Nevyrovnaná přízeň pro členy kvarteta
Hru současného britského autora Torbena Bettse Invincible z roku 2014 opatřil překladatel Michal Zahálka názvem Kočka v oreganu – ukrývá totiž v sobě také narážku na kocoura Vinceho, „postavu“ v chytré konverzačce ne zanedbatelnou. A pod tímto titulem dílo v Divadle Kalich nyní nastudovala režisérka Lída Engelová. Českou premiéru ovšem toto střetnutí dvou manželských párů mělo v hradeckém Klicperově divadle roku 2016 pod označením Vincenc – na repertoár byla v sezoně totiž nasazena i Kočičí hra.
Radek Holub a Bára Hrzanová jako Alan a Dawn tančí FOTO RICHARD KOCOUREK
Do městečka na severu Anglie se přistěhovali „lepší“ lidé Oliver a Emily s dětmi, levicová orientace ženy způsobila i to, že přibyli do ulice, kterou obývají příslušníci nižší střední třídy. Emily totiž chce, aby rodina žila mezi tzv. obyčejnými lidmi. Ty ve hře reprezentují jejich sousedé Alan a Dawn. Při sbližování obou párů dojde k řadě tragikomických situací. Fanoušek fotbalu a piva Alan amatérsky maluje, této aktivitě se také „na vyšší úrovni“ věnuje Emily, což vede později ke střetu při vzájemném hodnocení jejich tvorby. Alanův miláček, kocour Vincenc, škodí na zahradě u Olivera a Emily, takže pán domu ho jednou v afektu zabije. Také dojde k jednorázovému intimnímu sblížení mezi Oliverem a Dawn… V komedii, která má stále trpčí a trpčí příchuť, se na konci Alan a Dawn dozvědí, že jejich syn padl ve vojenském angažmá Británie kdesi v zahraničí. Finále tedy rozhodně není happyendové.
Mohu-li obě inscenace srovnat (tu hradeckou, pravda, z poněkud vzdálenější vzpomínky z loňského června), kvarteto v Klicperově divadle působilo v plánu jevištního díla vyrovnaněji. V elegantní inscenaci Petra Štindla byly charaktery rozvrženy při troše zjednodušení takto: Jiří Zapletal jako Oliver poměrně noblesní a distingovaný, Natálie Řehořová v partu Emily upřímně ideologizující, Jan Vápeník v roli Alana přiměřeně bodrý, ale citlivý, Kamila Sedlárová jako Dawn pak žena sice poněkud „oprsklá“, ale se srdcem i hlavou na pravém místě.
V pražské inscenaci na sebe strhávají pozornost Barbora Hrzánová a Radek Holub, ztvárňující „plebejský“ pár. Klára Cibulková se Zdeňkem Velenem za nimi svými kreacemi nezaostávají, ovšem už příchod obou hvězd (jejich začlenění do jevištního dění proběhne až pár minut po začátku) vzedme vlnu zvýšené divácké vstřícnosti. Hrzánová jako Dawn vepluje na jeviště diblíkovsky koketně a Holub svou přirozenou suverenitou spolehlivě rozesměje publikum.
Těžko odhadnout, zda první polovina inscenace mohla proběhnout jinak než jako „natěšené očekávání“ dalšího příchodu oblíbené dvojice. Inscenace sází víc na komediální situace než uměřenější hradecká verze, tento režijní rukopis ještě silně podtrhují reakce auditoria. Nechci povýšenecky mustrovat publikum, ale ozve-li se po jadrném Jdi do prdele! aplaus, nejeví se mi premiérová atmosféra úplně optimální. Když po přestávce vývoj pokusu o porozumění mezi páry s odlišnou životní zkušeností zkrachuje a dění na pódiu zvážní, mohou konečně Hrzánová s Holubem dokázat, že jsou výborní herci, disponovaní pro subtilní kresbu charakterů.
Hořké a docela beznadějné finále je ukončeno tanečním číslem (objevilo se už v průběhu inscenace jako vzpomínka na Alanovy oblíbené komiky Laurela a Hardyho). Záleží na naturelu diváka, bude-li tuto ozdobu považovat za laskavé uhlazení posmutnělé pointy nebo za její zbanalizování.
Divadlo Kalich, Praha – Torben Betts: Kočka v oreganu. Překlad Michal Zahálka. Režie Lída Engelová, scéna Ivo Žídek, kostýmy Ivana Brádková, hudba Zdeněk Zdeněk, dramaturgie Johana Kudláčková. Premiéra 21. března 2018.
Komentáře k článku: Nevyrovnaná přízeň pro členy kvarteta
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
