Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

Dívat se přes plot nestačí

Na mapě divadelních festivalů v Praze se zaplňuje další bílé místo. Aspoň pokud jde o jazykovou oblast, jíž je nový projekt věnován. Jmenuje se Tres Deseos, tedy Tři přání, a obrací se k iberoamerické kulturní oblasti. První ročník se uskutečnil ve dnech 26. – 28. října v divadle Komedie.

České divadelní prostředí je světu stále ještě poměrně uzavřené. A to navzdory tomu, že zde působí několik festivalů emancipujících tu kterou jazykovou a kulturní oblast. Vévodí jim prestižní Pražský divadelní festival německého jazyka, jehož renomé – a popularita německého divadla vůbec – se odrazilo i v image některých českých a moravských scén či v rukopisech zdejších režisérů. Zdárnou alternativou se snaží v posledních letech být festival francouzského divadla Sněz tu žábu či polský Bardzo fajný festival. Své zastání mají i země Visegrádu, na něž se soustředí festival Palm Off Fest. Přesto na naší cestě do Evropy, kam od sametové revoluce míříme, zůstáváme stále v půli cesty. Jen pohled k sousedům přes plot totiž nestačí. Stále více se ukazuje, že o našich životech dokážou mnohdy lépe hovořit autoři či díla pocházející z úplně jiné, zdánlivě vzdálené kultury. Toto tvrzení dokládám vlastní zkušeností, neboť už před dvaceti lety jsem založila převážně frankofonní festival Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani a před dvanácti blízkovýchodní Nad Prahou půlměsíc. Jsem přesvědčena, že ona cesta do Evropy vede právě tudy: přes přijetí a poznání kultur zdaleka, odjinud. Jsme malá země, tím spíš bychom se měli zviditelňovat otevřeností a zvídavostí vůči ostatním. Je tedy skvělé, že české prostředí obohatila iberoamerická divadelní iniciativa, která si klade za cíl nejen propagaci španělské, ale celé latinskoamerické dramatiky.

Tuto nám neznámou divadelní destinaci se snažila od roku 2009 v Čechách prosadit už teatroložka a překladatelka Martina Černá prostřednictvím projektu Transteatral. Za novým projektem Tres Deseos stojí scénografka a překladatelka Romana Rédlová, režisérka Viktorie Čermáková a produkční Lucie Gabrovská. Spojuje je nejen nadšení pro španělské a latinskoamerické divadlo a dramaturgie, ale i praktické zkušenosti a živé kontakty zprostředkované především Romanou Rédlovou, která ve Španělsku dvacet let žila a pracovala v Katalánském národním divadle či v Institutu del Teatro v Barceloně. A zná velmi dobře i tamní nezávislé divadlo. Díky ní pražský festival navázal partnerství se slavným barcelonským divadlem Sala Beckett, které pečuje o nové drama. A to je dle zakladatelů festivalu také základním smyslem Tres Deseos: seznámit české diváky a divadelníky se současnými hrami psanými ve španělštině a katalánštině, jichž je na českých jevištích zatím jako příslovečného šafránu, iniciovat překlady a probudit chuť k jejich inscenování.

Ředitel divadla Sala Beckett Toni Casares a dramatik Carles Batlle se již v roce 2008 osobně zúčastnili Katalánského scénického čtení v Praze, na něž po letech festival navazuje a rozšiřuje se o další aktivity. Orientuje se nejen na české diváky a divadelníky, ale propojuje je s početnou místní španělskou a latinskoamerickou komunitou, a to nejen v hledišti, ale i na jevišti. Ve spolupráci s literární skupinou Luces de Bohemia, která v České republice působí již deset let pod vedením Eleny Buixaderas a Carly Mizzau, letos organizátoři uvedli i několik dvojjazyčných čtení.

Právě čtení ze čtyř u nás neznámých her byla centrem prvních dnů festivalového programu. Každý text z uvedené ochutnávky by se vyjímal v programu kamenných i nezávislých divadel. Ať už jde o Poslední hodinu ze života Stefana Zweiga od autora Antonia Tabarese, jež líčí fiktivní setkání slavného rakouského spisovatele Stefana Zweiga a jeho druhé, o pětadvacet let mladší ženy a spolupracovnice Lotte Altmann s nevítaným hostem. Do jejich domu v brazilském exilu přichází záhadný židovský uprchlík Fridman odpoledne 22. února 1942, tedy v okamžiku, kdy se oba loučí se životem. Daleko od domova neunesou tíhu nacistického ničení v Evropě. Autor Antonio Tabares pochází z Kanárských ostrovů a za tuto hru byl nominován na prestižní divadelní cenu XX Max v sezoně 2016/2017.

Nebo Archimédův zákon katalánského dramatika Josepa Marii Miróa, režisérem Adamem Pospíšilem a herci souboru Relikty hmyzu vtipně scénicky načrtnutý mezi kovovými skříňkami divadelní šatny, která připomínala spíš šatnu bazénu, v níž se ukázka ze hry odehrává. Trenér plavání Jordi během naučného kursu obejme a políbí plačící dítě, které se bojí vody a nechce si sundat kruh. Jeho lidsky pochopitelné, ale společensky nepřijatelné chování se obrátí proti němu. Najednou se stává podezřelým, obávaným, odsouzeníhodným. Začarovaný kruh rychlých odsouzení a předsudků není vůbec jednoduché přetnout.

Skutečně ohromující bylo nahlédnutí do světa mexického dramatika Alejandra Romána Baheny, jehož dvě hry Motýlí vytí a Perly sviním inscenovala Eva Salzmannová s Elenou Buixaderas a Carlou Mizzau. Eruptivní je nejen téma, na něž se dramatik v obou hrách soustředí, tedy násilí na ženách, ale i způsob, jakým o této závažné problematice vypráví. S bujnou obrazivostí a básnivostí líčí kruté zpovědi žen – dcery a matky žijící na skládce mršin na opuštěném pozemku na okraji města či dvou prostitutek zneužívaných na mexické hranici sexuálně i k pašování drog.

Vzhledem k tomu, že festival neměl příliš velkou podporu v grantových příspěvcích, dokázal s omezenými prostředky téměř nemožné. Třídenní festival zahrnul nejen scénická čtení, ale také koncert hudební skupiny Rumbalgia či projekci filmového dokumentu Ada na radnici. Víkendový program pak vyvrcholil českou premiérou dramatu Pokušení v režii Viktorie Čermákové. Toto drama, jehož autorem je katalánský autor Carles Batlle a které v roce 2008 vyšlo v překladu Evy Kadlečkové-Šaškové v edici Divadelního ústavu Současná hra, rozplétá tragické osudy náhodného setkání tří odlišných protagonistů. Guillema (Karel Heřmánek ml.), majitele starožitnictví, který nelegálně obchoduje s lidmi, Hassana (Jiří Štrébl), jenž v jeho domě hledá dávného přítele, a mladé marocké ilegálky Ajši (Sára Affašová). Hra měla v roce 2004 premiéru v Katalánském národním divadle. Byla přeložena do deseti jazyků a hrála se po celém světě, mimo jiné i ve vídeňském Burgtheateru.

Osobní účast mnohými cenami ověnčeného dramatika nekonformního rukopisu Alejandra Romána Baheny a celý – zatím skromný, ale žánrově bohatý – program jsou velkým příslibem pro příští festivalový ročník.

• Autor: Lucie Němečková
• Publikováno: 9. prosince 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Dívat se přes plot nestačí

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ