Divadelní noviny > Kritika Názory – Glosy
Umělec jako pán veškerenstva
Jméno tohoto mladého žongléra se frekventovaně objevovalo především ve spojení s pařížskou přehlídkou Festival Mondial du Cirque de Demain, kde se jako první Čech stal držitelem několika prestižních cen. Ačkoliv si svým talentem zatím zářil převážně v zahraničí, díky premiéře Collection of Sceptical Pleasures, kterou uvedl v rámci festivalu Cirkopolis, se snad jméno Filipa Zahradnického dostane do povědomí i českého publika.
Collection of Sceptical Pleasures lze formou charakterizovat jako mozaiku dynamických obrazů prolínaných místy až surrealisticky-snovými situacemi, které jsou pospojovány v jeden funkční celek. Mimo tuto zastřešující formu je ale relativně obtížné definovat, co vlastně Filip Zahradnický vytvořil. Podle oficiálního programu se jedná o místo, kde se spojuje abstraktní umění s konkrétními předměty. Jenže Filip Zahradnický vytvořil mnohem víc než to. V rámci své drobné čtvercové scény dokázal vytvořit prostor, kde v pozici ‚stvořitele‘ před zraky diváků oživil vlastní jevištní skutečnost, kus z jakési jiné reality.
Collection of Sceptical Pleasures. Foto: David Konečný
Publikum je svědkem osobitého tvůrčího jazyka, který je krásnou ukázkou tzv. „semiózy“, kdy se jeden znak/rekvizita proměňuje v jiný a pozvolnými metamorfózami se v jednotlivých segmentech díla stává svébytnou existencí, jíž Zahradnický vdechuje život. Proto a nejen proto v lecčems připomíná dílo Emila Františka Buriana. Spojitost s E. F. Burianem lze spatřovat i ve svébytné a originální poetice, která je příznačná syntézou jednotlivých složek, v jejichž centru stojí Zahradnický jakožto hybná a dynamizující síla, která rozpohybovává tuto decentní obrazotvornou mašinérii.
Není důležité, koho v díle performer představuje. Zahradnický nevytváří žádnou identitu – naopak svou podobu frekventovaně proměňuje, „přetělesňuje“ se do konkrétních předmětů a postupně i do celé scény. Jeho existence jako by se pozvolna rozlévala po prostorách, až postupně splyne se scénou, a nakonec zmizí v tmách, splyne s vlastním světem.
Collection of Sceptical Pleasures. Foto: David Konečný
Právě díky proměnlivým podobám Zahradnického totožnosti společně s mnohostí transformací jeho podob lze jako jedno z výrazných témat díla chápat téma identity – ať už vlastní, umělecké (k čemuž využívá busty, s níž se pozvolna ztotožňuje skrze pohyby a pozvolna jako by se jí stával) nebo národní (za což lze považovat pasáž s obrovskou bezbarvou vlajkou z mikrotenového sáčku, s níž kráčí kolem scény téměř jako voják a fascinovaně, až oddaně k ní vzhlíží). Mimo identitu Zahradnický v programu pojmenovává pouze jedno z dalších témat, kterým je chtíč „vlastnit“. Nicméně, pole pro další divákovu interpretaci zůstává volné.
Mimo znakovost díla ale nelze opominout silně působící cirkusovou složkou. Řeč je nejen o žonglování pod tylovou záclonkou, ale i o nejrůznějších balančních kouscích nebo výrazné pohybové složce, kterou reprezentuje několik choreografií, v níž je dominantou právě ona vzájemná symbióza rytmu a těla. Hudba a lightdesign pak slouží jednak jako decentní podkres jednotlivých částí, ale především jako dynamizující prvek, v jehož středu stojí Zahradnický jako potřebný klíček k rozehrání této obrazové hrací skříňky.
Collection of Sceptical Pleasures. Foto: David Konečný
Inscenace je komorní záležitostí a k tomu, aby zaujala, nevyužívá zbytečné okázalosti. Její síla spočívá právě v jednoduchosti a harmonickému souznění jednotlivých složek, přičemž skrze performerka ji lze chápat jako dílo do jisté míry intimní. Přesto je v něm ale znatelná jistá velikost přesahující lidské vnímání, kterou reprezentuje Filip Zahradnický, jež se v Collection of Sceptical Pleasures na padesát pět minut stává pánem svého osobního vesmíru. Do něj pak můžeme proniknout, cítit se zde jako doma, nechat se unášet kouzlem Zahradnického osobnosti, ale především spatřit, že jeho dílo je spíše pleasure, než sceptical.
///
Palác Akropolis, Praha – Filip Zahradnický: Collection of Sceptical Pleasures. Režie, námět a scénografie: Filip Zahradnický, supervize: Petter Wadsten, pohybová spolupráce: Michaela Stará, light design: Karel Šimek, hudba: Vojtěch Bor, technická spolupráce: Olin Procházka. Hrají: Filip Zahradnický. Premiéra v rámci festivalu Cirkopolis 8. 2. 2021.
Komentáře k článku: Umělec jako pán veškerenstva
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
