Divadelní noviny > Kritika

Tři tváře Švandy

Pražské Švandovo divadlo se během uměleckého vedení Martina Františáka, jenž se startem sezony 2019/2020 převzal otěže po Dodu Gombárovi, dynamicky proměňuje, kontinuálně probíhající koronavirové diskotéce navzdory. Charakteristickými znaky obrozeného převážně činoherního chrámu se stává stylová a tematická pestrost, postupně se rozšiřující okruh spolupracovníků a důraz kladený na kolektivní hereckou práci.

Nespornou výhodou v tvůrčím směřování Švandova divadla je existence dvou hracích prostorů v jednom domě – oba jsou často využívány synchronně, členové souboru tak mají vítanou možnost pravidelně střídat estetiku velkých gest s výrazovými prostředky typickými pro komorní činohru, což se pozitivně projevuje na jejich profesním vývoji a připravenosti komplexně plnit nejrůznější úkoly. V právě uplynulé polovině sezony zde na jeviště vstoupily hned tři pozoruhodné projekty, jež představují reprezentativní vizitku současné formy smíchovského hegemona. Pojďme je prozkoumat blíže!

Romantika

Již z primárního hlediska vlastních dispozic Švandovo divadlo nemůže a ani nechce zcela rezignovat na co nejširší diváckou otevřenost. Nutno říci, že až na řídké crazy úlitby, jako je například původní komedie z divadelního prostředí Smrt mu sluší, se tak děje s adekvátní péčí, jež je povrchních vábniček v podobě tisíckrát omletých titulů či přímočarého bulváru prosta. Místní dramaturgii se naopak setrvale daří přicházet s tituly, které i přes jistou přítulnost ve svém epicentru uchovávají hlubokou sociální rezonanci.

To je i případ ultimátní romantické klasiky Cyrano z Bergeracu, již z francouzského obstarožního originálu Edmonda Rostanda pro časy současné přebásnil renomovaný britský dramatik a zkušený adaptátor Martin Crimp. Jeho verze, která nepochybně již brzy zapustí kořeny i v dalších tuzemských divadlech (už se mimo jiné ujala na půdě brněnské JAMU a chystá se inscenace v Uherském Hradišti), sice pietně zachovává původní příběhovou kostru i ústřední milostný trojúhelník, sebevědomě je však infikuje řadou aktuálních motivů. Největší pozornost na sebe pochopitelně strhává formální pohrávání si s kulturou rapu, respektive slam poetry. Crimpovu přebásnění ovšem v pražské inscenaci tupí břit příliš tradiční a dosti líné pohybové aranže Martina Packa, jež mají blíže k muzikálu než k pouličním bitkám ostrých jazyků, akrobatických pohybů a suverénních gest.

Až na dílčí automatismy, spojené zejména s vulgárními výrazy, výborně funguje mluvný překlad Ester Žantovské, jenž v rukou titulního hrdiny ožívá coby zbraň i sugestivní krásy květ. Luboš Veselý na vrcholu svých dosavadních uměleckých sil se vůbec nepotřebuje dopovat plody frňákovníku, kontrast temperamentní bojovnosti s pochroumaným sebevědomím v mezilidských vztazích je magicky působivý i bez obřího šňupce v tváři. Skvostná jevištní mluva a uvědoměle pokorné nakládání s vlastním charizmatem zrodily výkon, jenž je adeptem mnoha cen i zdrojem bezprostřední divácké potěchy.

Vynikajícím protipólem gaskoňského barda je Natálie Řehořová v roli okouzlující Roxany. Crimpova adaptace původní preciózku obohatila o rysy moderní emancipované ženy, která neztrácí svou tvář ani v okamžicích vlastního ponížení. Finální prozření obou postav je katarzním momentem síly, jenž ve stylově příbuzné produkci v domácím kontextu teď nemá konkurenci. Během večera plného uvěřitelných emocí se do třetice blýskne Bohdana Pavlíková, jejíž kavárnice Leila je neokázale vyzpívanou studií lidské samoty ukryté v profesním úspěchu.

Martin Františák pod nátěrem tradiční romantické tragédie nalézá a přehledně jevištně artikuluje současnou komedii mravů. Výsledkem je upřímná pocta všem nevyléčitelným idealistům i reálnému předobrazu titulní postavy, jemuž vzdala scénografie hold v podobě symbolu klíčového motivu jeho tvorby – měsíce. Komorní slavnost moderního divadla a ideální příležitost pro rodinné mezigenerační slety. Není důvod nezavítat.

Politika

Příliš drahý jed je scénickou rekonstrukcí vraždy Alexandra Litviněnka. Britská dramatička Lucy Prebble vychází volně z knihy Luka Hardinga A Very Expensive Poison: The Definitive Story of the Murder of Litvinenko and Russia’s War with the West z roku 2016, kterou česky jen o rok později vydal CPress pod názvem Jed pro Litviněnka. Inscenace se evidentně nese na vlně zájmu o autentické lidské tragédie, v nichž měla prsty politická garnitura. Podobně jako v případě televizní minisérie Černobyl se v hledáčku tvůrců zjevují nekalé praktiky východního impéria.

Problém je ale v tom, že dramatický text nese stigma nežádoucí karikatury. Autorka si nevystačí se strohým rámcem jevištního dokumentu a soustavně se jej snaží překračovat pomocí nadsázky, která překypuje řadou očekávaných předsudečných klišé. Ruská inklinace k blyštivému nevkusu, hektolitry alkoholu i naivní důvěra k soudruhům ve zbrani jsou atributy, které již není potřeba více ventilovat.

Naštěstí uměřená režie Thomase Zielinského nijak netlačí na pilu pouťových atrakcí, ale naopak pozorně akcentuje vnitřní dramatičnost kaleidoskopicky strukturovaného celku. Černá, leč nečernobílá komedie podle skutečných událostí ve svém prazákladu nezapře stylistickou příbuznost s klasickými paranoidními thrillery Alfreda Hitchcocka a kromě hrátek s formálními postupy live cinema svou účinnost primárně opírá o pečlivě zvolené herecké obsazení. Kromě kmenových členů souboru Švandova divadla a osvědčených hostů, z nichž vyniká zejména civilní pyknikovství Martina Velikého v roli kriminalisty Hyatta, svou šanci zazářit v menších úlohách naplno využily i studentky DAMU Kristýna Jedličková a Simona Lewandowska.

Petr Lněnička pojal Alexandra Litviněnka trochu nepravděpodobně jako naivního jelimana, jenž příliš pozdě prohlédne vážnost situace, v níž se ocitl. V roli jeho manželky konečně dostala výraznější příležitost Anna Stropnická a bezezbytku ji zužitkovala. Její Marina je bytost jen domněle submisivní, utkaná z odvahy, pevné, leč nearogantní neústupnosti, odzbrojující skromnosti, vřelé oddanosti a lásky. Hrdinka všedních dnů, přesvědčivě interpretovaná pomocí enormní herecké koncentrace a nezpochybnitelné pečlivosti verbální i gestické. Zážitek. Vladimir Putin Roberta Jaškówa je zbytnělým reliktem bondovských záporáků ze šedesátých let a Tomáš Petřík coby oligarcha Berezovský opět čaruje atraktivní trojkombinací osobního charizmatu, hrozivé duševní temnoty a pobaveného nadhledu. Královskou perlou komplikovaného projektu je empatická dramaturgie Martiny Kinské, které se úspěšně podařilo eliminovat většinu úskalí nevyrovnané předlohy a vnitřně utříbit původně žánrově značně rozstřelený tvar směrem k divadlu, jež baví i pobolívá.

Aktivismus a erotika

Třetím dokladem širokého rozptylu spádů Švandova divadla dnešních dní budiž autorský projekt Muž vlastní penis, vagina vlastní ženu, jenž vznikl pro místní sklepní scénu v koprodukci se slovutnými Spitfire Company. Jak je pro tvorbu Miřenky Čechové a Petra Boháče typické, ohledává se téma ryze současné a kontroverzní, tentokrát šovinismus napříč gendery. Inscenaci stejně zábavnou jako zraňující velmi doporučuji pro návštěvu v páru jako vítanou výzvu k provětrání a následné konfrontaci vlastních postojů.

Po úvodních lehce úmorných vysvětlivkách, jež decentně evokují přednášky na (feministické?) „vyšší dívčí“, se naplno rozburácí nekorektní kabaret vášní i divokých proklamací. Výchozím bodem je život a dílo rakouského filozofa a spisovatele židovského původu Otty Weiningera. Nad osudem muže, který i přes svou nedlouhou životní pouť zásadním způsobem ovlivnil řadu respektovaných myslitelů, se rozehrává nejen múzická disputace, ale především na výsost inspirativní setkání činohry a fyzického divadla.

Členové souboru Švandova divadla Marie Štípková a Jan Grundman společně s hostujícím Jiřím Böhmem coby zástupci činoherních bašt vtipně neotesaným způsobem ztvárňují a zároveň prostřednictvím vlastních autentických promluv i sarkasticky komentují jednotlivé složky Weiningerovy složité osobnosti. Tanečníci Sabina Bočková a Lukas Blaha oduševněle zpřítomňují obecné principy pohlaví i zlomové okamžiky literátova osudu.

Proces, v němž kámen taje pod vlivem alternativy, je fascinující sledovat i přes povrchně buřičské žonglování se symboly falickými i vaginálními. Vespolně přínosná koexistence dvojice diametrálně odlišných tvůrčích vesmírů zrodila počin odvážný, vtahující a velice potřebný. Pomocí dobře vybraných komunikačních kódů, které se nezříkají otevřené apelativnosti či břitkého humoru a naštěstí ani zbůhdarma neexhibují s technickými obezličkami, se otevírá diskuse a rekognoskují divácké limity.

Je více než žádoucí bourat stylové bariéry ve prospěch podobných riskantních podniků, a to nikoli jen za účelem obohacení publika, stejně tak může jít o nedílnou součást vlastní umělecké hygieny. Per ardua ad astra, tedy přes překážky ke hvězdám! Inscenace Muž vlastní penis, vagina vlastní ženu je v tomto ohledu ideálním příkladem, a proto i jedním z mých kandidátů na inscenaci roku 2021.

Smíchove, záříš? Díky.

Švandovo divadlo na Smíchově, Praha – Edmond Rostand a Martin Crimp: Cyrano z Bergeracu. Překlad Ester Žantovská, režie Martin Františák, dramaturgie David Košťák, hudba Ivan Acher, scéna Pavla Kamanová, kostýmy Marek Cpin, hlasová poradkyně Regina Rázlová, pohybová spolupráce Martin Pacek. Premiéra 18. září 2021 ve Velkém sále (psáno z reprízy 20. září).

Švandovo divadlo na Smíchově, Praha – Lucy Prebble na motivy knihy Luka Hardinga: Příliš drahý jed. Překlad Ester Žantovská, režie a scéna Thomas Zielinski, dramaturgie Martina Kinská, kostýmy Andrea Králová, hudba Ivan Acher. Premiéra 6. listopadu 2021 ve Velkém sále.

Švandovo divadlo na Smíchově, Praha a Spitfire Company, Praha – Petr Boháč a kolektiv: Muž vlastní penis, vagina vlastní ženu. Režie Petr Boháč a Miřenka Čechová, dramaturgie Martina Kinská, scéna a kostýmy Lucia Škandíková, hudba Jan Kučera, light design Jiří Šmirk. Premiéra 27. listopadu 2021 ve Studiu.

• Autor: Petr KlariN Klár
• Publikováno: 26. ledna 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Tři tváře Švandy

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ