArt žádnými hracími sály nedisponuje. Pronajímáme-li si Dům kultury města Ostravy, Divadlo loutek Ostrava, Cooltour a prostory Dolu Hlubina, je to asi třetina našeho letošního rozpočtu. A to nám provozovatelé zmíněných kulturních stánků vycházejí vstříc a ceny pro nás nastavují velmi laskavě. Přičtete-li peníze na propagaci, bez které to nejde, sami zjistíte, že peněz na samotná divadla opravdu moc nezbývá. Navíc při dnešních cenách nafty za přepravu dekorací… Před pár dny jsem se vrátil z festivalu Divadelní svět Brno. Kromě Brookovy inscenace Magická flétna mě hodně zaujalo představení Hamlet italského souboru Teatro del Carretto. Moc bych si přál takové představení přivézt i na náš festival. Ale nestačil by na něj ani celý festivalový rozpočet. To jsou chvíle, kdy mě omezené finanční prostředky mrzí nejvíce.
Vypadá to, jako by program byl sestavován tak, aby si z nabídky vybral každý divák. Jak konzervativnější, tak i ten, který má rád spíše alternativní divadlo, pokud lze takto o divadle vůbec přemýšlet. Je to záměr? Čím se především řídíte při výběru festivalových inscenací?
Jak jsem už naznačil, máme celou řadu externích spolupracovníků. Jejich názorů si vážím a dám na ně. Divákům se snažíme nabídnout všechno, o čem si myslíme, že je divadelní událostí, a co si myslíme, že pro ně bude zajímavé. Rozhodujícím elementem při sestavování programu jsou však peníze. Když do poslední chvíle nevíte, kolik peněz dostanete, anebo jestli se vůbec festival uskuteční, je to děsně demotivující. Blokujete termíny nejprestižnějších divadel, které si na festivalu přejete mít, na bankovním kontě přitom v tu chvíli máte nulu… Oni potřebují potvrdit termín a podepsat smlouvu, protože mají spoustu dalších možností hostování, a vy je donekonečna prosíte o chvíli strpení, protože stále čekáte na rozhodnutí přidělení či nepřidělení dotace. Ostravu to nestaví do nejlepšího světla. Ale myslím si, že za sebou máme kus dobře odvedené práce a pevně věřím, že se tato situace snad brzy změní.
Systém grantů jako takový vůbec nevnímám jako optimálně nastavený. O přidělení finančních prostředků se dozvíte někdy ve druhém čtvrtletí roku, tedy ve chvíli, kdy by náš festival měl začít s předprodejem vstupenek. O prostředcích od hlavních finančních partnerů bychom potřebovali mít jasno nejpozději do konce kalendářního roku. Ostatně i proto je na programu festivalu také debata nazvaná Kulturní granty – jejich funkce a fungování čili Grrranty. Půjde o veřejnou diskusi především o grantech Ministerstva kultury ČR a účast přislíbili zástupci grantové komise. Zváni jsou všichni, ať už úspěšní či neúspěšní, žadatelé… Když si však představím, že se nám za dobu naší tříleté existence podařilo za výše uvedených podmínek přivést do Ostravy naše nejprestižnější divadla, jako Divadlo v Dlouhé, Dejvické divadlo, Divadlo Na zábradlí, Divadlo Komedie, letos Provázek, HaDivadlo, Klicperovo divadlo Hradec Králové… Mám pocit, že se nám podařil vlastně zázrak. Snažíme se našim divákům nabídnut opravdu to nejlepší, co je v rámci našich financí možné. A snad i to nemožné…
Během festivalu proběhne (jako doprovodný program) derniéra inscenačního projektu Pestré vrstvy, který – podle výborné knihy Ivana Landsmanna – připravilo a před nedávnem v Dole Hlubina uvedlo (prem. 13. května) Divadlo Petra Bezruče. O tuto inscenaci je v Ostravě obrovský zájem, na stránkách Ostravablogu vyšla pochvalná recenze, pod kterou se o inscenaci diskutovalo. Bude ještě v budoucnu šance Pestré vrstvy z „dílny“ od Bezručů vidět?
Přiznám se, že takový útok na bezručáckou pokladnu jsme nečekali. Všechny reprízy byly vyprodány ještě před premiérou. Je vidět, že tohle téma, umocněno ještě industriálním prostředím, diváky pořád zajímá. Divácký zájem a pochvalné reakce kritiků nás přiměly k uvažování o tom, že bychom Vrstvy do prostor Dolu Hlubina na konci příští sezóny znova na pár dnů vrátili. Už o tom začínáme jednat s Dolní oblastí Vítkovic, která prostory spravuje.
Byť je to asi trochu nepřípadná otázka, zeptám se: Na co byste diváky pozval?
Ve chvíli, kdy vychází tento rozhovor je už všechno zcela vyprodáno. A jsem za to moc rád. Divácký zájem o festival dává smysl našemu počínání. Právě teď řešíme, na která představení je ještě možné přidat přístavky, kde se dá sedět na schodech a na polštářcích, kam se vejdou lidé alespoň na stání. Snažíme se uspokojit co nejvyšší počet diváků, které náš program zajímá.
Moc se těším na představení brněnských divadel – Havlovo a Morávkovo Prase Divadla Husa na provázku a Psychózu ve 4:48 HaDivadla. A taky na Drábkovu Noc oživlých mrtvol Klicperova divadla Hradec Králové. Všechna tři divadla do Ostravy dříve jezdívala, ale stále stoupající náklady na přepravu dekorací a méně peněz v rozpočtech divadel tomu zabránily. Festival dokázal navázat na dřívější spolupráci. A je vidět, že divák nezapomíná. Tahle představení byla vyprodána mezi prvními. Jsem moc zvědavý na England, ve kterém diváci uvidí Ivanu Uhlířovou, čerstvou držitelku Ceny Alfréda Radoka za nejlepší herecký výkon. Mimochodem tato výborná herečka převzala pro letošek záštitu nad festivalem. O tohle představení jsme usilovali už loni, ale tehdy to nebylo termínově možné. A taky mě moc láká Vyčištěno, které přiveze olomoucký soubor Divadlo na cucky. Představení režírovala Anička Petrželková, letos nominována rovněž na prestižní Cenu Alfréda Radoka. Zárukou i pro konzervativnější publikum byla dozajista zahajovací inscenace Naši furianti pražského Divadla v Dlouhé – pro mne jednoho z těch divadel, kde nemůžete při výběru představení sáhnout vedle. Věřím, že se máme na co těšit!
Více o festivalu včetně programu najdete na Dream Factory
(se svolením festivalu pro i-DN připravil a redakčně upravil hul)
Komentáře k článku: Tomáš Suchánek: Snažíme se i o nemožné
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
