Uhde píše Levínskému
Ahoj, René,
díky za inspirativní dopis. Obdivuju Tvůj nadhled, se kterým pokládáš Fortinbrase s kulometem a teroristu Verchovenského za roztomilé. To neumím. Vybavuju si při té příležitosti, že mě v recenzi mých knižních vzpomínek označil Jiří Peňás za suchara. Vnucuje se mi jedna ze dvou možných odpovědí na jeho hodnocení, totiž že měl pravdu.
Pochytil jsem to od Ludvíka Vaculíka: měl na některé věci dva názory, a to protichůdné. Zaujal mě proto Tvůj popis „soutěživých“ diskusí, při kterých jeden z obou diskutérů určil téma, ale postoj „ano“, či „ne“ volil jeho protějšek. Vzdáleně mi to připomnělo předsokratovské filosofy, kteří nabízeli obecenstvu, že budou na objednávku odůvodněně zastávat k danému předmětu vztah kladný, nebo záporný. Je to i tak trochu divadelní metoda: jeviště se kromě ambivalentních myšlenek zabývá city složenými dokonce z protikladných prvků. Sokrates však prý své předchůdce jednoznačně překonal. Tak nám to jako studentům ve svých čteních z dějin lidského myšlení vykládal profesor J. L. Fischer.
Rád bych se považoval za sokratovce, ale v praktickém životě jsou s tím obtíže. Mezi mými přáteli se například vyskytují jak vyznavači teorie, že takzvané globální oteplování zavinila lidská činnost, a je proto nezbytné ji v tom směru omezovat nebo vyloučit, tak stoupenci výkladu, že o důsledek lidské činnosti nejde, výdaje na její omezování jsou tudíž vyhozené peníze a slouží některým partikulárním zájmům. Obě strany dovedou argumentovat velmi názorně, a tak jim pokaždé přikyvuju. Věř mi, že ne proto, abych se zalíbil. Stejně si počínám při četbě jejich článků, kdy nemám diváky, kterým bych se podbízel. Chovám se obojace, protože se v globálním oteplování nevyznám.
Pocit, ne, přímo poznání, že se ve spoustě oblastí lidského vědění vůbec neorientuju, ve mně prohloubil text Tvé hry o domněnce Poincarého. Přiznávám, že to jméno jsem si dosud spojoval jen s francouzským prezidentem z let 1913–1920. Teprve na internetu jsem zjistil, že matematik, fyzik, astronom a myslitel Henri Poincaré se svou domněnkou nejen existoval, ale byl i prezidentův bratranec. Do té doby jsem Tě podezíral, že ses spolehl na obecnou nevědomost a všecko si vymyslel. Rozpravy zasvěcených odborníků jsem ve Tvých dialozích ostatně i potom sledoval jako promluvy Číňanů, z jejichž jazyka neznám ani slovo.
To je modelová situace: sleduju, po věcné stránce sice nerozumím, ale strhují mě znalci ponoření do úkolů, které si vytkli. Aspoň na divadle je to vzrušující. Skutečnost však naléhá bolestně a neznalost deprimuje. Friedrich Dürrenmatt praví v komedii Fyzikové nadsazeně, že ten, kdo sahá na vypínač a nemá potuchy o elektřině, je nezodpovědný. To je můj případ. Stísněně prožívám rozpor mezi rozsáhlými vědomostmi, které ve svých oborech nashromáždili specialisté, a mezi ubohým ponětím, na něž jsem odkázán. S chatrnými znalostmi o soudobém politickém a hospodářském světě, případně nadobro bez nich se angažuju, přistupuju k volební urně a rozhoduju.
Zato jsi mě potěšil zmínkou o dojmech a zážitcích z doby, kdy ses po přestěhování do bádenského Freiburgu a po nástupu do jazykového kurzu ocitl mezi ukrajinskými au-pair, jejich tureckými milenci, maliskými řidiči ještěrek a kosovskými azylanty zaměstnanými na poště a konfrontoval je s německými matkami zralého věku.
Píšeš, že to bylo fascinující společenství. I když v té oblasti nemám žádnou autentickou zkušenost, přijal jsem Tvé řádky ja ko zprávu o naději, že složitá soudobá evropská imigrantská problematika, o které toho také dost nevím a která mezi stejně neznalými známými budí protikladné reakce, může vyústit v něco dobrého a životaschopného.
Srdečně Tvůj
Milan
Komentáře k článku: Uhde píše Levínskému
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
