Divadelní noviny > Paměti, záznamy a deníky
Trocha hronovské historie III.
Jak jsme hodnotili
Diskuse o představeních byly vždycky součástí Jiráskových Hronovů. Hned po prvé, když jsme zahráli jako Mladá scéna své představení jsem tak zažil podivuhodnou záležitost. Jeden z porotců tehdy vstal, prohlásil, že jsme ho dojali tak, že ztratil slova a nemůže mluvit a že nám proto zazpívá. A spustil jakousi lidovou písničku.
S kritikou jako s oborem mám jisté problémy… Jiráskův Hronov 2010. Foto Ivo Mičkal
Jinak ovšem na počátku mého porotcovského působení ty diskuse byly „masovou“ záležitostí, sešla se celá porota a všichni amatéři, kteří chtěli, a mluvilo se. Někdo z poroty byl přirozeně vždycky pověřen, aby ten rozhovor zahájil a potom se jednotlivě přidával, kdo chtěl. Jenže se stále více ukazovalo, že na těchto masových shromážděních není čas a prostor pro podrobnější analýzu, která by šla do hlubšího poznání a větších souvislostí. Přitom bylo stále patrnější, že to je zapotřebí, neboť s tím jak se na programu JH objevovaly stále komplikovanější studijní inscenace, byly nutné obšírnější a rozsáhlejší rozbory. A tak se začalo hledat nějaké rozčlenění. Nebylo snadné najít nějaký klíč, podle něhož by se tohle dělení provádělo. Pokud se pamatuji, jednou bylo odborné, tj. scházeli se k diskusi herci s herci, režiséři s režiséry atd. atd. Brzo se od toho upustilo a přišlo dělení podle krajů. Protože cílem bylo diskusi zkvalitnit, tak se začaly hledat i další reformy. Nastoupili do těchto klubů podle okresů a krajů moderátoři, což byli zkušení znalci nejen amatérského divadla, ale často i profesionálové nebo přinejmenším lidé zabývající se soustavně a systematicky divadlem, kteří měli tak říkajíc „předpřipravit“ diskusi. Před tím večer se účastnili zasedání poroty a pak měli problémy a otázky, které na něm zazněly, předložit plénu “svého klubu“ a až přijdeme my, porotci, tak nám sdělit k čemu se před naším příchodem došlo a my jsme jako ti moudří měli celou záležitost objasnit. Vzpomínám na tento způsob rozhovoru nerad; ostatně se dost brzo zjistilo, že to nevyhovuje nikomu. A tak se to zrušilo a padlo zásadní rozhodnutí: zůstanou zachovány dosavadní kluby, ale každý bude moci jít, kam chce. Brzo ovšem nastala jistá potíž: někteří porotci byli jako vedoucí těchto klubů oblíbeni, a proto měli své místnosti přeplněné, jiní měli prázdno. Pokusy řešit tuhle nesnáz vedly k podivnostem, jež byly směšné.
Poroty měla ovšem ještě jednu funkci: udělovaly ceny a jiná uznání jak kolektivům, tak jednotlivcům. Postupně se ale tato záležitost začala rozrůstat, jeden z významných funkcionářů – nikoliv divadelník, ale politik – dokonce mluvil o inflaci, takže se ceny začaly postupně omezovat a nakonec zmizely úplně. Ono to ovšem souviselo ještě s něčím velice závažným: jak se JH stal “divadelní žatvou“, bylo a je stále obtížnější najít taková kritéria, která by dovolovala jednotlivé inscenace srovnávat – a to pokud možno spravedlivě. A tak jsme byli rádi, že ceny zmizely.
Ale byly ještě další, neméně závažné, ne-li závažnější důvody. Pokud byl JH především a vlastně pouze činoherním festivalem, tak se dal chápat jako závěr soutěžního tažení souboru – od okresu přes kraj a někteří si možná ještě vzpomenou, že byly takzvané „mezikrajové“ přehlídky – a pak ta pouť skončila v Jiráskově hronovském divadle a mohla se inscenace nějak ocenit. Jenže postupně bylo jasné, že už to tak není.
Z vlastní porotcovské zkušenosti vím, že činohra postupně měla závěr jinde – kdysi na Třebíči, kde se dalo porovnávat – a pak nominovat či doporučit přední zástupce činohry na Jiráskův Hronov. Některé druhy amatérského divadla to však ani moc nechtějí. Třeba amatérské loutkové divadlo má svou Loutkářskou Chrudim a na JH se doma necítí. Pokusili jsme se po roce 1989 tomuto vývoji čelit takzvaným Problémovým klubem, kde jsme ani nechtěli rozebírat jednotlivé inscenace, ale spíše je zařazovat do celkových – nejen našich – divadelních tendencí a trendů. Někdy se nám to dařilo, jindy ne. Ale brzo bylo zřejmé, že vedle našich celosvětových souvislostí si amatéři přejí sami o představeních mluvit a vyslovovat se; vznikl další diskusní seminář.
Budu-li upřímný: zažil jsem forem diskusí na JH hodně, ale žádná není ideální a asi se ani najít nedá. Ale Jiráskův Hronov bez nich být nemůže. A nechce.
(Pokračování)
/Text vychází současně v denním Zpravodaji Jiráskova Hronova/
Komentáře k článku: Trocha hronovské historie III.
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
