Divadelní noviny > Názory – Glosy
Transformace má milená
Málokdy se člověk při čtení přílohy Divadelních novin pobaví. V případě té o transformaci Národního divadla (DN č. 18) však zároveň zažije i těžké déjà vu. O zábavu se postará především mluvčí MK ČR, jejíž honorář by měl odpovídat minimálně výši platu kolegy Ovčáčka. Tato vláda ve svém prohlášení slíbila zákon o kultuře a současně zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře (VPI). Ve státní kulturní politice na léta 2015–2020 není o prvním zákonu ani slovo (zato je na spadnutí zákon o sportu) a v tom druhém případě jde jen o vágní deklaraci, že nás v budoucnu něco takového postihne. Načež milá mluvčí národu sdělí, že na ministerstvu začali vyhodnocovat nedostatky ve stávající právní úpravě a fungování příspěvkových organizací a že to samozřejmě vyžaduje určitý čas. Jak analýzy k transformaci ND, tak k případné transformaci pražské divadelní sítě, obsahují explicitně všechny problémy příspěvkových organizací. Minimálně deset let o tom přednášíme na vysokých školách. A teď nám to úřad začne zkoumat jen proto, aby zametl zákon o VPI pod koberec. Osobně mi to zase tolik nevadí, ale připadá mi, že si gosudarstvo dělá z národních institucí šprťouchlata.
A teď k vlastnímu problému zákona o VPI.
To, co v přiložených důvodových zprávách předkládají Stanislav Moša a Jan Burian, tvrdím aspoň patnáct let. Ještě v dobách, kdy Asociace profesionálních divadel byla přesvědčená, že „příspěvkovka“ je reformovatelná, a hlavně, že je zárukou „jistot“. Nechci kopat zainteresovaným do báboviček, ale myslím, že jejich snažení o VPI je předem zmařené. Navíc, dle mého soudu, i zbytečné. Věřil bych racionální úvaze Jiřího Srstky, který v závěru svého vyjádření doporučuje místo VPI využít pro transformaci ND některou ze stávajících forem možných právních subjektivit.
Pro tento případ se musím dotknout i ve zmíněné příloze publikovaných zahraničních komparací, kde jsou použity hlavně vídeňské a berlínské divadelní holdingy. Srovnává se řada parametrů, aby se prokázalo, že forma divadelního holdingu je smysluplná a že v případě ND může fungovat. S tím souhlasím. Dokonce si myslím, že do budoucnosti je to nezbytné. Až na to, že se zde neuvádí, jaké problémy má např. berlínský operní holding, kdy zastřešující nadaci šéfoval přímo bývalý berlínský primátor s konsekventními důsledky regulací a limitů operních domů. A také vídeňský holding, který zase nezabránil spadnout Burgtheatru do červených čísel, což zvedlo opozici, která požadovala rovnou zrušení holdingu a převedení pod úřad kancléře, tedy vlády(sic!). Ale co je podstatné: ve srovnávacích parametrech je opomenuto, že jednotlivé divadelní domy mají svou právní subjektivitu, a sice GmBH, tedy společnosti s ručením omezeným.
My opět hledáme třetí cestu, tentokráte „veřejnoprávnosti“. Nechápu, proč i ND nemůže fungovat jako s. r. o. či a. s. i ve 100% vlastnictví státu. Ale chápu, proč nemůže fungovat jako ústav, respektive jako zapsaný ústav podle nového občanského zákoníku. To by se totiž naše ministerstvo muselo v prvé řadě postarat, aby Poslaneckou sněmovnou prošel statut veřejné prospěšnosti, abychom si vůbec mohli této milosti nového zákoníku užít. Teprve tehdy bychom mohli konstatovat, že ministerstvo skutečně začíná vytvářet systémový prostor pro fungování institucionální základny české kultury, kterou jinak obhospodařuje více či méně jen deklaratorními kulturními politikami a oborovými koncepcemi. A také bych si přál, aby kulturní úřad argumentoval poněkud sofistikovaněji.
Komentáře k článku: Transformace má milená
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
