Trapnost

V rámci off-programu byl uveden Projektil Divadla S.T.O.K.A. Což znamená, že jste ho v oficiálních programových brožurkách nenašli. A diváků do Studia HaDivadla dorazilo jen několik.

Je to škoda, protože vidět v jednom dni inscenace dvou legend – Eugenia Barby a Blaha Uhlára – bylo poučné. Barbův Věčný život považuji za anachronismus, i když pozoruhodný (ano, vidíte zde alespoň poetiku, kterou u nás dlouhodobě rozvíjí například Divadlo Continuo). Uhlárův Projektil je naopak frustrující podívaná o nás.

Možná ta aktuálnost a nevyčpělost jsou dány i tím, že slovenský režisér spolupracoval s mladými herci, na rozdíl od Barby a jeho věrných. Jedna herečka a čtyři herci (Lenka Libjaková, Martin Kollár, Braňo Mosný, Tomáš Pokorný a Peter Tilajčík) v bílých řízách (nebo také elastických prostěradlech, záleží na úhlu pohledu) vedou trapné řeči (především o lásce). Naivně, absurdně, rádoby diletantsky. V televizi nad nimi běží slovenské zprávy a nějaký zábavný pořad. A brněnští diváci se smějí největším ubohostem. Když sedíte v poslední řadě, vidíte neoddělitelný celek, příšerné divadlo světa. Proto herci nakonec pijí whisky a snímají Krista z kříže. Co jiného taky o světě říct.

Je to frustrující, několikrát máte chuť odejít a na konci se rovnou oběsit, protože rozumný dialog není možný.

Divadlo S.T.O.K.A.: Projektil. Režie Blaho Uhlár, audiovizuální řešení Martin Burlas, výtvarné řešení Markéta Plachá. Premiéra 28. října 2016. HaDivadlo 12. května 2017.

Autor: Lenka Dombrovská
Publikováno: 1. června 2017

Festivaly Kritika

Komentáře k článku: Trapnost

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)