Uhde píše Levínskému
Ahoj, René,
vrátil jsem se z Plzně plný dojmů z letošního Mezinárodního festivalu DIVADLO, a tak na Tebe musím vyklopit aspoň některé z nich. Berlínská Schaubühne předvedla Ibsenova Nepřítele lidu v režii Thomase Ostermeiera. Velké občanské téma se rozpadlo na dvě nesourodé části: na původní klasikovo drama doktora Stockmanna, kterého nenapadlo, že by jeho ověřené a zveřejněné zjištění zhoubnosti vody v místních lázních mohlo narazit na odpor bratra-starosty a ostatních měšťanů, a čeká dokonce oslavu své iniciativy, a na příběh stejnojmenného hrdiny z roku 2012, jenž opustil konkrétní okolnosti pobuřujícího případu a odsoudil celý současný společenský systém jako otrávený a zhoubný. Jeho představitele by vyhubil, kdyby mohl. Všichni zúčastnění s výjimkou manželky ho tudíž označí za rudého fašistu. Obecenstvo je poté vyzváno, aby se vyjádřilo. V Berlíně prý se vášniví diskutéři nakonec porvali. Pro mě to je nikoli důkaz přesvědčivosti politicky angažovaného divadla, nýbrž jeho schopnosti manipulovat s diváky nejméně tak účinně jako manipuluje establishment s občany.
Mocně na mě naopak zapůsobila varšavská inscenace nazvaná (A)pollonia: svět zachrání ten, kdo zachrání jeden lidský život. O tomto díle, které podle mě moudře opustilo mesianistickou představu všenápravy, jsem se rozepsal v Divadelkách na jiném místě. Myslím, že by ses v obojím hodnocení se mnou ztotožnil a že bys pochopil i můj hněv nad představením libereckého Naivního divadla, které se tentokrát v rozporu se svou znamenitou tradicí rozhodlo vyprávět dětem o tom, jak pracně a vynalézavě, zkrátka po česku, obchází muzikantská parta svého špatně zvoleného vedoucího, místo aby uznala svůj omyl a přátelsky ho přiměla k rezignaci. Prý se ten sebestředný tlučhuba polepší. Kdo nevěří, ať tam běží.
Festival byl přesto výborný. Přinesl výrazná jevištní díla, která vzbudila nejrůznější ohlasy, přičemž přiznávám, že ty mé byly převážně v menšině. O žádné inscenaci však nemohu říct, že by na festival nepatřila. Škoda, žes nemohl být při tom a že jsme si o tom nemohli promluvit na místě.
Po návratu z Plzně mě čekalo domácí mikrodrama. Devatenáctiletý kamarád šestnáctileté gymnazistky, kterou jsem vyženil, prohodil jen tak mimochodem, že současnou imigrantskou krizi by prý nejlíp vyřešil Adolf Hitler. Četls o výsledku ankety časopisu Týden, kde se podobně vyslovilo jedenapadesát procent respondentů? Ale když mi to moudro zaznělo ve vlastní domácnosti, byl to silnější zážitek. Původce se nakonec omluvil. Prý tak mluvil jen proto, aby přítelkyni popíchl. Bojím se však, že omluvou reagoval dodatečně na dospělé členy rodiny a lekl se, jak špatný dojem udělal. Co si skutečně myslí, nevím.
Neumím zapřít disidenta. Chápu, že příliv přistěhovalců z nejrůznějšího etnického a kulturního zázemí představuje vážný problém a vyžaduje praktické kroky velmi náročné a těžké, ale postrádám hlas některého z politiků, který by připomněl, že Česká republika podepsala mezinárodní dohodu o tom, že kdo se cítí ve svém státě ohrožen na životě, má právo žádat v některé ze signatářských zemí o azyl – a má jej dostat.
Jak se na to dívají lidé ve Tvém německém a českém okolí? Mluví o tom?
O naší hře jen stručně: líbí se mi Tvůj nápad, že by v místnosti, kde se vše odehraje, promlouvalo rádio vysílající přenos z mistrovství světa, kde to pro brazilské „kanárky“ nedopadlo dobře a byla z toho národní tragédie. Tragédie a svět by se do hry měly dostat.
Srdečně
Milan
Milan Uhde. FOTO MICHAL SVÁČEK
Komentáře k článku: Uhde píše Levínskému
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
