Tři billboardy skeptických nadějí
V britsko-americkém dramatu Tři billboardy kousek za Ebbingem se světoznámý, i u nás často uváděný, britský divadelník Martin McDonagh (nar. 1970) projevil také jako znamenitý filmař. Schémata konvenčních thrillerů prolomil už ve svém celovečerním debutu V Bruggách (2008) o dvou londýnských gangsterech, kteří se ukrývají v belgickém „skanzenu“ středověkých domů a vodních kanálů. V následující černé komedii Sedm psychopatů (2012) svou zálibu v bizarnostech překombinoval do koktejlu nespojitých ujetostí. Ve své novince – nedávno oceněné čtyřmi Zlatými glóby – rozehrál důmyslný, dojemný i mrazivě groteskní příběh o pastech jedné soukromé pomsty.
Empatický Tomáš (Jaroslav Plesl) a podivínský introvert Funés (Zdeněk Julina) ve snímku Miroslava Krobota Kvarteto FOTO FALCON a.s.
Hybatelkou děje je Mildred Hayesová, žena z fiktivního městečka v Missouri, jejíž dospívající dcera byla před časem znásilněna a zaživa upálena. Zoufalá hrdinka po měsících bezmoci sáhne k provokativnímu gestu: pronajme si nepoužívané billboardy a osočí na nich z nečinnosti náčelníka místní policie. Odstartuje tím řetěz akcí a protiakcí, v nichž spíš než o dopadení pachatele jde o důsledky nekontrolovaného vzteku, tristního nepochopení a zaťaté intolerance. Hněv plodí jen další hněv, zazní v klíčovém dialogu dramatu, v němž nikdo není stoprocentní slušňák ani nenapravitelný křivák.
Snímek tak trochu připomíná sarkastické příběhy o zpackaných zločinech od bratrů Coenových. Hlavní roli v něm famózně ztvárnila Frances McDormand – v soukromém životě manželka Joela Coena, jež se blýskla v jeho nezapomenutelném thrilleru Fargo (1996). Za roli těhotné policistky, která bezděčně vyřeší sérii nesmyslných mordů, tehdy získala Oscara. Kreací drsné Mildred, která se s nikým nepáře, mluví sprostě jako dlaždič a během své privátní války vypálí policejní stanici, si důrazně řekla o toho letošního. Je pro ni daleko jednodušší hodit Molotovův koktejl než plakat, podotkla herečka o své postavě, jež se potýká s nadcházejícím stářím, s nevraživostí sousedů i s ochromujícím žalem.
Autorův sarkastický „živočichopis“ je místy až drásavě deziluzivní – podobně jako v jeho hře Pan Polštář. Ve svém novém filmu si dovolil šokující zvrat připomínající Hitchcockovo Psycho: jeden z hlavních hrdinů zemře už v polovině vyprávění a skutečné drama začne až po jeho nečekaném zmizení z plátna. Snímek je panoptikem devastujících mindráků, brutálních křivd a obludných předsudků, přesto není samoúčelně krutý ani ostentativně bezvýchodný. Zpestřují ho skvělé dialogy, v nichž to občas zajiskří havlovským vtipem na téma vyprázdněnosti slov – třeba v absurdní debatě o rozdílech mezi „mučením negrů“ a „mučením Afroameričanů“. A nechybí mu ani víra v možnost odpuštění sebevětších svinstev…
Herci Frances McDormand a Peter Dinklage s dramatikem a režisérem Martinem McDonaghem při natáčení snímku Tři billboardy kousek za Ebbingem FOTO MERRICK MORTON
Jiný divadelník – český režisér a herec Miroslav Krobot (nar. 1951) – představil koncem listopadu svůj druhý celovečerní film Kvarteto, který rovněž vypráví o vykolejených vztazích. Dělá to zdrženlivěji a subtilněji než McDonaghovo efektní podobenství. V klíčové scéně přednášky pro seniory mluví psychoterapeutka Sylva (Lenka Krobotová) o souvislostech štěstí s pocitem sounáležitosti s blízkými. Celý film, na jehož scénáři se spolu s Krobotem podílel profesionální psycholog Lubomír Smékal, lze chápat jako zkoumání překážek a zádrhelů právě tohoto ušlechtilého principu.
Členové smyčcového kvarteta, již zkoušejí modernistický opus od Aloise Piňose, jsou společenstvím dost obskurním. Tvoří je rozmarná Simona (Bára Poláková) a její partner Robert (Lukáš Melnik) sužovaný svou lítostivou matkou (Jana Štěpánková) i vlastní nanicovatostí a žárlivostí. Jejich spoluhráči jsou empatický Tomáš (skvělý Jaroslav Plesl), který rád organizuje všelijaká povyražení, a jeho podivínský kamarád zvaný Funés (Zdeněk Julina), jenž se – na rozdíl od slavného francouzského komika – uzavírá do veřejné samoty a mlčení. Právě tento podivínský introvert, který se podle vlastních slov líp cítí v minulosti, však paradoxně zachrání kvarteto před rozpadem.
Krobotův druhý filmový počin pokládám díky jeho střízlivé drobnokresbě i neokázalému poselství za zdařilejší než jeho debut Díra u Hanušovic (2014), kde groteskní nadsázka dejvického ansámblu vesměs vyzněla jen jako křečovitá fraška a kde se moc nebylo čemu smát. Zásadní roli v mnohem jemnějším a oduševnělejším Kvartetu hrají exteriéry a interiéry Olomouce, včetně populární hospody Ponorka a magických prostor Arcidiecézního muzea. Tamější zrekonstruované sklepení s románskými základy jako by hrdiny svíralo ve strnulém bezčasí. Zároveň je ale inspiruje k tiché úctě vůči dějinám i k dráždivé performanci s nahými tanečnicemi.
Ani toto skeptické drama o zdánlivě bezcílném plahočení současných třicátníků nekončí beznadějně. V epilogu se kamera pomalu vzdaluje z liduprázdných „komnat“ během monumentálních tónů Piňosovy skladby. Z velebné hudby se tak definitivně stává další hlavní postava. Všechny aktéry spojuje a dává smysl jejich rozháraným existencím.
Krobotův pečlivě zrežírovaný a autenticky zahraný film – neprávem opomenutý českou kritikou (v nominacích na její výroční ceny vyhlašované poslední lednovou sobotu se objevila pouze Bára Poláková) – svědčí o autorově širokém tvůrčím záběru. Dokumentuje to i jeho čerstvá inscenace Honey, v níž se soubor Dejvického divadla propojil s ansámblem Cirku La Putyka. Tato féerie plná efektních převleků, akrobatických hrátek a nápaditých scénických proměn vypráví o podobných záležitostech jako Kvarteto, byť zcela odlišnými prostředky a úplně jinou formou. Její šestašedesátiletý režisér, který by mohl v klidu obměňovat vyzkoušené postupy, si tak zaslouží respekt za kreativitu i za odvahu smysluplně riskovat.
Tři billboardy kousek za Ebbingem (Three Billboards Outside Ebbing, Missouri). Režie, scénář Martin McDonagh, kamera Ben Davis, hudba Carter Burwell. USA 2017, 115 min.
Kvarteto. Scénář Miroslav Krobot, Lubomír Smékal, režie Miroslav Krobot, kamera Juraj Chlpík, hudba Matěj Kroupa. ČR 2017, 93 min.
Komentáře k článku: Tři billboardy skeptických nadějí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
