Týden s Bergmanem
Podkrovní sál Kolowratského paláce čtyři roky poté, co jej opustilo Národní divadlo, ožil divadlem. Rodina Kolowrat-Krakowských společně s DAMU, Velvyslanectvím Švédska, Skandinávským domem, Českým rozhlasem a dalšími sponzorovala Bergmanovský divadelní týden. Štěpán Pácl ho uskutečnil se svými studenty v rámci celoročního projektu Bergman 100, oslavujícího stoleté výročí slavného filmaře. Připravili a vždy dvakrát odehráli dvě bergmanovské inscenace pod hlavičkou studentského souboru Činohra 16:20.
Jiří Suchý z Tábora hraje v inscenaci Ze života loutek frustrovaného manžela, který touží zavraždit vlastní ženu FOTO ARCHIV FESTIVALU
Inscenaci jednoho z raných Bergmanových scénářů Léto s Monikou vytvořila studentka režie Aminata Keita (na scénáři se s ní podílel Jaroslav Jurečka) se studenty herectví. Několik starších postav ztvárnili Gabriela Mikulková a Petr Kubes. Oproti romantickému filmu režisérka stvořila poměrně hrubozrnnou komedii, v níž ironizovala mladickou naivitu hlavní hrdinky – Jessica Bechyňová ji za častého smíchu publika předvedla jako přisprostlou pubertální holku. Z Bergmanova scénáře se stal příběh prohnané zlatokopky, která zničí život naivního kluka Harryho, zahrál ho Michael Goldschmid s adekvátně přitroublým výrazem.
Do inscenace Ze života loutek obsadil Štěpán Pácl další dva studenty a do hlavní role Petra, frustrovaného manžela, jenž touží zavraždit vlastní ženu, Jiřího Suchého z Tábora. Příběh je rekonstrukcí událostí, ke kterým došlo, od začátku se ví, že Petr nezabil svou ženu, nýbrž náhodnou prostitutku a poté s ní provozoval anální styk. Inscenace stejně jako film končí stanovením pacientovy diagnózy, která vlastně celý příběh bagatelizuje, když v duchu freudovské psychoanalýzy vysvětluje Petrův zkrat latentní homosexualitou.
Jak už to však v psychoanalýze i Bergmanových filmech bývá, problém je mnohem hlubší a nastoluje otázku, zda není člověk pouhou loutkou vlastního podvědomí. V Páclově režii vyniká kontrast mezi racionálně uspořádaným světem a rozporuplnou lidskou duší, zmítanou pudy a emocemi, kterou nelze vměstnat do jasně uchopitelných zákonů. Kontrast vystupuje nejlépe v Petrově monologu, v němž Suchý bravurně střídal polohu byznysmena plnou ekonomických propočtů s citlivým vhledem do vlastní trpící duše. Zuzana Černá, drobná dívka s dlouhými vlnitými vlasy, nepůsobí na první pohled jako dominantní žena ovládající svého muže. Ale nenápadné tiché násilí, které herečka s perfektní artikulací vložila do jednání Kateřiny, je mnohem nebezpečnější a na jevišti účinnější.
Hluboký bergmanovský divadelní zážitek, který Pácl popřál divákům, se tedy dostavil až na podruhé. Bergmanovu dramatickou a literární tvorbu připomněli tvůrci festivalu také nonstop čtením jeho her, povídek a memoárů a řadou besed a seminářů. Ředitel Nadace Ingmara Bergmana Jan Holmberg představil první ucelenou monografii o Bergmanově literárním díle a dvorní překladatel severského tvůrce Zbyněk Černík pokřtil knihu dosud nevydaných Bergmanových filmových povídek. Skandinavistka a teatroložka Kateřina Stehlíková přiblížila Bergmanovu režijní tvorbu v různých evropských divadlech.
Komentáře k článku: Týden s Bergmanem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
