Divadelní noviny > Festivaly Kontext

Uherskohradišťské filmové hody (No. 6)

Jak nám to začalo, tak nám to končí, aneb víkend epilogický v kostce tu. I ve svých dvou finálních dnech, letošní Filmovka na vavřínových věncích rozhodně neusínala, i když nutno přiznat, že oči moje místy únavou již vlhly. Nicméně vytrval jsem, a i nadále pilně filmy nasával a za odměnu jsem se pak chvilky nejedné intenzivně emotivní dočkal.

Šmírák

Šmírák (Peeping Tom, Velká Británie 1960) režiséra Michaela Powella, jenž tvoří bezesporu jeden ze základních pilířů svého žánru, sice decentně zestárnul do podoby roztomilé dobovky, jistou sílu, naprosto adekvátní pátečnímu horkému dopoledni si přesto uchoval. Mezi jeho jednoznačná pozitiva patří nejednoznační hrdinové, intenzivní atmosféra, i velmi důsledná práce s filmovým médiem, jako jedním z ústředních motivů snímku. Povinnost pro všechny příznivce filmových psychopatů. Mark Lewisaka Carl Boehm v naléhavé herecké interpretaci Karlheinze Böhma spolu s např. Normanem Batesem (Anthony Perkins) patří k pradědům psychologického thrilleru. Potlesk a poklona sekci Point ofview, za tematickou komplexnost předkládaných děl.

///

Vlk z Královských Vinohrad

Následující Vlk z Královských Vinohrad (ČR, Slovensko, Francie, 2016) byl v Klubu kultury první citovou šlehou nabitého pátku. Radost z režijního epilogu největšího českého film punkera Jana Němce mi přinesla spontánní hravost, permanentní přítomnost pobavené sebeironie, i vizuál, který si s vypravěčskou konvencí svou moudrou hlavu nikterak neláme. Neustálé divákovo znejišťování, zda se pohybuje na území dokumentu či perzifláže se stává strůjcem napětí, které by v současné domácí kinematografii pohledal. Je smutné psát o něm v minulém čase, ale Jan Němec byl až do svého tvůrčího konce duševně nejmladším režisérem v Česku. Děkuji Vám, Jene!

///

Starci na chmelu

Vůbec bych na začátku letošních Filmovky nehádal, kolik rozkoše mi letos připraví domácí film (Laputo nikoli, tebe jsem na milost nevzal). Za můj nejpohodovější úsměv ve tváři tak může klasika v podobě stále svěžích, teď navíc digitálně restaurovaných Starců na chmelu (Režie: Ladislav Rychman, Československo, 1964). Nejen díky skvěle vybraným mladým hercům (Vladimír Pucholt a Ivana Pavlová jsou pořád neokázale dojemní ve své křehké přirozenosti a Miloš Zavadil do dneška kraluje českým filmovým záporákům)jsem byl asi po sto šedesáté mimořádně dojat. „Až do včera jste nám strašně křivdili, dneska už nás soudíte právem “funguje pořád, a krásně!

///

Festivalová finální sobota pak byla poznamenána jedním zklamáním, povedenou předzvěstí, očekávatelnou událostí a v závěru osobním selháním.

Kovář

Letošní Fokus, věnovaný kinematografii Filipín, byl ve snaze o co největší šíři předkládané nabídky často přehlídkou obskurit, jež ve výsledku evokovaly spíš Festival otrlého diváka, což by mi nikterak osobně nevadilo, kdyby kupříkladu snímek Kovář (Ang Panday, režie: Fernando Poe Jr., Filipíny 1980), nebyl jen zoufale nudnou, utahanou pohádkou, vedle níž je Princ a večernice strhujícím filmovým ekvivalentem horské dráhy. Fernando Poe Jr. zde po podobně bolavém Kmotrovi opět prokázal nepochopitelnost vlastního kultu. Škoda.

///

Kosmo

Se zvědavostí jsem následně zavítal na prezentaci domácího televizního produktu veřejnoprávní České televize Kosmo, jenž se vylíhl v kreativní hlavě scénáristy Tomáše Baldýnského (v minulosti mj. Comeback), jemuž s dialogy zdatně pomohla Petra Soukupová. Mezi nesporná pozitiva projektu patří přítomnost hereckého režiséra (zkušený divadelní harcovník Zdeněk Dušek), který ideálně vyladil souhru velmi dobře vybraného ansámblu (za televizního režiséra je zde technicky vynalézavý Jan Bártek). Prezentovaná trojice dílů se pohybuje v žánrovém pomezí přidrsnělé hravosti Červeného trpaslíka a politické satiry nikoli nepodobné i u nás značně populárním britkomickým televizní sériím Jistě pane ministře respektive premiére, z novějších počinů pak lze připomenout i oblíbenou Kancelář Blaník. Rozhodně hodno pozornosti (a mojí podpory).

///

Bouře

Bouře (The Tempest, USA 2010), jíž zároveň vyvrcholil režijní profil Julie Taymor i pocta dramatice Williama Shakespeara, už sice stylisticky neuchvacuje a v některých monologických pasážích divadlo vyhrává nad filmem, ve vedení mnohdy hvězdných hereckých představitelů však jedna žena vládne všem. Změna pohlaví ústřední postavy Prospera/y vůbec nevadí, Helen Mirren je skvostná v razanci hereckého gesta, drsnější než Gandalf s panem Vigem dohromady. Po audiovizuálně i herecky uchvacujícím Titovi jde o mírné zklamání, jež ovšem jde i na vrub zvolené předlohy, která je mnohem vrstevnatější, a na adaptaci tedy komplikovanější než přímočará Shakespearova tragická prvotina.

Slavnostní zakončení letošní LFŠ bylo důstojné, stručné a přiměřeně vtipné. Všeho tak akorát, jak má býti. Zde v podstatě bez výhrad.

///

Sador, vládce vesmíru

Mým osobním selháním se pak v samotném závěru stala půlnoční projekce Sador, vládce vesmíru (Battle Beyond The Stars, režie: Jimmy T. Murakami a Roger Corman, USA, 1980), na které unaven jsem usnul dříve než skončily úvodní titulky. Filmu, jeho tvůrcům i mým biografním sousedům/dkám se tímto velmi omlouvám.

Zde by můj report z letošní LFŠ mohl skončit. Zbývá jen stručné shrnutí a samozřejmě i poděkování. Organizačně je totiž Filmovka naprosto precizní i přívětivá. Za celou dobu svého pobytu jsem se nesetkal s žádným negativem. Informací bylo vždycky dosti a arogance absentovala zcela. Zvláštní poděkování pak letí k tiskové mluvčí Michaele Dostálové a personálnímu zajištění Tenisové haly a Stanového městečka.

Naviděnou příští rok! (a teď už vzhůru do Hronova!!!)

///

Předchozí díly festivalových zpravodajství z LFŠ UH 2016:

Uherskohradišťské filmové hody (No. 1)

Uherskohradišťské filmové hody (No. 2)

Uherskohradišťské filmové hody (No. 3)

Uherskohradišťské filmové hody (No. 4)

Uherskohradišťské filmové hody (No. 5)

• Autor: Petr KlariN Klár
• Publikováno: 3. srpna 2016

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Uherskohradišťské filmové hody (No. 6)

1. Michaela Dostálová

   

   Pozdravy všem fanouškům Filmovky!

   Dvaačtyřicátý ročník Letní filmové školy Uherské Hradiště, největšího nesoutěžního filmového festivalu v České republice, v sobotu skončil. Za 9 dnů se v sálech kin vystřídalo přes 5 700 akreditovaných diváků. Ti měli možnost zhlédnout 230 snímků z celého světa na 8 promítacích místech. Mimo to je čekalo také 12 divadelních představení, 11 koncertů i několik výstav. V rámci odborného programu připravila Filmovka nespočet besed, přednášek či workshopů, tradičně pak též Lekce filmu s nejzajímavějšími hosty a Filmové akademie. Na slavnostních večerech byly předány celkem 4 Výroční ceny Asociace českých filmových klubů. Filmový program byl rozdělen do bloků:
   Fokus (zaměřený na Filipíny), Inventura, Spektrum, Visegrádský horizont, AČFK uvádí a Zvláštní uvedení.

   Paní Radana Korená, ředitelka festivalu, shrnula filmovkový čas slovy: „Mám radost z velkého zájmu našich návštěvníků o rozšiřující se odborný filmový program, což znovu stvrzuje, že do Hradiště jezdí lidé s opravdu velkým zalíbením ve filmu i ochotou se o něm dozvídat více a více. Spokojení hosté i návštěvníci jsou pro nás velkou motivací pro další ročník festivalu, který brzy začneme opět chystat.“

   Pro ty z vás, kteří nemohli na letošní Filmovku zavítat, jsou od 3. srpna do 27. září 2016 připraveny Oficiální ozvěny LFŠ napříč různými kiny po celé České republice: Uherský Brod (Kino Máj), Hodonín (Kino Svět), Semily (Kino Jitřenka), Ostrava (FK Minikino), Boskovice (FK Boskovice), Frýdek Místek (Kino Vlast).

   Srdečně
   Tým AČFK

   04.08.2016 (13.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Petr Klár

   

   Moc díky
   za doplnění a přeju krásný dny!

   04.08.2016 (15.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ