Divadelní noviny > Kritika

Ty vole, to je Kubišová!

Životní realistka s image vamp a podmanivým hlubokým altem. Artpopová ikona protikomunistického odporu. Bohémská interpretka hymnické Modlitby pro Martu, která si po zákazu činnosti koupí za poslední honorář pračku, protože s miminem by se bez ní na Slapech neobešla. Mateřská pečující povaha klamající brýlemi intelektuálky. Interpretovat osobnost Marty Kubišové pravdivě a přitom nenáročným způsobem poplatným open air produkci je docela velká výzva.

Scenáristka a producentka Letní scény Musea Kampa Daniela Sodomová s režisérkou Adélou Laštovkovou Stodolovou nalezly východisko ve formátu typickém pro divadla malých forem z let šedesátých. V divadelní revue Marta se pokoušejí aktualizovat jejich poetiku včetně sofistikované komiky a zároveň se udržet v mantinelech divadelního mainstreamu. Pásmo výstupů, v nichž epizodní role ztvárňují členové herecké kapely pod vedením Igora Orozoviče (alternují Václav Kopta a Dominik Renč) alias Bobana Ondráčka, moderuje frontmanka a současně protagonistka vlastního příběhu. Na druhé premiéře vystoupila v titulní roli muzikálová herečka a zpěvačka Hana Holišová (alternuje s Berenikou Kohoutovou).

Po poctě mecenášce Medě Mládkové se jedná o další komiksový portrét k životnímu jubileu výjimečné Češky. Mapuje momenty a situace ze života Kubišové od pomaturitního zákazu vysokoškolského studia po vystoupení na balkoně Melantrichu v listopadu 1989. Scénář tentokrát nesvazuje limitující respekt vůči problematičtějším aspektům životopisu, protože ty snad ani neexistují.

Kubišová vždy protestovala proti budování vlastního mýtu, což autorky inscenace respektují. Potírají hrdinský patos, který při retrospektivě z dnešního pohledu čiší i z písňových melodií a textů, v nichž by je člověk původně nehledal. Budoucí význam morální autority predikují úvodními citáty z Izajáše Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, (…). Kdo spravedlivým upírají spravedlnost – a to je vlastně vše.

Už mezi ně se mísí projevy lidsky prosté. Na jeviště přichází ztrémovaná nenápadná Marta, aby natočila zpěvy do Feničova předrevolučního filmu Zvláštní bytosti, a omlouvá se, že dvacet let nezpívala. Bezprostřední výkřik z ansámblu hudebníků Ty vole, to je Kubišová! rezonuje respektem a bázní téměř posvátnými. Otázka, na niž se bude hledat odpověď v dalším dění, zní, co vyvolává onu bázeň. Hluboká úcta vůči „zvláštní bytosti“, nebo panický děs z politického průšvihu? Odpovědí bude v závěru Marta bez modlitby, Marta z textu Pavla Vrby, stojící tu pevně „s tváří neměnnou“ (zde), Marta vyvolávající respekt a budící bázeň stabilitou postojů a názorů.

Kdo zná filmový dokument režisérky Olgy Sommerové Magický hlas rebelky a portrét od režiséra Jana Němce z cyklu GENUS, může být zklamán ilustrativním dějem bez delších ponorů do emocionálních hloubek postav. V první polovině produkce to kompenzují narážky pro zasvěcené, zabalené do slovních a obrazových metafor, které navzdory vizuální působivosti obsahují groteskní nadsázku.

Stodolová má pro nonverbální vyjadřování cit a umí dvojí linii interpretace vcelku obratně vybalancovat. Paradoxy doby demonstruje na všech frontách. Například v manželství Kubišové s Němcem (Petr Stach, alternuje Jan Meduna) reflektuje fúzi popových hvězd s českou filmařskou novou vlnou. A nezůstává přitom jen u kontrastu mezi geniálním bohémem a racionálně uvažující „obyčejnou holkou“. V pasáži o démonické přitažlivosti zpěvačky dělají křoví hudebníci s hořícími loučemi a vokály Halelujá z klipu o biblické Magdaléně. Z Němcova vysoce stylizovaného písňového recitálu Proudy lásku odnesou se cituje také při svatebním obřadu, kdy se Kubišová za pomoci kolegů „plaví“ sem a tam po torzu potoka uprostřed hlediště.

Charakteristika skrze filmové role nemine ani klukovsky bezstarostného Václava Neckáře (Denis Šafařík, alternuje Jan Cina). V reflexi srpna 1968 je stylizován do postavy dětské oběti okupantů a v následující chvíli vytahují jeho bezvládné tělo z vody v póze „umučeného“ prince z Šíleně smutné princezny. K bandě muzikantů přirozeně pasují lehce sexistické narážky. Třeba na psí oddanost vůči vášnivé pejskařce, která utáhne na piškotek voříška i šampiona. Smečku na vodítkách ovšem představují – s patřičným entuziasmem – sami herci.

Když jsem v souvislosti se scénářem zmínila respekt k přání zpěvačky nenechat se oslavovat, nesmím opomenout ani respekt tvůrkyň tohoto divadelního recitálu k jedinečnosti režimem umlčené zpěvačky. Ačkoli výrazný vizuál a charakteristické líčení Kubišové láká k vytvoření muzikálové imitace, autorky se tendenci sklouzávat k plagiátu vyhýbají. Z repertoáru Kubišové citují pouze vybrané úryvky, které plynule navazují na repliky a do kontextu přirozeně zapadají. Holišová nastupuje suverénně do každé polohy a v hloubkách zní autenticky. U některých pasáží by sice člověk snesl té „iluze“ o trochu víc, ale jakmile zpěvačka nebo kdokoli z ansámblu vybočí z naposlouchaného modelu, člověk s povděkem kvituje zvolenou míru nápodoby. Ostatně jak poznamenal kdosi z diváků, Marta je prostě jen jedna.

Typově má ke své předloze nejblíže představitel Vaška Denis Šafařík. Ani on se ale nesnaží napodobovat Neckářův hlas, o představitelích Heleny (Zuzana Stavná, alternuje Sara Sandeva) nebo Gotta (Vojtěch Havelka, alternuje Kryštof Mende) nemluvě. Postavy jsou modelovány především pózami a dikcí, což společně s přiznanou formou divadla na divadle brání jakémukoli karikování.

Jestliže si tvůrkyně kladly za cíl oslovit i náročnější publikum, v první části inscenace se to v mnohém povedlo. Nápad postavit doprovodnou kapelu z herců otevřel cestu k nejrůznějším hudebně-pěveckým vtípkům. Za zmínku stojí nepřímý dialog Marty s „Pilarkou“ Marie Štípkové (alternuje Barbora Kubátová), která reaguje refrénem Montiho čardáše.

Bohužel, snaha o osobitý formát troskotá s přechodem do vážnějších a intimnějších činoherních pasáží. Režie si vypomáhá různými klišé, jako je názorná demonstrace potratu trháním údů panenkám. Komická poloha estébácké sledovačky funguje pouze do té míry, pokud se netýká druhého manžela Kubišové a spolupracovníka StB Moravce (Daniel Šváb, alternuje Pavel Neškudla). Nadsázkou zajiskří snad jen hudební číslo chartistů na pivní lahve. Nejzajímavější mi přišla narážka ne genezi textu Modlitby, do níž Petr Rada původně vsadil motiv z Komenského Kšaftu Věřím i já v Bohu, že po přejití vichřic hněvu… Slyšet Holišovou zpívat úryvek v podání tolik podobném projevu původní interpretky byl pro mne fascinující, byť letmý dotek historie.

Letní scéna Musea Kampa, Praha – Daniela Sodomová: Marta. Režie Adéla Laštovková Stodolová, dramaturgie Jana Slouková, scéna Jaroslav Wertig, kostýmy David Janošek, hudba Petr Zeman, choreografie Linda Rančáková. Premiéra 9. června 2022 (psáno z druhé premiéry 12. června).

• Autor: Veronika Boušová
• Publikováno: 26. června 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Ty vole, to je Kubišová!

1. Světlana Špačková

   

   Dobrý den,
   hezky napsáno, jen máte špatný popisek u fota Golden Kids…:(.
   Zdravím, Světlana Špačková

   28.06.2022 (0.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Vladimír Hulec

   

   Opraveno. Omlouvám se.
   Díky parukám a nalíčení si jsou obě představitelky Kubišové i Vondráčkové velmi podobné a při zavěšování jsem se spolehl na popisku fotografie, již jsme použili. Ani nyní – po změně jména herečky – si nejsem jistý. Je to dobře? Nebo je snad mýlka v představiteli Neckáře?
   🙂

   28.06.2022 (0.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Michal Zahálka

     

     Ano,
     mýlka byla v představiteli Neckáře (je to Denis). 🙂

     28.06.2022 (14.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

3. Vladimír Hulec

   

   Aj,
   vopravil jsem.
   Tak nyní je to snad dobře… Nebo furt ne?!
   :-/

   28.06.2022 (15.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ