Trochu jiná vzpomínka
V nekrolozích Milana Schulze bylo vzpomenuto jeho působení v Semaforu jako dramaturga (ve skutečnosti spíš tiskového referenta), byla připomenuta i jeho pozice televizního kritika v Literárních novinách a posléze v Literárních listech a především jeho role komentátora ve Svobodné Evropě, kde v roce 1989 tak trefně komentoval proslulý projev Milouše Jakeše, se všemi těmi bojlery a hodnými holkami, který pádně přirovnal k nechtěnému kabaretnímu vystoupení.
Milan Schulz, Karel Mareš a Jiří Suchý ve Vysokých Tatrách FOTO MILAN ENGLICH
Nu ano, Milan Schulz modernímu kabaretu rozuměl, málokdo si dnes ale pamatuje, že byl také spisovatelem, ve své době populárním a respektovaným. Jeho krátké povídky a říkadla patří k nejhravějším textům „malých forem“ šedesátých let minulého století, v nichž je obsažena skepse, ale i optimismus té doby. Jenom dvě citace z jeho sbírky Ptáče a vědma, s podtitulem Zabásně a napovídky, která vyšla v roce 1964:
Má rád kytky.
V pořádku.
A píše verše.
Což je rána.
Neb poetická zahrádka
je jím stále vzdělávána.
Tu roztokošně konvalinká,
tu zase s gladiolou mečí,
tu rozrůží ho levná šminka
a tulipandí zpovzdálečí,
však nezlije zahrádečku
a neudělá kosatečku.
Neplatí na něj žádná finta
a bez přestání hyacinthá.
A ještě jedna, divadelní:
Když vidím, jak si zvlčilé davy
šlapou po divadelních chodbách na vlastní hlavy,
jak rvou se k východům
(případně k jiným zá-i obchodům),
jak nešetří své svršky
a doslova si rozbíjejí přátelství,
volám všechny lidi příslušné profese:
BILETÁŘI, PROBOHA, SPOJTE SE!
Komentáře k článku: Trochu jiná vzpomínka
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
