Tygr, Letí a studenti na nádraží
Netřeba zdůrazňovat, že rozžít Nákladové nádraží Žižkov (postaveno 1936, běžný provoz ukončen 2002) uměleckými aktivitami, je dobré a vhodné. I když různé varianty site-specific v historických průmyslových objektech už nejsou žádnou novinkou ani v rámci české scény, stále to není okoukané, stále to funguje. Ke konci května se zde odehrály dva pozoruhodné inscenační pokusy. Divadelní soubor Tygr v tísni ve spolupráci s Divadlem Letí připravil speciálně pro tyto prostory inscenaci Horváth na nádraží – Soudný den v režii a dramaturgii Ivo Kristiána Kubáta a Marie Novákové a studenti režie a dramaturgie 2. ročníku Divadelní tvorby v netradičních prostorech KALD AMU pod pedagogickým vedením I. K. Kubáta a Matěje Samce adaptovali a inscenovali tři povídky Raye Bradburyho s hereckými „hosty“.
Rozžít Nákladové nádraží Žižkov… FOTO TŘEŠEŇ ZE SADU
V prvním případě tvůrci avizovali, že jde o činoherní divadlo v nedivadelním prostředí. Asi se tak chtěli vymezit vůči svému jinému projektu Golem inscenovanému v opuštěném domě na pražské Štvanici, jež byl považován za typický příklad site-specific. Zde jde skutečně o „pravidelnou“ hru Ödöna von Horvátha Soudný den, sice dramaturgicky upravenou, nikoliv však příliš předělanou. Vyznění inscenace je ovšem na Nákladovém nádraží Žižkov velmi závislé. Bez něj by to rozhodně nebylo ono. Prostředí svými specifiky vychází hercům vstříc.
Samotná osobnost německy píšícího dramatika pestrého národnostního původu, jenž se narodil v chorvatské části Rakouska-Uherska do maďarsko-německé rodiny (mezi jeho předky byli údajně i Češi) a zemřel v Paříži na útěku před nacismem úderem padající větve stromu, se k nádraží hodí. Hodí se k němu i rozmanitý herecký soubor sestávající ze zkušených bardů jakou jsou Miloslav Mejzlík a Natalia Drabiščáková a převážně velmi mladých herců na různém stupni začátečnictví. Mezi nimi si počínali zvláště talentovaně Anna Kratochvílová jako živelně dívčí přímočará Anna, Matěj Nechvátal jako přednosta stanice Tomáš Hudetz – prkenně strohý a bolestně narážející na hranice svého životního programu i Milan Peroutka v naplno využité epizodní roli četníka, postiženého dojemně náruživým pěveckým exhibicionismem s podtextem smutku. Herecký styl „každý pes jiná ves“, udržovaný v chodu celkem bystrým tempem, který by na „normální“ scéně působil jako prohřešek, zde vytváří příhodný nádražní „průvan“ a „mezinárodní“ atmosféru. V první části probíhá chaotické dění v nádražní restauraci, situované do přízemí provozní budovy. Po náhodném leč osudovém polibku Anny a přednosty stanice, jež způsobí srážku vlaku a odstartuje řetězec tragických událostí, se diváci přemístí do exteriéru na první nádražní rampu a sledují v zarostlém kolejišti a na protilehlé rampě tklivé dozvuky pohromy, jež rozčeřila vody obyčejného maloměsta. Osamocenost jednotlivých postav vynořujících se na různých místech ze tmy působí v tomto prostředí téměř hmatatelně a nebývale autenticky. – I když je inscenace více slibná a příjemná než dokonalá, přináší sem na nádraží vůni čerstvosti a neopakovatelný divadelní zážitek.
Inscenace Soudný den je více slibná a příjemná než dokonalá, přináší však na nádraží vůni čerstvosti a neopakovatelný divadelní zážitek. FOTO TŘEŠEŇ ZE SADU
To se bohužel nedá tak zcela říct o inscenaci studentů KALD AMU, kteří tři epizody z bradburyovského retro scifi světa umístili na konec kolejiště, kde diváci sledovali děj ze spojovací lávky opatřené ochranným drátěným pletivem jako z klece. Není sice úplně fér veřejně kritizovat klauzurní práce, studenti však přece jen předhodili svou kůži trhu, neboť produkce byla přístupná veřejnosti. Tak tedy stručně – adepti režie a zvláště dramaturgie se mají ještě hodně co učit. Ani jedna povídka nebyla předvedena tak, aby byl srozumitelný základní děj, a ten je u Bradburyho přece jen, přes všechnu symboliku a zachycení privátních vztahů ve vesmírných dimenzích, důležitý. (Na něm je někdy právě ta symbolika závislá.) První (Zpívám o tobě – variace na povídku Divočina) a především druhou povídku (Astronaut) zachraňovaly herecké výkony, jež bylo možné vstřícně, se zájmem vnímat. Herci svým nasazením, které umějí korigovat a variovat, dovedli vytvořit alespoň základ nějakého dramatického obsahu. Třetí povídka (Burácení hromu) o morální odpovědnosti při putovní v čase se však celá propadla do jakési vojenské posunčiny a její původní poselství se vytratilo ve tmě. Snad to příště vyjde lépe. Neboť i tito studenti a jejich spolupracovníci, i když ne s právě zářným výsledkem, přispěli svým dílem k odpovědi na otázku, zda se má hrát na Nákladovém nádraží Žižkov divadlo. Odpověď zní jednoznačně ano.
Tygr v tísni a Divadlo Letí – Ödön von Horváth: Horváth na nádraží – Soudný den. Režie a dramaturgie Ivo Kristián Kubák a Marie Nováková, překlad Jarmila Hrubešová, asistent režie a dramaturgie Tomáš Loužný, scéna a kostýmy Dorota Březinová, hudba DJ Myko. Premiéra 22. května 2014 na Nákladovém nádraží Žižkov 22. 5.
Studenti režie a dramaturgie 2. ročníku Divadelní tvorby v netradičních prostorech Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU – Ray Bradbury: 3x Bradbury. Koncept Lukáš Brychta, Heidi Hornáčková, scénografie Anička Hrušková (Zpívám o tobě), Petr Vítek, Lukáš Brychta (Astronaut), Heidi Hornáčková, Petr Vítek, Kateřina Zemene (Burácení hromu), pedagogické vedení Ivo Kristián Kubák, Matěj Samec. Premiéra 26. května 2014 na Nákladovém nádraží Žižkov.
Komentáře k článku: Tygr, Letí a studenti na nádraží
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
