Uhde píše Levínskému
Ahoj, René,
nevím, zda je dobré, že jsem Tě strhl k politickým úvahám, ale jsem na mou duši rád, že Ti stejně jako mně imponuje Petr Uhl. Rád mu přepošlu Tvůj pozdrav. Jeho adresu mám. Donedávna mi z ní posílal své politické komentáře, teď se však odmlčel. Vím, že vážně stoná, ale doufám, že odmlčení je dočasné.
Přitom se doznávám, že s většinou jeho komentářů nesouhlasím. Nepokládám to však za důležité. Víc než shody v politických názorech si obecně vážím lidských kvalit. Jejich vztah k politické orientaci člověka se mi totiž zdá hodně volný, ba přímo nezávislý. Nesouhlasím s Tebou jen v tom, že by muž Uhlova rodu byl dobrým kandidátem na prezidenta. Uhlovo místo je na křídle, nikoli ve středu, odkud by měl podle mě prezident pocházet. Ne že bych prezidentovi přál prostřední pohled na věci tohoto světa, ale sdílím mínění, že by i při vyhraněném postoji měl být schopen občany spojovat, to jest porozumět jim a nazírat věci z nadhledu. Myslím, že by se Petr Uhl, jak ho znám, o nadhled pokoušel marně a že by se, tuším, o to pokoušet dokonce odmítl. Vždyť by se tím vzdával nejosobitějšího rysu svého talentu: odhodlání být tvrdým zastáncem své pravdy, i když s ní narazí na velký, dokonce většinový odpor.
S chutí jsem si přečetl Tvé vyznání, jak by ses dal koupit a jak bys k tomu byl ochoten i dnes, ovšem za horentní částku. Protože Ti ji dosud vinou špatné pověsti prodejného nikdo nenabídl, nenabídne Ti ji ani napříště – a máš o charakter postaráno.
Připomíná mi to historii známého a výborného fotografa, který se často objevoval na našich disidentských setkáních a fotil nás. Byli jsme si téměř jisti, že o jeho účasti ví Státní bezpečnost a že soudruhy na požádání informuje o tom, co viděl a slyšel. Jenže když se jeden z nás vydal do Pardubic, aby si prohlédl tajné policejní záznamy, našel ve svém fasciklu mimo jiné fotografovo vyjádření k návrhu spolupráce: prý je si vědom toho, že jako notorický alkoholik vyžvaní všechno, co ví i neví, a proto si myslí, že se ke spolupráci nehodí. Záznam potvrdil, že o tom vyslýchající orgán smýšlel stejně.
Chci říct, že nevěřím, že bys byl zkorumpovatelný, ani kdyby Ti za to uštědřili tolik, o kolik bys požádal. Člověk většinou nemůže spolehlivě předvídat, jak se zachová v určité mezní situaci, dokud si ji doslovně neprožije. Zato mám pochopení pro režiséra Klusáka, že pana Babiše ve svém filmu Matrix AB nezobrazil jako ztělesněné zlo. To přece dramatik nemůže.
Nad jedním českým televizním seriálem zobrazujícím Klementa Gottwalda jako lumpa ze čtvrté cenové skupiny jsem si zkoušel představit, jak bych zločinného poúnorového československého prezidenta portrétoval já. Především bych se do toho nikdy nepustil, momentálně ne už proto, že pořád čekám na první výstup naší společné hry, který sis vyhradil pro sebe, ale přesto mě napadlo, jak bych na to asi šel. Zpracoval bych příběh nemanželského synka, kterého matka spolu s nevlastním otcem vypravili jako snad čtrnáctiletého do Vídně, zřejmě aby se ho zbavili. Nepoučili ho, co naň ve velkém městě té doby číhá. Chytil syfilis, a tím byl při tehdejší úrovni léčby doživotně handicapován, nejen pokud jde o výběr partnerky, ale i pokud jde o další stránky života, a to nikoli pouze soukromého. Ano, snažil bych se vidět v něm zbloudilce a postiženého nešťastníka.
To mi však nebrání od srdce se smát staré anekdotě, která vypráví o tom, jak v jedné židovské vsi odsoudili k smrti a oběsili místního loupežného vraha. Potíž nastala s pohřbem. V obci totiž ctili pradávný obyčej, že někdo při takové příležitosti řekne o mrtvém něco pěkného. Problém vyřešil rabín. Pronesl nad mrtvým tato slova: „Visí pěkně.“
Srdečně Tvůj
Milan
Komentáře k článku: Uhde píše Levínskému
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Petr Uhl
Milý pane Uhde,
konečně jsem se dostal k tomu, že jsem si (elektronicky staženo) přečetl v č.21 Divadelních novin dopis pana Levínského, jehož osobně asi neznám, a také Vaši odpověď v č.22. Prosím jen, abyste mu mou adresu [email protected] poslal i s pěkným pozdravením jeho panu otci, jenž si na mne vlídně vzpomněl. K Vaší korespondenci jen poznamenám, že skutečně bych odmítl kandidovat na funkci prezidenta republiky, neb ji považuju za škodlivou, a to obecně, a v současném personálním obsazení dokonce za velmi škodlivou. Před třemi roky, před operací rakovinného nádoru na jícnu (která mě pak, jakkoli byla úspěšná, dost vyřadila z běžného života) se konaly prezidentské volby. Byl jsem tehdy v chemoterapii, ale nechal jsem se na kolečkovém křesle dovést do nedaleké školy, kde se konaly volby, a tam jsem dal hlas Karlu Schwarzenberkovi (jehož pro jeho proamerickou geopolitickou volbu i pro jeho přílišné tolerování kapitalismu politicky dost nesnáším, ale lidsky ho mám rád), jen abych aspoň jedním hlasem oslabil Miloše Zemana. Trochu jsem Zemana znal, byl jsem zmocněncem jeho vlády (zmocněncem pro lidská práva 1998 – 2001), a od té doby se to vše zhrošilo. Měl jsem pravdu, Zeman je skutečným neštěstím této země.
Srdečně Vás zdraví Petr Uhl, 29. prosince 2015
29.12.2015 (16.14), , Trvalý odkaz komentáře,