Divadelní noviny > Kritika Zahraničí
Tragédie nehybnosti
Láska, odpovědnost a odloučení. Pařížské divadlo Théâtre de la ville – Sarah Bernhardt představilo jednu z nejslavnějších francouzských básní. Bérénice (v českém překladu Berenika) Jeana Racina nově zdramatizoval Romeo Castellucci. V hlavní roli s Isabelle Huppert.
Isabelle Huppert jako Berenika v inscenaci Romea Castellucciho. Foto Courtesy Alex Majoli
Sál je se svými téměř tisíci sedadly plný, obří jeviště je zčásti poodhalené. Scéna působí prázdně, jako by v mlžném oparu, za závojem na něco nebo někoho čekala. Hra světel, stínů, odrazů, ruchů, šumů navozuje tíhu odhodlanosti. Italský režisér, scénograf a výtvarník Romeo Castellucci, jak sám říká, nepatří k obdivovatelům Racinova díla. Berenika však patří k absolutní francouzské klasice. Racine mě dostal spojením řecké a křesťanské kultury. Berenika je jedním z jeho nejtěžších textů, je geniální, výmluvná. Vše se skrývá v dokonalosti jazyka. Mezi vyřčeným a skutky je nedozírná propast. Máte dojem, že se nic neděje. A to je podstatné: vše jako by ustrnulo, zamrzlo a nemůže se hnout. Tragédie nehybnosti.
Příběh nás zavádí do roku 69, kdy se Titus ujímá římského trůnu. Bezelstně miluje Bereniku, která mu jeho lásku bez výhrad oplácí. Tajně ji ale miluje i jeho nejlepší přítel Antiochis. Tragédie lásky Tita a Bereniky je nevyhnutelná a mezi milence vstupuje politika. Jako judská královna – cizinka – nesmí usednout na římský trůn a stát se císařovnou. Římští senátoři proto chtějí svazku zabránit. Ujištěna Titovým hlubokým citem volí Berenika odloučení a odchod z Říma. Ať žije stát!
Vše jako by ustrnulo, zamrzlo a nemůže se hnout. Foto Courtesy Alex Majoli
Zastaralost, jak báseň v dobrém Castellucci pojmenovává, je odrazem naší doby. Doby absolutní neschopnosti. Nelze naši dysfunkci ukázat lépe než v Racinových verších. A nutnosti podlehnout zastaralým pravidlům, řízeným senátory. Romeo Castellucci je na scéně svlékne a nechá pochodovat nahé. Tradice a mocenské ambice vévodí nad čistotou lásky. Neschopnost. Radikální je i Castellucciho pojetí, že jedinou mluvící postavou na scéně je Berenika. Jen ona je schopna nejen slova, ale i činu a odhodlanosti. Všichni se točí kolem ní, ale vzdávají se odpovědnosti. Nejsou schopni slova, a přitom padá trest na ni, aniž by se provinila. Absolutno Bereniky vyjadřuje absolutní výkon Isabelle Huppert. Francouzská herečka je podle režiséra herečkou definitivní. Její radikální mistrovské herectví souzní s radikálním dílem západní kultury. Divadelní hardcore.
Romeo Castellucci je multižánrovým umělcem, který divadelní tvorbu považuje za komplexní umělecké dílo, propojující herectví, tanec, hudbu, scénografii. Vše má mít svou podstatu, záměr. Jedno musí souznít s druhým. Děsivý monolog Bereniky je doplněn o nepříjemné hluky, rány, pády až futuristické odrazy světel a dva tanečníky. Z tíhy Castellucciho díla (a Racinových veršů) jde mráz po zádech. Kompromis u něj neexistuje. I proto si vybral Bérénice a ke spolupráci v pařížském divadle Sary Bernhardt přizval hudebního skladatele Scotta Gibbonse nebo progresivní módní návrhářku Iris van Herpen.
Jean Racine, Romeo Castellucci: Bérénice. Koncept a režie Romeo Castellucci, volně inspirováno Berenikou Jeana Racina, zvuk a hudba Scott Gibbons, kostýmy Iris Van Herpen, hraje Isabelle Huppert a Cheikh Kébé & Giovanni Manzo. Premiéra 5. března 2024 ve velkém sále Théâtre TDV-Sarah Bernhardt.
Komentáře k článku: Tragédie nehybnosti
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
