Divadelní noviny > Paměti, záznamy a deníky

Trocha hronovské historie VII.

Činohra po moderně

Proč vstoupila amatérská činohra tak úspěšně do období divadla po moderně, má několik příčin. Ta první je v tom, že se normalizačnímu úsilí přes všechnu snahu nepodařilo amatérské divadlo tak podřídit oficiálně vyžadovaným trendům, jako se to povedlo v divadle profesionálním.

V amatérském hnutí zbyly jisté prostory, do nichž vstupovali tvořiví inteligentní lidé, kteří objevovali v amatérské aktivitě možnost vykonávat pro sebe i pro jiné něco, co má smysl. Příkladem přímo vzorovým může být manifest, jímž se jednoho dne ozvali mladí loutkáři, kteří odmítli praxi loutkového divadla, jež využívá divácké dětské konjunktury, aniž by se ohlíželo na kvalitu. Znal jsem dobře tuto tendenci v loutkovém divadle ze svých prvních vystoupení v porotě Loutkářské Chrudimi, kdy vzadu na verandě hotelu Slavia sedala početná skupina, jež odmítala jakékoliv novoty – zpočátku zvlášť silně přítomnost živého herce na jevišti. A teď se najednou ozvalo od té revoltující party důrazné prohlášení: Nemáme-li co říci, raději mlčme!

Že jde o to dělat činohru zajímavou tím, že něco zajímavého sděluje, to jsem pochopil, když jsem viděl v Úpici inscenaci Tylova Jana Husa, kterou v Malém divadle z Ústí nad Labem režíroval Rudolf Felzmann – bylo to představení o intelektuálovi, který hájí chytře a tvrdohlavě pravdu proti mocným. Bylo naprosto jasné, že tuto inscenaci nikdy patřičné dohlédací instituce nemohou pustit na JH.

Režisér Felzmann se ovšem v Hronově s ústeckým souborem představil jako přední režisér amatérské činohry po moderně ještě několikrát. V roce 1978 oslnil amatérské divadelníky režií Ibsenova Peer Gynta, kvůli níž jsem se málem rozešel se svou ženou Mirkou, protože jsem nechápal, jak se jí představení může líbit, když jde o dokonalou „ambaláž“ – tj. balení „pravého“ divadla pro veřejnou prezentaci. Však to také mnozí amatéři ocenili slovy, která jsem vždycky považoval za krajně problematická jako ocenění vskutku amatérské tvořivosti: Bylo to jako profesionální představení.

Odvážím se tvrdit, že jsme tehdy na amatéry dokonce nakládali více, než mohli unést, že jsme po nich chtěli něco, co dokázali uskutečnit jen někteří. Do dneška si to občas – vzpomenu-li si na některá hodnocení – vyčítám. Ale na druhé straně: Felzmannova Její Pastorkyňa z roku 1980, to byla činohra, již bych přál českému nejen amatérskému divadlu dnes i zítra ve velkém počtu! Stejně jako v Tylově Husovi obnažil Felzmann v replikách textu tematické jádro; v textu Husa šlo o rétoriku hájící správné a pravdivé přesvědčení, v Její pastorkyni se vynořilo ostře dramatické jádro viny a trestu za ctižádostivost – výborně navíc zahrané – jež mělo rozměr antické tragédie a blížilo se Janáčkově operní úpravě literární předlohy Preissové.

Jestliže jsem napsal, že bych přál českému amatérskému divadlu v současnosti i v budoucnosti takové inscenace, je to proto, že si myslím, že je to podoba činohry, která sluší amatérům. Není adaptací, o níž ještě bude řeč, která zcela posouvá podstatu textu někam jinam, což ovšem ne každý dokáže provést přijatelným způsobem a navíc dodat textu stejně silné téma jako jeho původní autor. Felzmann nikdy nepřesáhl svou dramaturgicko-režijní koncepcí autorův záměr, proto zůstal v inscenaci Peer Gynta u oslnivé ambaláže. Ale uměl znamenitě a tvořivě v tomto textu vyhledat jeho současné téma a všemi prostředky, jež má divadlo k dispozici, je rozvinout, podepřít, sdělit. Současné inscenace klasiky – zejména té naší realistické a ještě z vesnice – chtějí autorův text předělat, povýšit, posunout k složitým tématům. A přitom už české amatérské divadlo právě v tom údobí osmdesátých let, kdy stanulo na vrcholu, jehož nikdy před tím nedosáhlo, a obávám se, že tak hned nedosáhne, předvedlo názorně v ústeckých inscenacích, které režíroval Rudolf Felzmann, v čem je přitažlivost takto pojaté činohry.

(Pokračování)

/Text vychází současně v denním Zpravodaji Jiráskova Hronova/

• Autor: Jan Císař
• Publikováno: 7. srpna 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Trocha hronovské historie VII.

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ