Divadelní noviny > Názory – Glosy
Trója v pozlaceném rockovém kabátku
Bájná Helena Trójská je postava, kterou si do svého díla vypůjčil kdejaký dramatik. Zpracovat ale původní řecký mýtus o Trójské válce, která je vystavěna na epických bitvách a svárech bohů s lidským pokolením, je opravdovou výzvou. Jak se této výzvy zhostila Irina Andreeva (působící v Teatr Novogo Fronta) společně s libretistkou Pavlou Forest a hudebníkem Milanem Steigerwaldem, můžete vidět v inscenaci Trója holešovické RockOpery.
Trója. Foto: Soňa Šerá
Tvůrčí tým RockOpery respektoval původní příběh řeckého mýtu, přičemž v podstatě sledujeme příběh pastýře Parida (Honza Tláskal), který je donucen rozhodnut, komu ze tří bohyní (Afrodíté – Miroslava Časarová, Héra – Marie Steigerwaldová nebo Athéna – Veronika Martincová) dá jablko stanovující, která z těchto tří je nejkrásnější. Od té doby vedla jeho kroky zvolená Afrodíté – od setkání se svým znovunalezeným otcem Priamosem (Petr Opava), až po návštěvu Sparty, kde se setká s Helenou (Daniela Gildenlöw Langrová). Poté, co ji unese, začíná krvavá Trójská válka.
Trója. Foto: Soňa Šerá
Děj tohoto mýtu je komplexní a je nesporně těžké ho zachytit ve své celistvosti, jelikož obsahuje spoustou odkazů na jiné příběhy, postavy a události. Proto i tvůrci inscenace Trója předpokládají, že přichází divák poučený a znalý minimálně tohoto mýtu. Jednotlivé dějové sekvence jsou totiž zachyceny v jedné, maximálně dvou písních – a to ještě poměrně zkratkovitě.
Ačkoliv se jedná o rock operu, je třeba nenechat se ošálit samotným názvem. Divák je tak svědkem celé škály hudebních a především hlasových proměn od těch nejjemnějších, romantických, které zaznívají především v pasážích, kdy je Helena (Daniela Gildenlöw Langrová) s Paridem (Honza Tláskal), až po ty nejhrubější a nejtvrdší, pro které je vymezen prostor ve válečných vřavách či konfliktech.
Trója. Foto: Soňa Šerá
Jako v mnohých operách, i zde je spousta statických či decentně pohybových scén, které jsou ale dynamizovány právě ve válečných a bojových scénách (choreografie Irina Andreeva). V akčních scénách se pak prezentoval soubor věnující se historickému a scénickému šermu s názvem Burdýři, který si RockOpera přizvala ke spolupráci.
V inscenaci se vyskytuje velké množství postav, ve kterých je obtížné se orientovat. Jejich snadnější rozlišení usnadnilo okostýmování Laury Vlčkové, která každé postavě navrhla specifický kostým v antickém stylu doplněném o rockové prvky (vysoké šněrovací boty či potrhané kalhoty), čímž snoubí antickou něžnost s rockovou drsností.
Ačkoliv tento řecký mýtus vyžaduje rozsáhlý ansámbl, bez některých postav by se tato inscenace zcela jistě obešla. Jako příklad uveďme postavu Fauna (Matěj Kohout) a Nymfy (Dasha Filippskaya), kteří sice působí jako zpestřující prvek, ale ve finále jsou spíše zavádějící a pro děj nepotřebné. Stejně tak je matoucí postava bohyně lovu Artemis (Eva Urbanová), která se v rámci inscenace párkrát zjeví, ale její role zůstává tak nejasná jako její zjevování se. Je pochopitelné, že chce divadlo mediálně známé tváře jako je Eva Urbanová nebo Kamil Střihavka (ztvárňující postavu Agamemnóna) ukázat. Bohužel je to na úkor dalších talentů a místy i nabourávání logiky děje.
Trója. Foto: Soňa Šerá
Z hudebního hlediska ovšem nelze téměř nic vytknout. Až na drobné technické nedostatky je Trója hudebně vynikající autorskou rock verzí řeckého mýtu. Plusem je přítomnost živé kapely uprostřed jeviště, která je součástí minimalistické scénografie Jany Eichlerové. Ta spočívá v holém prostoru, kde jsou po stranách pouze dvě železné konstrukce působící jako dvě věže, na nichž se odehrávají některé z klíčových momentů inscenace. Mimo centrálně postavenou scénu mají ale herci prostor se pohybovat i po bočních cestičkách mezi diváky.
Trója je velkolepá show využívající nejmodernějších technologií, light designu, šermířů a kejklířů s ohněm, které dominuje výrazná a okázalá hudební složka v podání řady talentovaných umělců. Pod touto divokou a všemi barvami hrající slupkou je pak skryt nešťastný osud řeckého města, z jehož mýtu se RockOpera pokusila sfouknout prach a hodit přes něj pozlacenou rockerskou koženou bundu, přičemž z bájného mýtu sklouzla spíše ke scénickému koncertu, než k opeře.
///
RockOpera, Praha – Pavla Forest a Milan Steigerwald: Trója. Režie: Irina Andreeva, libreto: Pavla Forest, hudba: Milan Steigerwald, choreografie: Irina Andreeva, Zuzana Dovalová, Jakub Švec, asistentka režie: Eva Petráškoá, lighting design: Michal Slunečko, sound design: Marek Ženkl, grafika: Michaela Fišerová, projekce: Michaela Fišerová, Michal Klodner, kostýmy: Laura Vlčková, sborové aranžmá: Daniel Wunsch, orchestrální aranžmá: Richard Scheufler mladší, jevištní mistryně: Jana Eichlerová, media relations: Zdena Selingerová, Jiří Štraub, Tomáš Kopečný, marketing: Kamila Valová, inspicient: Luboš Vayhel. Hrají: Kamil Střihavka, Eva Urbanová, Jan Toužimský, Daniela Gildenlöw Langrová, Honza Tláskal, Pavla Forest, Petr Opava, Michaela Květenská, Miroslava Časarová, Marie Steigerwaldová, Veronika Martincová, Petr Stehlík, Helena Kubelková, Jiří Bubeník, Matěj Kohout, Dasha Filippskaya, Jana Jiroušková, Zuzana Dovalová, Johana Panenková, Josef Macek, Alexandra Šerá, Kateřina Jetmarová, Jakub Švec, Alessandro Canini, Letizia Penthesilea Fabbri, Frederico Colicio, Tadeáš Rock, Petr Novák, Viktor Artner, Timur Aidarbekov, Vladimír Sluka, Martin Zběžek, Barbora Eichlerová, Martin Holly Holandr, Jan Peš, Richard Scheufler, Richard Scheufler mladší a sbor rockové akademie. Premiéra 1. 9. 2020.
Komentáře k článku: Trója v pozlaceném rockovém kabátku
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
