Divadelní noviny > Názory – Glosy
Třicet let poté – loutkové divadlo bez hranic
Vznikly na začátku devadesátých let jako jedny z prvních souborů nezávislých na „kamenných“ divadlech. Od té doby mnohé další soubory vznikly a zanikly – ale tyto tři jsou tu stále: Divadlo bratří Formanů, Divadlo Continuo a Buchty a loutky. Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi k výročí sametové revoluce připravilo výstavu fotografií z jejich projektů a všechny tři soubory v Divadle Karla Pippicha zahrály v rámci festivalu nezávislého (nejen) loutkového divadla nazvaného Bez drátů / Loutkové divadlo bez hranic. A hlavně: po více než dvaceti letech se Marek Bečka, Vítek Brukner, Pavel Štourač a Matěj Forman setkali u jednoho stolu, aby si poslechli, jak jejich tvorbu vidí Milan Klíma či Nina Malíková, aby si s nimi i s dalšími kritiky a historiky popovídali o bezbřehosti možností v devadesátkách, o rozbíjení konvencí i hledání nových, o potřebě komunikace. O tvrdohlavosti, umanutosti a silných ideálech, díky kterým „s tím ještě pořád nepraštili“. O touze po osvícených politicích, kteří by chápali, jak důležitá je kultura. Na první pohled se neřeklo nic až tak moc překvapivého, ale na všech bylo znát, jak důležitá taková zastavení jsou. A vlastně přece jen jedna překvapivá věc: nikdo neplakal, jak je těžké se dnes jako „nezávislý“ soubor protlouct. Možná i ve veskrze pozitivním náhledu na svět je tajemství třicetileté existence všech tří souborů.
Komentáře k článku: Třicet let poté – loutkové divadlo bez hranic
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
