Transformace pražské divadelní sítě – Švandovo divadlo na Smíchově
Od začátku nové divadelní sezony budou Divadelní noviny pravidelně přinášet profily příslušných pražských divadel a krátké rozhovory s jejich řediteli. Tento seriál otevíráme reflexí současného stavu a tvorby Švandova divadla.
Z inscenace Nebe nad Berlínem FOTO PATRIK BORECKÝ
Švandovo divadlo by mělo být progresivním divadelním prostorem, který umožní Praze reflektovat změny a vývoj v oblasti performing arts a poskytnout profesionální zázemí etablujícím se umělcům zejména mladší generace, stojí mimo jiné v Návrhu systémové optimalizace Švandova divadla. Naplňuje toto „poslání“ soubor vedený ředitelem Danielem Hrbkem?
Za současnou éru Švandova divadla (která je také návratem k původnímu názvu po Intimním divadle, Realistickém divadle, Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého a Labyrintu) se dá považovat přibližně posledních deset let. Budova byla znovuotevřena po rozsáhle rekonstrukci, kterou navrhnul architekt David Vávra, v prosinci 2002. Ředitelem je od roku 1999 Daniel Hrbek a nejprve tvář divadla vytvářel s uměleckým šéfem Michalem Langem, od sezony 2010/2011 s Dodo Gombárem.
Největším kladem je tzv. komunitní charakter divadla, nebo dokonce malého kulturního centra. Diváci nechodí do ŠD jen na představení a do kavárny. Mezi ty standardnější aktivity patří: Literární kavárna s nakladatelkou Ivou Pecháčkovou, Scénické rozhovory (tedy jevištní talk-show s rozličnými umělci), rozmanité koncerty, autorská čtení. Divadlo však pořádá také řadu hojně navštěvovaných workshopů – např. herecký, hlasový, fotografický, žonglérský i scénografický. A specialitou je pak Výtvarná zeť. Za dva týdny (a pod bedlivým dohledem návštěvníků vedlejší kavárny) oslovený malíř vyzdobí zeď ve foyer divadla. Po půl roce je jeho dílo přemalováno jiným umělcem. Projektu se zúčastnili např. Michal Pěchouček, Milan Cais, Jiří David, Ivana Lomová, Klaus Voormann.
O něco horší je to s už zmíněnou progresivitou inscenací domácího uměleckého souboru. Dodo Gombár umanutě drží tvář „divadla na druhém břehu“ nebo „divadla u Anděla“. Ale jde spíše o slova a asociace, které se objevují v mottech sezon a tu a tam se propletou i nějakou inscenací (např. Gottland v režii Petra Štindla, Nebe nad Berlínem a snad opravdu jediný „progresivní“ Eskalátor Dodo Gombára). Snaha uvádět dramatizace známých literárních děl – např. Crash u potoka, Frankenstein je chvályhodná, ale zatím nic více. Ředitel a režisér Daniel Hrbek zde především realizuje svou touhu uvádět filmy na jevišti (např. Kurz negativního myšlení, Kdo je tady ředitel?), výrazným dramaturgickým vkladem je pak jeho pandán inscenací, jenž sledují osudy lidí, kteří přežili holocaust – Šoa a The Good and The True.
Novátorštější projekty mladých režisérů vznikají v podzemním Studiu – a tím také divadlo naplňuje požadavek, aby poskytlo: profesionální zázemí etablujícím se umělcům zejména mladší generace. Zde jen malá poznámka – existují i jiní etablující se umělci než Natália Deáková, Jiří Honzírek a David Šiktanc.
ŠD však není jen repertoárová scéna stálého souboru, své prostory nabízí i rozličným divadelním skupinám – Buchtám a loutkám či Divadlu Letí. Často zde hostují i mimopražská divadla – především brněnská Reduta. A právě tito hosté paradoxně vnášejí do divadla tolik odborníky žádanou progresivitu. Co však na to říká divák?
Rozhovor s ředitelem ŠD Danielem Hrbkem
Jaké silné a slabé stránky má podle vás v současné době Švandovo divadlo?
Čtyři roky nám roste návštěvnost a tržby, přičemž nároky na dramaturgii a diváckou obec se dle mého názoru sezonu od sezony zvyšují. S novým šéfem se proměnil a zkvalitnil umělecký soubor, v němž jsou silné individuality. Rádi zde hostují výborní režiséři (Špinar, Petrželková, Františák, Kudláč, Deáková, Pácl, Štindl) umělecký šéf má jasnou vizi a produkční tým, který divadlo v současnosti obhospodařuje, je nejkvalitnější za celou dobu mého působení. Mezi silné stránky lze započítat i současné úspěchy na mezinárodním poli s inscenací The Good and The True, se kterou jsme letos byli ve Velké Británii a Belgii, napřesrok se chystáme na turné do USA. Důležitým a rozrůstajícím se programem jsou také workshopy Švandova divadla, které zde probíhají již desátým rokem a jsou stále vyprodané. Mezi silné stránky divadla lze počítat také programovou otevřenost divadla nezávislé scéně – v divadle působí vedle stálého činoherního souboru současně tři nezávislá divadla a s dalšími jednáme o spolupráci do budoucna.
Slabé stránky… Teď mne nenapadá nic, o co bych se chtěl se čtenáři podělit.
Jaké výhody přinese transformace ŠD (souboru i budově), proběhla-li by podle Návrhu systémové optimalizace?
Těžko říct. Transformace má snad smysl z hlediska systémové změny financování divadel a změny vztahu divadla a jeho dnešního zřizovatele. Výhody této změny lze konkrétně pojmenovat až s konkrétním návrhem transformace Švandova divadla.
Plánujete se opět přihlásit do výběrového řízení – ať už transformace proběhne, či ne?
Kdo ví. Do funkce ředitele divadla jsem byl znovujmenován teprve před rokem a mám před sebou hodně práce.
Komentáře k článku: Transformace pražské divadelní sítě – Švandovo divadlo na Smíchově
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
